Sám sobě psem
Jan Venca Francke
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465931/bmid_sam-sobe-psem-LEY-465931.jpg
4
35
35
Zážitky ryzí z extrémních krizí. Sbírka netradičních a často mrazivých zážitků extrémního sportovce Jana „Vency“ Franckeho. „Černá a mrazivá yukonská noc. Teploměr ukazuje -40 °C a klesl by ještě níže, kdyby mu to baňka dovolila. Jsem fyzicky i psychicky na dně. Všude, kam se podívám, jsou stopy vlků. Slyším, jak vyjou, a když omylem zasvítím čelovkou do lesa, vidím spousty svítících očí, které na mě upřeně hledí. Prý útočí jen na slabého jedince. Jenže já jsem jedinec a momentálně sakra zesláblý. K tomuto stavu se přidávají halucinace – nejdříve vizuální. Vidím podivná zvířata, věci a tvary. Pak i sluchové – cinkání tramvaje nebo bzučení včel. Musím rozlišovat, co se děje v mé hlavě a co v reálu. Dnešní noc mám o zábavu postaráno.“ Tak popisuje sportovec a dobrodruh Jan Venca Francke jeden z intenzivních momentů na svých cestách za extrémním dobrodružstvím. V knize najdete jeho dosavadní sbírku netradičních a často mrazivých zážitků. Možná, že i vám bude při čtení zima, budou vás bolet nohy a začnete mít halucinace. Ale rozhodně se i zasmějete. Zjistíte, kolik tisíc much je potřeba spolknout k přejetí Austrálie na kole. Jak vypadá líbánková noc ve spacáku na Yukonu v -52 °C. Kolik má na Aljašce minuta hodin či jak bahnitá a mokrá je „královnina páteř“.... celý text
Přidat komentář
Zaujala mě obálka i název knihy. Tento typ knížek obvykle nečtu, ale zde jsem udělala výjimku.
Nemůžu říct, že bych z knihy byla vyloženě zklamaná. Rozhodně se jednalo o poutavé čtení, i když ke konci knihy jsem se už trochu nudila. Vyprávění je obohaceno o velké množství fotografií, většinou však samotného autora, jistě by víc potěšili fotky krajiny, kam se většina z nás nejspíš nikdy nepodíváme.
Původně jsem si myslela, že si knihu nechám doma, ale po přečtení ji pošlu dál, vracet se k ní totiž nebudu.
Čtení zajímavé, ale tak nějak na stejné brdo...taky bych uvítal více fotek, ale trochu zajímavějších, než s čelovkou..:-)..zajímalo by mě třeba co je to za sorta lidí, co podstupuje toto sebemrskačství -i když ho kvituju.., co stojí za organizací závodu, nějaké biologické, fyziologické postřehy a tak podobně..btw i tak klobouk dolů
Uvítala bych více fotografií přírody a okolní krajiny, než těch nespočet selfíček.
Rozmohl se nám tu takový nešvar.
Každý, kdo zažil něco velkého, má pocit, že o tom může napsat knihu - protože každý může napsat knihu, když má o čem, že jo? No, ano a ne. Ano v případě, že si k ruce vezme šikovného ghostwritera, tak jako to v našich luzích a hájích udělal třeba Dan Orálek, nebo si pořídí aspoň opravdu šikovného redaktora, který bude mít čas a sílu a potřebné schopnosti na textu s autorem pracovat (a ten si do něj nechá sahat, protože bude moc dobře chápat, že jsou věci, na které prostě nemá).
V případě Jana Venci se bohužel nestalo ani jedno.
A tak se nám tu tlučou opravdu masivní a skutečně dechberoucí zážitky s dost zoufalým provedením.
Kniha na první pohled klame tělem, protože vypadá opravdu pěkně. Pevná vazba, parádní titul, hezká obálka, na první prolistování sympatické grafické provedení a barevné fotky. Jakmile začnete číst, přichází i ono "utrpení ryzí" slibované v podtitulu.
Stylisticky je text na úrovni průměrného blogu - čili autentické vyprávění plné vazby "když, tak" (jež nám byla tvrdě zakazována ve slohových pracích už na nižším gymnáziu), nepochopitelného mísení jazykových rovin (prdele vedle zření - toho je tam, mimochodem, tolik, že jsem si téměř jistá, že autor musí milovat Avatara), postpozic přívlastků (asi aby se textu dodal poetický ráz?) a šroubovanosti levelu milion. Snahu o slovní humor, případně o humor typu "když už odpočívám na záchodě, dám odpočinout i střevům" nebudu komentovat vůbec, tam jsem se trapností kroutila jak Krissy pod vlivem Vecny, ale možná jen nemám ten správný smysl pro humor, to samo nevylučuju. Nicméně stylisticky je to prostě průšvih, ale tady měla nastoupit paní redaktorka a text Vencovi upravit - za co v Jotě berou prachy, netuším. Ale je to teda ostuda, že tohle pustí do tisku a neváhají si za podobný text říct několik set korun.
