Šamanismus a archaické techniky extáze
Mircea Eliade
Kniha pojednává o šamanismu a zasazuje jej do kontextu obecné historie náboženství.
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Le Chamanisme et les techniques archaïques de ľextase, 1951
více info...
Přidat komentář
Informacne nabita kniha, mozna trochu moc etnografie, nekdy az ,,extaticke" cteni - jako by se clovek znova ocital in illo tempore. Silne mi chybela obrazova priloha (zminovane nakresy, odevy, pomucky, mapy). Jinak velmi dobra kniha objasnujici prapuvod lidskeho ducha.
„Ó Duchové Slunce, kteří pobýváte na jihu na sedmi zalesněných pahorcích, ó Matky světla, vy, které znáte žárlivost, zapřísahám vás: nechť vaše tři stíny se drží velmi vysoko, velmi vysoko! A ty, na západě na své hoře, ó Pane můj Předku se strašlivou silou, mocnou šíjí, buď se mnou!“
Šamanismus, tajemná, archaická a mrazivá dovednost, mystická schopnost cestovat mezi světy, o které se dnes traduje množství pomýlených mýtů, legend, pověr a hlavně polopravd. Sám, přestože fascinován historií náboženství a lidským hledáním spásy, jsem podléhal mnohým z těchto polopravd a zcela chybných interpretací. Kniha dává možnost prohlédnout skutečnost. Název snad nemůže být víc mystický a text čtenáře zavede doslova na okraj světa, na pomezí Nebe a Pekla.
Přestože jde o vědecké pojednání, text je psán velmi přístupnou a čtivou formou a je tak použitelný i pro zájemce z řad laiků, mezi které se sám řadím. Kniha je rozdělena do množství kapitol, od teoretických základů, vysvětlení a ukotvení šamanismu, mystika cest mezi světy, náboženství a mytologie, náboženská kosmologie, světonázor a šamanistický panteon, vlivy zejména indické, budhistické, lamaistické, role šamanů v archaických kmenových společnostech, výběr kandidátů a iniciační rituály, extatické techniky a cesty, zevrubný popis „vybavení“ – bubínků, holí, obleků – například vysvětlení podobnosti s ptáky – jmenovitě s orly, stejně zevrubný popis „schopností a dovedností“ a v neposlední řadě též legendy o moci pradávných předků a současný úpadek šamanismu spojený například – pro mě překvapivě – s používáním entheogenů pro navození extatických stavů.
Nesmírně fascinující je podobnost iniciačních rituálů a mystických prožitků napříč kontinenty. Neméně fascinující jsou popisy samotných iniciací, rituálů, kde je základem smrt a znovuzrození, důležitost stromu, kůlu, hory, význam světových stran, vše vysvětleno do nejmenších podrobností, vše propojeno s mytologií. Nebo třeba bílí a černí šamani. Nebo mystická podobnost kovářů a šamanů. A mnoho a mnoho dalšího. Součástí textu jsou etnografické poznámky a detaily jednotlivých etnik, je jich obrovské množství, ztrácel jsem se a jako čtenář níže bych velmi ocenil alespoň základní přehledovou mapku. Za zmínku též stojí kapitola o indoevropském šamanismu. Jde o velice poutavý rozbor mytologie, mysticismu a hledání šamanistických prvků v původních germánských a dalších evropských náboženských mýtech. Spousta myšlenek se spojí, množství známých mýtů dostává nový rozměr. Autor se samozřejmě věnuje dalším oblastem, ostatním kontinentům, srovnává, popisuje, vysvětluje. Je to krásná cesta mystickým světem.
Krátká poznámka k extatickým cestám. Knihu jsem četl krátce po jiné knize zabývající se experimenty s psychoaktivní látkou DMT a nemohla mi uniknout podobnost vizí a mystických zážitků – pro zájemce DMT: Molekula duše.
Při čtení se mi do mysli neustále vkrádala myšlenka, o co všechno jsme přišli vlivem moderní civilizace, a tím nemyslím posledních sto let – myslím posledních několik tisíc let. To co mohli a museli vnímat naši dávní a pradávní předkové je krajně fascinující – ve vztahu k nadpřirozenu, k přírodě, k neznámu. Dnešní člověk je jistým způsobem jednoznačně ochuzen. V žádném případě neříkám, že se máme vrátit, jen konstatuji, že něco z toho možná dnes chybí. Zájemcům o problematiku rozhodně doporučuji.
V této vyčerpávající monografii o šamanismu, o jeho znacích, historii a vývoji se religionista Mircea Eliade zevrubně pouští do porovnávání a popisu šamanismu sibiřského, asijského, severo a jihoamerického, v menší míře pak afrického, evropského a několika dalších kultur, které své spirituální a náboženské praktiky odvozují od šamanských rituálů a vidění světa.
Knížku doporučuji všem, kteří se o šamanismus zajímají z trochu hlubšího a širšího hlediska v kontextu historie a kultury.
