RadkaV komentáře u knih
I když na trhu existuje mnoho knih o minimalismu a udržitelnosti, "Životní úklid" od Margarety Magnussonové se vymyká svým zaměřením na starší generaci, což autorka otevřeně přiznává. Ve věku mezi osmdesátkou a stovkou čerpá z vlastních zkušeností a nabízí hluboce pravdivé postřehy o tom, že si nepořádek do hrobu nevezmeme - a bere to s vtipem a nadhledem.
Komplexní a přístupná příručka, která přináší nový pohled na jógu a otevírá dveře k hlubšímu vnímání vlastního těla a jeho propojení s přirozenými cykly přírody. Může být zdrojem informací pro každého, kdo má zájem svou jógovou praxi obohatit o nové, léčivé a harmonizující techniky.
Autentické vyprávění, které nepředstírá literární dokonalost, ale právě tím získává na své síle.
"VeršoVánky" jsou sbírkou, která překvapí svou pestrostí a hloubkou. Je to dílo, po kterém je dobré sáhnout, když chcete na chvíli opustit realitu a přenést se do světa, kde slova hravě poletují a někdy se nečekaně řadí do veršů, které dokáží silněji rozeznít tu pravou strunu ve vás.
Publikaci ocení nejen milovníci pobytu v přírodě, zálesáci, dobrodruzi a skauti, ale také všichni, kteří se zajímají o historii zahrnující spoustu podnětných informací. A není třeba se hned vrhat do výroby luku nebo milíře na dřevěné uhlí. Kromě zmíněných tipů pro osvojení primitivních dovedností je velmi podnětné se dozvědět, jak se vyvíjely nástroje a techniky spolu s člověkem. Obsah knihy tak může zpestřit i hodiny dějepisu nebo zpříjemnit atmosféru rodinných setkávání. Stručné a výstižné popisy doplněné fotografiemi a jednoduchými nákresy jsou totiž velmi dobře srozumitelné dospělým i dětem.
Skvělá pomůcka pro plánování turistických výšlapů. Tento průvodce jedním z nejvyhledávanějších turistických cílů v Čechách s nejstarším národním parkem by neměl chybět v knihovničce žádného skalního turisty.
Vítaným bonusem jsou v knize nejrůznější tabulky, grafy, vzorové výpočty či příklady z praxe, které zodpovědným osobám ušetří mnoho času při aplikaci v ostrém provozu. Každý, kdo se ve sféře nestátních neziskových organizací pohybuje, by obsah této publikace měl ve vlastním zájmu prostudovat, aby byl – vzhledem k průběžným, byť drobným změnám - stále v obraze, případně své znalosti zdokonalil.
Určitě stojí za to věnovat čas přečtení této knihy, v níž se autor snaží přehodit výhybku zajetých kolejí většinového uvažování a posunout vnímání více do hloubky, ke kořenům našich instinktů.
Mezi tituly zaměřenými na osobní rozvoj se Arnieho 7 zásad pro život zřetelně vyjímá nejen portrétem úspěšného kulturisty, herce a politika na obálce, ale také tím, s jakou naléhavostí se autor na čtenáře obrací. Jako by mu skutečně bylo líto každého promarněného talentu, který někde dřímá, a jako kdyby mu největší radost způsobilo, pokud jeho pravidla co nejvíce lidí beze zbytku využije a zúročí ve svůj vlastní prospěch. A to je na tom asi to nejsympatičtější.
Stěžejní myšlenka knihy, že jen rodiče, kteří o sebe dobře pečují, mají sílu dobře pečovat o své dítě, dává smysl. Musí to být nesmírně náročné, pečovat o děťátko, které hodně pláče a je mrzuté. Líbí se mi, z jakého úhlu se na to autorka dívá, a věřím, že mnoha rodičům použitá perspektiva může pomoci tohle pekelné období zvládnout. I zpracování knížky mi sedí - přehledné, s logickou strukturou a vývojem, s trefným přirovnáním různých situací k lepšímu vstřebání informací. Dobré jsou i stránky nachystané pro zpětnou vazbu rodičů a také průběžné dodávání naděje, že se to časem zlepší i odvahy, že to mamky a taťkové dokážou.