O samotných závodech se toho moc nedozvíme - to je další z nepříjemně rozšířených nešvarů. Zase se vracím k blogům - to, co blog unese, neunese kniha. Možná čtenářům, kteří o podobných podnicích nikdy neslyšeli, stačí popisky toho, kde Venca sral (ano, doslova) a kde jedl, ale určitě nebudu jediná, kdo by uvítal aspoň mapu, informace o převýšení nebo třeba takovou drobnost, jako vysvětlení, jak probíhá proboha navigace v mínus třiceti a potmě, když se většina baterek vybije mrknutím oka i v teplotách lehce pod nulou. Prostě nějaká ta statistika a hrubozrnnější fakta by bodla.
Stejně tak fotky - aspoň část! - které opravdu něco ilustrují. V knížce se nám dostane spoustu obrázků Vencova omrzlého / oteklého a rozespalého obličeje a bot. Bezva. Hned mám lepší představu o tom, jak to tam vypadalo.
Nejvíc ve mně zarezonovala nakonec hláška "peníze se vždycky nějak seženou". Tak to bych ovšem ráda věděla jak?! Mně se jaksi na žádnou expedici v řádech desítek tisíc ještě peníze "vždycky nějak" sehnat nepodařilo a tak mi nezbývá, než o těch svých destinacích dál divoce snít. Ale což.
Po dlouhý době jsem je nechala zinfluencovat k nákupu knihy se sportovní tematikou. Sama sobě jsem pak byla psem, když jsem to celé od začátku do konce přečetla.
Budiž mi to výstrahou! Jsem Jitka! Běhám ráda po horách! A nerada čtu blogové zápisky v knižních podobách! Už dost s tím. Prosím.
Skvělá kniha ,autor si sáhl na dno a já se u toho velmi nasmála !! Klobouk dolů před výkonem !!
Jeden chlap, nekonecne streky, prekonani sebe sama, extremni podminky.
Takhle to vlastne staci.
Kurnik, o cem to bude?
Da se to vubec cist?
Jo.
Jednim dechem.
Je takova chlapska kniha, ovsem s uprimnym priznanim kazde slzicky, ktera zakonite prijde, kdyz se jde na dren. Malo okecavek, zabavne popisy a par jadrnych vyrazu, ktere ovsem sedi jako hrnec na prdel.
Skvely. Moc me to bavilo.
Neskutečné zážitky z opravdu extrémních závodů napsané čtivě a poutavě. Kniha dobře provedená, téměř bez chyb. Oživeno množstvím fotografií a doplněno veselými kresbičkami. Snad jen drobná výtka - těch asi 4-5 opravdu sprostých slov šlo vynechat. 5*, 28. 6.2021.
A ja bych i tech pet hvezd dala, nebyt prvni a posledni kapitoly, ktere me moc nebavily.. Oproti magickym a extremnim zazitkum z Yukonu a Aljasky je to takove suche... Popravde, myslim si, ze uvodni australska kapitola muze spoustu ctenaru odradit. Jinak je to parada, celej Yukon a Aljasku jsem naprosto hltala, autor sice neni nejaky velky spisovatel a svoji cestu popisuje spis tak, jak to rict... mechanicky.. Ale jeho zazitky jsou samy o sobe tak zajimave, ze neni potreba zadneho velkeho opisovani, rozepisovani nebo humoru... Za me parada, ale taky bych ocenila treba mapy misto nekterych, dle me zbytecnych, fotek...
Neuvěřitelné, k čemu se někdo nechá sám sebou uvrtat: víc víc adrenalinu a vyčerpávající námahy, míň míň spánku a fungujících částí těla, dál dál delší trasou (Yukon Artctic Ultra nejprve 160 km, o rok později 500 km a za další dva roky 750 km...), níž níž venkovní teploty (i pod padesát pod nulou - a v tom se běží a táhnou saně a bivakuje, neskutečné...).
Pro mne je utrpení to jenom číst (tedy představovat si tu hrůzu), je to prostě extrémní. Přitom to začínalo takovou pohodičkou, na kole ze Sydney do Perthu, přes pouště a hory, pouhých 4500 km, na pouhých 15 stranách! Škoda že o dlouhých, několikaletých pobytech, jak v Austrálii, tak v Kanadě, se autor pořádně nerozepsal, takhle je to hlavně extrémně vyčerpávající (podtitul nelže), i když čtivě napsané (autor má dar lehkého pera a vtipu, když mj. sebe označuje za kavárenského povaleče).
A líbily se mi i jeho občasné životní a vesmírné glosy:
"Zkrátka celý náš vesmír je plný tajemství a podivných věcí. A my jsme jednou z nich."
Moc mi ale chyběly mapy (vlastně by jich stačilo opravdu jen pár pro doplnění povídání), zatímco fotografií autora bylo až moc - lépe by pro čtenáře bylo víc z okolí. I když aspoň vím, jak moc se liší ilustrace na obálce od skutečnosti...
Kniha pro všechny sportovně laděné, s povahou dobrodružnou, ale i pro ty, kteří by takovou povahu a hlavně odvahu mít chtěli! Sám sobě psem mám na poličce hned vedle knih Jana Kopky. Kousek ze stejného extrémního soudku, plného zážitků a posouvání vlastních limitů tam, kam většina z nás ani nedohlédne! ???? Za mě super!
Při čtení si nezapomeňte roztopit kamna a natáhnout na nohy pořádně teplé ponožky!
Sám sobě psem
Autentické vyprávění, které nepředstírá literární dokonalost, ale právě tím získává na své síle.