Sametový domov
Vesna Evans - Tvrtković
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484493/bmid_sametovy-domov-WrT-484493.png
4
70
70
Jedenáctiletá Mája se po úprku z válečného Sarajeva ocitá se svým dvojčetem Adinem a rodiči v České republice. I když zpočátku nechápe, proč musela svou zem i kamarády opustit, časem si českou kulturu i komplikovanou češtinu zamilovává. Ale pocit provinění, že nechala babičku v okupovaném území, je jí neustále v patách... Ani Májini rodiče to nemají jednoduché. Přišli o rodinu, peníze i vlast, ale i v cizí zemi musí fungovat a postarat se o budoucnost svých dětí.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Bohužel kniha pojednává o třech tématech, z nichž první a nejsilnější je začátek války v Jugoslávii očima dětí-dvojčat a rodičů jedné běžné rodiny. Některé zážitky i pocity jsou smutné a působivé... Děj pak pokračuje v Praze, kam se rodina přestěhuje, snaží se zapadnout, i když se objevuje neustálé dilema v otázce návratu, kdy udržují kontakt s rodinou přes dopisy. Otec jako lékař by se vrátil, tady není moc platný. Děti se vyrovnávají s okolím a školou a do toho se objeví druhé téma - drogová závislost kamarádky a jak ji řešit, které končí tragicky. Závěr pak patří vyrovnávání rodiny se s tím a zejména matčino vzpomínání, kdy se zpětně vracíme na počátek vztahu rodičů.
Styl psaní není moc přehledný, částečně jde o deníku, do toho se střídají postavy. Každopádně smutné, celé.
Asi jsem od knihy čekala něco jiného. Neseděl mě styl vyprávění. Myšlenka není špatná, jen bych uvítala jiné zpracováni.
Autorku knihy (a její nejbližší rodinu) vzdáleně, od vidění znám. Mylně jsem se domnívala, že kniha bude plně autobiografická, že bude vyprávět o autorčině rodině, životě, jejich cestě do ČR a poté o jejich životě tady, že tak budu mít možnost poznat je o něco víc a z jiné stránky. Když ale došlo k "oné" události zhruba v polovině knihy, došlo mi, že to tak úplně nebude. A svým způsobem mě to dost zklamalo. Zbytek knihy po "oné" události mi pak přišel tak trochu zmatený, překombinovaný.
Těžko soudit charaktery a povahy lidí, kteří byli vystaveni tomu, co hlavní hrdinové v knize, nicméně, postava Máji mi dost pila krev - v knize byla popisovaná jako tvrdohlavá, ale vytrvalá, se smyslem pro spravedlnost, s chutí bojovat atd. Na mě ale působila jako nevychovaný spratek, co ví všechno nejlíp a který si dělá, co chce a na nikoho přitom nebere ohledy.
Srovnání Čechů a Jugoslávců co se týče povahy, kultury a způsobu života bylo sice zajímavé, ale zjednodušeně by se dalo shrnout jako "J. jsou hrdí, úžasní a umí žít, zato Č. jsou trapní, škudliví a bez vkusu".
Suma sumárum, z knihy mám rozporuplné pocity. Čekala jsem od ní něco trochu jiného a tím pádem jsem byla trochu zklamaná (ale to je můj problém). Ale za přečtení určitě stojí! Autorka umí psát.
Knihu jsem dočetla s rozporuplnými pocity. Příběh rodiny, jež z válečného Sarajeva uprchla do Srbska a následně do Prahy. Každý ze členů rodiny odvypráví svůj part, postřehy členů rodiny ohledně rozdílů kultur jsou místy úsměvné, místy smutné a nebezpečně trefné. Silný námět, který mi však připadá nedokončený, ošizený, nedotažený. Nicméně Máj - ten si zopakuji také celý :-). V každém případě je kniha zajímavá a k zamyšlení mě donutila. Tudíž díky za ni.
