• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Jan Venca Francke

Sám sobě psem

„Autentické vyprávění, které nepředstírá literární dokonalost, ale právě tím získává na své síle.“
— RadkaV

---

Sám sobě psem

„Zaujala mě obálka i název knihy. Tento typ knížek obvykle nečtu, ale zde jsem udělala výjimku. Nemůžu říct, že bych z knihy byla vyloženě zklamaná. Rozhodně se jednalo o poutavé čtení, i když ke konci knihy jsem se už trochu nudila. Vyprávění je obohaceno o velké množství fotografií, většinou však samotného autora, jistě by víc potěšili fotky krajiny, kam se většina z nás nejspíš nikdy nepodíváme. Původně jsem si myslela, že si knihu nechám doma, ale po přečtení ji pošlu dál, vracet se k ní totiž nebudu.“... celý text
— Jája92

---

Sám sobě psem

„Čtení zajímavé, ale tak nějak na stejné brdo...taky bych uvítal více fotek, ale trochu zajímavějších, než s čelovkou..:-)..zajímalo by mě třeba co je to za sorta lidí, co podstupuje toto sebemrskačství -i když ho kvituju.., co stojí za organizací závodu, nějaké biologické, fyziologické postřehy a tak podobně..btw i tak klobouk dolů“... celý text
— flare

---

---

Sám sobě psem

„Uvítala bych více fotografií přírody a okolní krajiny, než těch nespočet selfíček.“
— Locika

---

Sám sobě psem

„Rozmohl se nám tu takový nešvar. Každý, kdo zažil něco velkého, má pocit, že o tom může napsat knihu - protože každý může napsat knihu, když má o čem, že jo? No, ano a ne. Ano v případě, že si k ruce vezme šikovného ghostwritera, tak jako to v našich luzích a hájích udělal třeba Dan Orálek, nebo si pořídí aspoň opravdu šikovného redaktora, který bude mít čas a sílu a potřebné schopnosti na textu s autorem pracovat (a ten si do něj nechá sahat, protože bude moc dobře chápat, že jsou věci, na které prostě nemá). V případě Jana Venci se bohužel nestalo ani jedno. A tak se nám tu tlučou opravdu masivní a skutečně dechberoucí zážitky s dost zoufalým provedením. Kniha na první pohled klame tělem, protože vypadá opravdu pěkně. Pevná vazba, parádní titul, hezká obálka, na první prolistování sympatické grafické provedení a barevné fotky. Jakmile začnete číst, přichází i ono "utrpení ryzí" slibované v podtitulu. Stylisticky je text na úrovni průměrného blogu - čili autentické vyprávění plné vazby "když, tak" (jež nám byla tvrdě zakazována ve slohových pracích už na nižším gymnáziu), nepochopitelného mísení jazykových rovin (prdele vedle zření - toho je tam, mimochodem, tolik, že jsem si téměř jistá, že autor musí milovat Avatara), postpozic přívlastků (asi aby se textu dodal poetický ráz?) a šroubovanosti levelu milion. Snahu o slovní humor, případně o humor typu "když už odpočívám na záchodě, dám odpočinout i střevům" nebudu komentovat vůbec, tam jsem se trapností kroutila jak Krissy pod vlivem Vecny, ale možná jen nemám ten správný smysl pro humor, to samo nevylučuju. Nicméně stylisticky je to prostě průšvih, ale tady měla nastoupit paní redaktorka a text Vencovi upravit - za co v Jotě berou prachy, netuším. Ale je to teda ostuda, že tohle pustí do tisku a neváhají si za podobný text říct několik set korun. O samotných závodech se toho moc nedozvíme - to je další z nepříjemně rozšířených nešvarů. Zase se vracím k blogům - to, co blog unese, neunese kniha. Možná čtenářům, kteří o podobných podnicích nikdy neslyšeli, stačí popisky toho, kde Venca sral (ano, doslova) a kde jedl, ale určitě nebudu jediná, kdo by uvítal aspoň mapu, informace o převýšení nebo třeba takovou drobnost, jako vysvětlení, jak probíhá proboha navigace v mínus třiceti a potmě, když se většina baterek vybije mrknutím oka i v teplotách lehce pod nulou. Prostě nějaká ta statistika a hrubozrnnější fakta by bodla. Stejně tak fotky - aspoň část! - které opravdu něco ilustrují. V knížce se nám dostane spoustu obrázků Vencova omrzlého / oteklého a rozespalého obličeje a bot. Bezva. Hned mám lepší představu o tom, jak to tam vypadalo. Nejvíc ve mně zarezonovala nakonec hláška "peníze se vždycky nějak seženou". Tak to bych ovšem ráda věděla jak?! Mně se jaksi na žádnou expedici v řádech desítek tisíc ještě peníze "vždycky nějak" sehnat nepodařilo a tak mi nezbývá, než o těch svých destinacích dál divoce snít. Ale což. Po dlouhý době jsem je nechala zinfluencovat k nákupu knihy se sportovní tematikou. Sama sobě jsem pak byla psem, když jsem to celé od začátku do konce přečetla. Budiž mi to výstrahou! Jsem Jitka! Běhám ráda po horách! A nerada čtu blogové zápisky v knižních podobách! Už dost s tím. Prosím. “... celý text
— Jizi