Šamanka
Christophe Ono-dit-Biot
César, který až dosud jen vylepšoval články žurnalistických hvězd, se vydá do Barmy, aby se pokusil získat rozhovor od největšího obchodníka s opiem, k němuž už dávno nepronikl žádný novinář. Po příjezdu do Rangúnu se seznámí s francouzskou lékařkou Julie, která ho požádá, aby doručil vzácný rubín legendární šamance, které místní lidé říkají Žena-Tygr, a napsal o ní článek. Netuší, že mu půjde o život a že ho na konci cesty čeká překvapení, které zcela změní jeho život.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2009 , VíkendOriginální název:
Birmane, 2007
více info...
Přidat komentář
Nemůžu uvěřit tomu, že tuto nádhernou knihu čtu už po čtvrté a určitě ne naposledy. Nemůžu uvěřit tomu, že tento příběh oslovil tak málo čtenářů.
Nemůžu uvěřit tomu, že doposud neexistuje filmová verze, protože Šamanka si to přinejmenším zaslouží...
Já jsem místy četla se zatajeným dechem a jsem přesvědčená, že autor moc dobře ví o čem píše.Jako novinář poznal situaci v Barmě a umí dobře zacházet se slovem.Ráda se k Šamance znovu vrátím, pro mne je to strhující příběh, který nemá daleko ke skutečnosti.
Líbil se mi popis barmského města Rangún, zázraku přírody jezera Inle, kde jsou uprostřed vody vystavěná městečka s domy na kůlech včetně úrodných plovoucích zahrádek, kde rybáři pádlují ve stoje jednou nohou, zvlášť působivé jsou sloupy s elektrickým napětím zapíchnuté do vody a najdete tu i všechny potřebné obchody, restaurace i zubaře....Autor se zmiňuje i o barmské disidentce Su Ťij a jejím domácím vězení, i o pronásledovaných kočovných kmenech v džungli a obyvatelů horských kmenů. Knihu jsem chápala jinak než uživatelka pode mnou, nepřipadalo mi, že hlavní hrdina je jenom ufňukánek a rubín mu de facto nebyl ukraden... Myslím si, že na fiktivní šamance Wei Wei chtěl autor ukázat snahu obyvatel vyjít s duchy, na které silně věří i se proti nim chrání a ukázat i snahu obyvatel v boji proti vládnoucí juntě. Nicméně celkový dojem z knihy nic moc, děj nebyl moc strhující, také jsem čekala víc.
Musím říct, že jsem o knize, podle obsahu knihy čekala více. Co je na knize super, je popis života na Barmě, o drogových úletech a o lidech žijících v Barmě a popis politické situace v Barmě. Cezar je slaboch, který neustále brečí, že mu něco nejde... rubín mu ukradnou v podstatě hned co ho dostane. Zbytek je jen popis jeho čekání, že se něco stane, že se Julie vrátí, kdy neustále brečí, přemýšlí, no nuda.....
Zvláštní kniha.
Třeba ve srovnání s Ladičem pian, knihou z Barmy 19.století, je úplně jiná. Styčným bodem je asi krása tamní přírody a uzurpátorské, místy doslova genocidní metody vládnoucí elity, byť tam to byli Angličané a tady jde o vojenskou juntu samotných Barmánců, kteří decimují další kmeny žijící na území dnešní Barmy. Výmluvná je i zmínka o novém názvu barmského státu a "vysvětlení" tohoto jevu.
Zcela odlišný je styl vyprávění a charaktery postav. Věty často sympaticky krátké, jednoznačné, úderné, ale to je asi autorova zásluha. Samotný překlad mi místy připadal neobratný, méně srozumitelný (viz třeba ukázka - ve druhé větě mi chybí slovo fotografie).
Pokud jde hlavního hrdinu, přiznám se, že ani já jsem Cezarovi moc nefandila a i já jsem měla pocit, že je člověkem bolestínským a ublíženým. Silný nesouhlas s vládou barmské junty jsem naopak přivítala, podobně jako "zkorumpovanou všudypřítomnou sexualitu"; nevím jak jinak nazvat tenhle sexuální, místy až mafiánsky využívaný turistický průmysl, který podobně funguje třeba v Thajsku.
Julie jako femme fatale a spasitelka nešťastné země se mi moc nejevila, ale chápu autorův plán a úmysl, takže proč ne. Ovšem velmi mi vadilo, že překladatelka z jakéhosi mně nepochopitelného důvodu Juliino jméno neskloňovala, podobně jako třeba místní Wei Wei. Přišel jsem k Julie, ve městě jsem narazil na Julie - zřejmě jich bylo několik . . .
Takže nelituju času stráveného s knihou, ale ani nehýřím obdivem.
"Dneska je to tak, že nemáš-li fotografii, jako by se cesta ani nekonala. Dokazuje, že jsi tam byl. Že jsi opustil svůj každodenní život a na čtrnáct dnů ses stal někým jiným. Po návratu ji ukazuješ přátelům, aby ocenili ten jepičí druhý život."