Osud jedné sarajevské rodiny, která si před válkou pěkně a šťastně žila. A když to peklo přišlo do jejich města, uprchli napřed na krátko do Srbska a poté na dlouho do Prahy. Zejména z deníkových zápisků dcery Máji se dovídáme, s čím vším se jako uprchlíci museli vyrovnávat....... V té knížce je otevřeno hodně vážných témat a to nejen z uprchlického ranku...... Z mé mysli hned tak nezmizí. A teď si jdu (v důsledku jedné Májiny úvahy) přečíst Máchův Máj...... celý.
Pěkný příběh, který mě chvíli bavil víc a chvíli méně - nejlepší bylo vyprávění Máji. Celá rodina to neměla jednoduché po příchodu do Československa, ve finále si to tu ale oblíbili.
Krásná kniha, silný emotivní, chvílemi až depresivní příběh. Oceňuji výborný nápad nechat někdy až hrůzné věci líčit dětskýma očima. Kniha mě hluboce zasáhla.
Úžasně napsaná kniha, kterou jsem i přes občasné slzave dojetí zhltla skoro najednou. Poslala jsem dal moji mamce a babičce a babička (ročník 1930) se častokrát s textem a pocity Máji ztotožnila. Povídaly jsme si o knize, potažmo jejích zkušenostech, zážitcích ještě dlouho po přečtení knihy. Moc se mi líbil styl psaní. Klidně bych se nebála ji dávat jako povinnou četbu do škol. Gratuluji ️
Kniha má neuvěřitelně silný příběh, ve kterém se Mája vypořádává s válečným konfliktem v zemi, z které pochází, přestěhování se do jiné země, žvýkání si v ní, puberta...
Je ude příliš moc silných a vážných témat k zamyšlení.
S knihou dostáváte pocit, že jste rádi za to, co máte a kde jste.
Dost mě to odrovnalo, o to vic, když jsem v době čtení byla na dovolené a udělali jsme si výlet do Bosny
Příběh o válce, hledání vztahu k novému domovu, vztahu k novým lidem. Ukazuje poměrně věrný obrázek toho, jak vypadalo dospívání v Praze na sídlišti v divokých devadesátkách. V příběhu je hodně smutku, vážných témat a pohnutých osudů, ale i dost zábavných až dětsky roztomilých momentů. Víc takových knížek, především v téhle době...
Tak tohle byl pro mě velký přešlap. Depresivní, smutné, hodně se děj točí kolem drog, o čemž v anotaci není ani zmínka. Těžce se mi to četlo. Poselství to asi má, ale mě bohužel knížka vůbec nesedla.
Skvělá kniha. Poutavý příběh, vážnost života s lehkostí humoru propojuje téma války, uprchlictví, ale i rodinné soudržnosti. Vše je skvěle zachyceno v příběhu Máji a její rodiny. Nešetří trefným pozorováním "čecháčství". Kniha, která se čte jedním dechem. Má hloubku a stojí rozhodně za přečtení! Doporučuji.
Kniha začíná vyprávěním při vypuknutí války v Jugoslávii pohledem dětské vypravěčky a potom, kdy je nucena s rodiči emigrovat do České republiky. Popisuje zde své postřehy a rozdílnosti dětského života ve své domovské vlasti a nyní jako mladá slečna své dospívající pocity. Protlouká se životem a píše o škole a o svých kamarádech.
Poutavý příběh, hezky napsaný, kde se ale mísí 2 zcela nesourodá témata. Začíná to prvním, kvůli kterému jsem si knihu kupovala, pak následuje vlastně takový střih a jsme v tématu zcela nesourodém... a to mě trochu zklamalo, stejn, jak to velmi trefně popsala ve svém komentáři Dela111. Proto o 1 hvězdu méně.
Neobyčejně silný aktuální příběh. Jen nechápu, proč autorka látku na dva romány nacpala do jedné knihy?! Tady jsou minimálně dva silné náměty, přičemž opuštění toho prvního v druhé části knihy může některé čtenáře dokonce zklamat. To neznamená, že druhá část je horší, jen se prostě děj soustředí na něco naprosto jiného, co si ale zaslouží také pozornost, nejlépe celou samostatnou knihu.