Citace:
"Víme, že šaman rozhodujícím způsobem přispívá k zajištění hojnosti zvěře i úspěšnosti lovu (předpovědi počasí, jeho změny, mystické cesty podnikané k Velké matce Šelem atd.). Nesmíme však zapomínat, že šamanovy vztahy (tak jako vztahy „primitivního člověka“ vůbec) se zvířaty jsou povahy duchovní a vyznačují se mystickou intenzitou, jakou si moderní, nenáboženský člověk jen obtížně dokáže představit. Obléci si kůži uloveného zvířete znamenalo pro „primitivního“ člověka totéž jako tímto zvířetem se stát, pocítit vlastní proměnu ve zvíře. Jak už víme, šamani jsou si dodnes vědomi své schopnosti proměňovat se ve zvířata. Zjištění, že se šamani oblékali do zvířecích kožešin, není příliš důležité. Podstatné je to, co pociťovali, když se za zvířata přestrojovali. Právem se můžeme domnívat, že tato magická proměna vedla k jakémusi „vyjití ze sebe sama“, jež velmi často nabývalo formy extatické zkušenosti.
Když příslušný jedinec napodoboval chůzi zvířete nebo si oblékal jeho kůži, nabýval tím jakési „nadlidské“ formy bytí. Nešlo o pouhou regresi na úroveň „zvířecího života“ – zvíře, s nímž se dotyčná osoba ztotožňovala, už bylo nositelem určité mytologie, bylo vlastně bájným Zvířetem, Předkem či Demiurgem. Když se člověk stával tímto zvířetem, stával se zároveň i něčím mnohem velkolepějším a mocnějším, než byl on sám. Můžeme se domnívat, že tato projekce sebe sama do bájné bytosti, jež byla zároveň středem života i všeobecného obnovování, vyvolávala euforický prožitek, který ještě než vyústil v extázi, dával vzniknout pocitu vlastní síly a vedl k harmonickému splynutí s vesmírným životem.
---
Můžeme si například položit otázku, zdali příčinou atypického charakteru šamanova transu (autor má na mysli použití narkotik, tanec až do vyčerpání, posedlost, atd.) není skutečnost, že šaman se snaží vyzkoušet in concreto symboliku a mytologii, které už pro samotnou jejich povahu v rovině konkrétní nelze zkoušet. Zdali zkrátka touha dosáhnout stůj co stůj a s použitím jakýchkoliv prostředků výstupu in concreto, cesty do nebe, která by byla zároveň mystická i skutečná, nevedl ke vzniku atypických transů, s nimiž jsme se setkali, a zdali konečně takovéto projevy chování nejsou nevyhnutelným důsledkem naléhavé touhy žít, tj. zakoušet na úrovni tělesné to, co je dnešnímu člověku dostupné jen na úrovni „ducha“. Tuto otázku, přesahující rámec historie náboženství a zasahující do oblasti filozofie a teologie, však raději ponecháme otevřenu.“
Jedna z nejlepších Eliadeho knih. Škoda jen, že neobsahuje žádný obrazový materiál. Především mapy území obývaných zmiňovanými etniky by mi udělaly radost. V první části mi občas přišlo, že Eliade spíš stále dokola opakuje tatáž tvrzení, aby vždy jen mírně rozvinul tu nebo onu jejich část. Během dalších kapitol tento pocit (nebo reálná tendence) vymizel. Myslím, že je to velmi přístupný a srozumitelný ačkoli vědecký text, který bych upřímně doporučila všem hledačům Posvátna na vlastní pěst. Zejména tedy těch, co baží po extázi, kterou hledají či nacházejí v různých psychedelickcých drogách, holotropním dýchání, terapiích tmou apod. Jednak proto, že by je kniha mohla nadchnout a přinést odpovědi na celou řadu otázek, jednak proto, že by je mohla vyvézt z mnoha zbytečných omylů. My ostatní bychom pak možná nebyli nuceni ty omyly poslouchat :D
Určite sa oplatí. Už len vedomosť, že drogy v šamanizme sú podľa všetkého neskoršie a predstavujú úpadok v extatickej technike je podľa mňa dôležité poznanie (pre všetkých novodobých záujemcov o najrôznejšie podoby (pseudo)šamanizmu asi značné sklamanie).
Som rád, že vydavateľstvo Argo ju vydalo opätovne.
Konečně jsem nalezl knihu o šamanismu, jejíž autor si nepřidělává na naivitě ostatních, nevede kult nebo nevěří v mimozemšťany na Zemi...
A přitom to nemohu označit pouze za suchou akademickou publikaci. Je to čtivé a lze z toho kromě myriády informací čerpat i duchovní inspiraci.
Pro opravdu zapálené zájemce, kteří by chtěli navázat aktuálnější literaturou, doporučuji anglickou "Shamanism: A biopsychosocial paradigm of consciousness and healing" od Michaela Winkelmana.