RadkaV komentáře u knih
Po přečtení knížky je pro mě mnohem snazší pojmout uvedenou problematiku v širších souvislostech, zejména díky tomu, že spousta komplikovaných situací je zde rozklíčována prostřednictvím názorných příkladů z praxe. Hodnota vody je fascinujícím výletem po proudu řeky, která se nevyzpytatelně klikatí krajinou byznysu, politikaření i velké politiky. Někdy je to opravdu divoká jízda, jindy jsou zas autoři a jejich přátelé, jako průkopníci nových nápadů a myšlenek, nuceni pádlovat ze všech sil, aby se vůbec pohnuli z místa. Sympatické je, že to nevzdávají a stále se - obrazně řečeno - drží naděje na objevení pramene života. A hlavně o tom jen nepíší, ale opravdu HLEDAJÍ ŘEŠENÍ.
Pavel Kolář (nebo Osud?) se se svým hrdinou opravdu nemaže. Nejenže jej vrhá do divokých peřejí a pod říční hladinu, ale posílá ho také do válečných vřav, nechává stát na hranici či přibíjet na kříž, veze na popravčí káře, nutí ho dívat se, jak umírají jeho nejbližší, a přitom mu umožňuje posouvat hranice vlastní odvahy, sebeúcty, fyzických schopností a objevovat další dosud nepředstavitelné limity. Podstatné však je, že nechybí ani takové elementy jako láska, naděje, víra, smíření a odpuštění.
Hanka Dvorská doslova odzbrojuje čtenáře svou bezprostředností a živočišnou radostí (i když ne vždy jí v životě bylo do skoku). Životní rytmus téhle akční hrdinky, její optimismus, píle, vůle a odhodlání jsou tak nakažlivé, že se čtenáři zrychlí tep už jen při obracení listů. Mě samotnou vyprávění natolik pohltilo, že jsem celou knížku přečetla na jeden zátah během dvouhodinové jízdy vlakem - a chvílemi jsem měla pocit, že sotva popadám dech. Ondřej Horák útržky z jejího života smysluplně poskládat do jednotlivých kapitol s velmi čtivým obsahem. Povinná četba pro paragány, kaskadéry, Sokoly a ostatní životní akrobaty :)
Jedná se o kombinací populárně vědeckého výkladu o principech radosti s příhodnými citáty, vtipy, historkami a básničkami. Než jsem se do knihy začetla, chvíli mi to trvalo. Bylo to asi hlavně tím, že se nejedná o kompaktní celek, ale spíš o takové puzzle z mnoha různobarevných dílků, ke kterému se člověk musí posadit, uklidnit se, a teprve potom se systematicky pustí do skládání kompletního obrazu. Při troše dobré vůle potom může najít radost v každém kousku.
Myslím, že výlet do světa ukrytého za šlahouny Ostružinového houští si užijí všichni čtenáři. Vřele doporučuji zachumlat se do patchworkové deky, upíjet bezinkový čaj, nechat na sebe působit laskavost vyprávění a popustit uzdu fantazii. Knížka se zdá objemná, ale není třeba se obávat, že se večerní čtení na dobrou noc příliš protáhne. Jednotlivé příběhy jsou přiměřeně dlouhé a stěžejní roli tu hrají ilustrace. Právě u nich se, s největší pravděpodobností, zvídaví návštěvníci Houští poněkud zaseknou.
Mám ráda takovéhle víceúrovňové knížky, v nichž se vrství příběh s ponaučením. V Houbácích navíc pohodově nenásilnou formou, takže to vlastně ani nepoznáte a vzděláváte se úplně hladce a bezbolestně. Myslím, že právě to děti i jejich rodiče nejvíce ocení, tím spíš, že tady nechybí ani humor. A aby toho nebylo málo, poslední stránky obsahují kartičky do houbařova deníku, což mi také přijde jako skvělý nápad, hlavně pro začínající malé houbaře. Tahle knížka prostě nemá chybu!
Kniha Šaty, boty, noty je skutečně originálním počinem, jenž potěší nejen příznivce Dagmar Peckové. Ocení jej i milovníci módy, obdivovatelé uměleckého světa a všichni, kdo si rádi počtou o „nesnesitelné lehkosti bytí“. Text i doprovodné fotografie zrcadlí proces zrání pěvkyně i výtvarnice a jejich uměleckého vyjádření. Ze stránek doslova srší energie.
Takovéto počiny rozvíjející dětskou kreativitu jsou mi nejvíce sympatické tím, že vnikly díky hezkým chvilkám stráveným v rodinném kruhu, v atmosféře vzájemného porozumění a lásky. Ty pak prostřednictvím stránek vyzařují dál a tuto energii násobí. Příběhy jsou vypointované tak, že děti snadno pochopí, jaké z nich plyne poučení. Poetické a laskavé.
Výraznou předností této knihy jsou ilustrace. Celostránkové, nápadité, výstižné a celkem vtipné. Za nimi lehce pokulhává veršovaný text, poněkud kostrbatý vlivem překladu ze švédštiny. Ale i tak se při čtení s dětmi asi zasmějete. Přesto je tohle seznámení s pšoukem jen povrchní zábavou, i když autorky zjevně neměly jiné ambice.
Necenzurované a zcela autentické zápisky plné emocí vtáhnou čtenáře mezi řádky a už ho nepustí. Stane se jejich součástí, napjatě sleduje jednotlivé fáze ambiciózního projektu od psaní scénáře přes výběr herců, shánění peněz, materiálu, samotné natáčení, finální úpravy a distribuci do kin. Alespoň tak jsem to měla já. Václav Marhoul je totiž skvělý vypravěč, který se navíc nebojí jít s kůží na trh. Často se zmiňuje i o svých niterných pocitech, momentálních náladách, přiznává únavu a některé slabosti či prohřešky. Přesto vystupuje jako člověk s pevným morálním kreditem a zásadami, přes které nejede vlak. Věřím, že nejen pro mě je nevšedním hrdinou a osobností, která si zaslouží úctu a respekt. Ovšem nepopírám, že Václav Marhoul patří již dlouhodobě mezi mé oblíbené tvůrce – počínaje Mazaným Filipem a Nabarveným ptáčetem konče (alespoň prozatím).
Tato malá knížečka je velká svým obsahem. Jsou v ní pasáže, po jejich přečtení až zamrazí - ve chvíli, kdy vám dojde, že i vy se občas chováte jako demagog nebo naopak, když poznáte, že často s nějakým demagogem jednáte. I přes určitou náročnost je obsah celkem srozumitelný. Některé odstavce by se měly vytesat do kamene, anebo aspoň vytisknout a připíchnout na nástěnku na vlastním pracovišti, na úřadech, v parlamentu i na Hradě.
Nejen pěkné počtení, ale i pořádná dávka motivace a inspirace, jak nenechat své sny nesplněné.
Ačkoliv jsem byla zprvu dost skeptická, je pro mě nakonec kniha Lepek odhalen! příjemným překvapením. Opravdu mi velmi pomohla s orientací v „lepkové“ problematice. Jelikož se mě toto téma osobně týká, prostudovala jsem již mnoho materiálu a načerpala spoustu informací z různých zdrojů, ale až zde jsem nalezla vše pohromadě a v souvislostech, které tomu všemu teprve dávají smysl.