První část knihy je volně inspirovaná skutečnými událostmi a zážitky autorky. Je to příběh o tom, co zažívají uprchlíci v nové zemi, jak se sžívají s cizím prostředím, jazykem, jinou kulturou a zvyky. Hostitelská země je tu vykreslena jak z pohledu dítěte, tak i dospělého. Kniha obsahuje i několik pasáží, které se věnují přímo válečnému konfliktu v bývalé Jugoslávii.
Nečekaný zvrat někde za polovinou promění příběh v knihu s úplně jiným námětem, ale je to taky silné téma, poutavě napsané.
Ačkoli to vůbec nebylo záměrem autorky, kniha vychází v tu nejvhodnější dobu. Před válkou na Ukrajině k nám v současnosti prchají statisíce lidí a my se můžeme lépe vcítit do jejich potřeb, pocitů a snažit se je více pochopit. Je potřeba jim pomáhat, ale zároveň z pochopitelných důvodů nečekat vděk. Vzhledem k tomu, co zažili a s čím vším se musí vyrovnávat, budou u nich převažovat pocity ukřivděnosti, nespokojenosti a úplně jiné vnímání běžných životních situací.
Ani autorka v této knize rozhodně netrpí nějakým přehnaným vděkem, naopak spíše do Čechů několikrát docela dost šije a mnohdy neobjektivně. Vlastnosti nebo zvyky několika jedinců či určité společenské vrstvy totiž nemusí platit pro celý národ. Také mě docela zarazila a mrzela úvaha o tom, že jsme vypočítaví - navíc v souvislosti se Sametovou revolucí... Člověk si může myslet co chce, ale tohle bych do knihy o obyvatelích země, kde jsem našla druhý domov, nikdy nenapsala. Zkrátka i přes hezký název, v této knize o nás celkově moc pěkného není.
Sametový domov je působivý román, napsaný vyzrálým literárním stylem a pochopitelně velmi emotivní. Přestože bych přivítala první námět rozepsaný ještě dál a na další náměty jinou knihu, k přečtení doporučuji. Dozvíte se nejen něco o pocitech přistěhovalců, což je napsané dobře a já to upřímně oceňuji, ale i další věci, například to, že za nepřizpůsobivost jisté menšiny může dle názoru autorky bílá většina a také pár nelichotivých novinek o české povaze. Vždy je přínosné přečíst si, jak nás vidí někdo jiný...
... tak dvě třetiny knihy se mi líbily, ale čím víc Mája používala v řeči vulgarit, tím se mi kniha líbila míň. Takovéto vyjadřování se mi nelíbí. Proto o hvězdičku míň
Knížka mě rozložila na milion kousků. Jednou obrovsky a mnohokrát ve velkém. Mám dojem, že jedno přečtení nestačí, ale ráda bych se k ní opakovaně vracela.
Je ta spousta tápáni, velkých i malých životních hledání a nachazeni. Kniha o životě.
Knížka se mi strašně líbila. Hltala jsem jí od začátku. Ve tři čtvrtině knížky se stalo něco, co mě dost překvapilo a i zklamalo. Pak už mě knížka tolik nebavila. Nicméně přesto dávám 4 hvězdičky. Doporučuji.
Štítky knihy
Praha uprchlíci přistěhovalci, imigranti nový začátek Sarajevo (Bosna a Hercegovina) chorvatská literatura válka v Jugoslávii (1991-2001) svět očima dítěteAutorovy další knížky
| 2012 |  Idioti 21. století |
| 2022 | Sametový domov |
| 2010 |  Ani ve snu |
Knihou jsem se prokousávala, autorčin styl psaní mi úplně nesedl. Rodiče se svými dvojčaty utíkají před válkou v Sarajevu, až skončí v Praze. Přivykání se cizímu jazyku, snížení životní úrovně, rodiče lékaři prodávají ve stánku s oblečením. První polovina knihy je psána z pohledu dvojčete Máji většinou deníkovými záznamy, druhou polovinu dopisuje matka.