Tahle příručka doslova a do písmene splňuje to, co deklaruje názvem série (JEDNODUŠE) a že informace podané prostřednictvím stránek jsou skutečně velice přehledně zpracované a vcelku srozumitelné. A nic na tom nemění fakt, že já osobně si stále nedovedu představit, že bych sama cokoliv naprogramovala, o výstavbě umělé neuronové sítě nemluvě. Nicméně jsem poprvé v životě dostala chuť více proniknout do systému jedniček a nul a dokonce mám pocit, že jsem pobrala i principy seskupování dat, strojového učení a toho, jak se vlastně „EjÁj“ učí myslet.
Hledá-li někdo jakýsi obecný „návod pro použití dítěte“, zde ho nenajde. Jedná se spíš o jakéhosi průvodce a sbírku podnětů, jenž dovedou zájemce k lepšímu pochopení vztahu mezi rodiči a dětmi a které formují mužský postoj k požadavkům a limitům otcovství v 21. století. Jistě ji ocení i prarodiče snažící se přizpůsobit současným trendům kontaktního rodičovství. Určité pasáže a ponaučení se v pozměněné formě několikrát opakují, ale to určitě není na škodu. Osobně se mi obsah zdál poněkud nepřehledný a strohý, ale je to možná zkrátka jen tím, že je knížka psána pro muže :)
Knížka je skvělým počinem, který si jistě vyslouží nějaké literární ocenění. Kromě poutavého obsahu i zajímavého a přehledného grafického zpracování mě osobně upoutal a velmi potěšil ještě jeden detail (pro někoho bezvýznamný, pro mě podstatný). Je jím textilní záložka tvořená třemi proužky v barvách trikolóry. Když k tomu přičtu fakt, že v závěru Richard nezapomněl ocenit význam rodinného zázemí a vzdává hold své ženě Mirce, nemohu jinak, než udělit titulu nejvyšší možné hodnocení.
Po celou dobu, kdy jsem listovala stránkami, mě provázela neodbytná myšlenka – že se autor potřeboval pořádně vyřádit a nesmírně ho těší provokovat... ale mě osobně Rozchodové řízení, napsané v hollywoodském stylu, kde je možné doslova všechno, moc nebralo. Zcela jistě ho však ocení „mladí a neklidní“ bez předsudků, kteří si užijí mnohočetné hlášky a nabídku All fucklusive, kterou jim Petr Procházka předkládá.
Myslím, že diskutovanou problematiku autorka v knize dokonale zpracovala a otevřela tak čtenářům širší obzor k objektivnějšímu posouzení podobných společenských a sociálních jevů.
Dalo by se říci, že John ODonohue je světlonošem a jeho Kniha keltské moudrosti lucernou, s níž ozařuje temné kouty našich domovů i duší, ať už se nacházíme kdekoliv a třebaže nejsme Keltové.
Tato publikace je důstojnou připomínkou 100letého výročí zimního plavání v Čechách a poctou zakladateli a propagátorovi této tradice, Alfrédu Nikodémovi. Přidanou hodnotou je, že se jedná o velmi poutavé, inspirativní a zábavné čtení.
Na psaní Sylvy Lauerové mě vždycky baví, jak dokáže zaznamenat styl vyjadřování různých společenských vrstev a výstižně tak vykreslit i mentalitu jednotlivých osob. Tím pádem jsou postavy snadno uvěřitelné, byť někdy pořádně protivné, má-li to čtenář osobně nastavené jinak. Mrazivý příběh o tom, jak se ze šťastného, spokojeného a zdánlivě ničím neohrozitelného života může stát noční můra.
Barvitý popis, spousta fotografií a množství map čtenáře snadno přenesou přes hory a údolí až do míst, o nichž stránky vypráví. Autor Jan Hocek a tým, který se na projektu podílí, mají můj velký obdiv!
Po přečtení knížky je pro mě mnohem snazší pojmout uvedenou problematiku v širších souvislostech, zejména díky tomu, že spousta komplikovaných situací je zde rozklíčována prostřednictvím názorných příkladů z praxe. Hodnota vody je fascinujícím výletem po proudu řeky, která se nevyzpytatelně klikatí krajinou byznysu, politikaření i velké politiky. Někdy je to opravdu divoká jízda, jindy jsou zas autoři a jejich přátelé, jako průkopníci nových nápadů a myšlenek, nuceni pádlovat ze všech sil, aby se vůbec pohnuli z místa. Sympatické je, že to nevzdávají a stále se - obrazně řečeno - drží naděje na objevení pramene života. A hlavně o tom jen nepíší, ale opravdu HLEDAJÍ ŘEŠENÍ.