Samota
Andrew Michael Hurley
Samota je zlověstná a nebezpečná: místo na pobřeží Irského moře, které nese pečeť dávných dob a během staletí si vyžádalo desítky, ba stovky životů – zvířat i lidí. Písčiny na pobřeží jsou zrádné, příliv nenadálý, počasí věčně nevlídné. Právě do těchto končin v severní části hrabství Lancanshire přijíždí na jedny Velikonoce někdy v sedmdesátých letech minulého století vypravěč, jeho mentálně postižený bratr Hanny a skupinka věřících z jedné katolické farnosti na předměstí Londýna. Do kraje, z něhož pochází vypravěčova matka, jezdila skupinka pravidelně již s minulým knězem; po jeho smrti se sem vydávají znovu s knězem novým, a to v naději, že návštěva věkovité kaple v nehostinném kraji napomůže zázraku a Hanny se uzdraví. Poutníci však v kraji rozhodně nejsou vítáni – jsou svědky událostí, jejichž význam se jim ozřejmí až mnohem později. Vítěz Costa Book Award a British Book Industry Award pro nejlepší debut roku 2015.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
The Loney, 2014
více info...
Přidat komentář
Anglický spisovateľ Andrew Michael Hurley si potrpí na atmosféru. Teda aj v prípade svojej prvotiny strávil veľa času jej vytváraním. Až do takej miery, že to občas vyzeralo, akoby sa dej nikam nepohýnal. Napriek tomu tu však príbeh prítomný je, hoci ukrytý za mnohými odbočkami, pričom niektoré z nich pôsobili trochu zbytočne.
Dej začína trochu zhurta a podobne ako v Hladovom láne – smrťou. Tentoraz objavením mŕtvoly na Studenom vrchu, kde rozprávač spolu s rodinou kedysi dávno chodieval. Studený vrch sa nachádza kdesi na konci sveta a je to miesto úplne iné a zároveň úplne rovnaké ako všetky podobne od civilizácie odtrhnuté kusy zeme. Ľudia tu žijú svojim tempom, sú poverčiví, viac-menej súdržní a veria svojim poverám. Tie sa zväčša viažu k povesti o tomto mieste, ktoré z neho robia svojho druhu pútnické miesto.
Malá skupinka silne veriacich odkiaľsi z Londýna totiž verí, že ak prejavia dostatok viery a odhodlania, dokážu vyliečiť rozprávačovho brata. Dej z veľkej časti opisuje ich snahu, ich v mnohých prípadoch až náboženský fanatizmus a oddanosť. Najdôležitejšie pre pochopenie knihy je však samotnú úvod – objavenie tela na Studenom vrchu.
Rozprávač už vtedy čitateľa upozorňuje, že musí udalosti rozpovedať tak, aby si ostatní mysleli presne to, čo chce on. Takže je vlastne jasné, že bude všetkých čo najviac zavádzať. Je však náročné určiť v čom presne. V rozprávaní sa prelína niekoľko časových línií, väčšinou však prítomnosť s minulosťou. Čitateľ musí dávať neustále pozor, aby dokázal udalosti zaradiť k tomu správnemu obdobiu.
Tiež je tu mnoho odbočiek a niektoré scény na prvý pohľad pôsobia, akoby boli úplne vytrhnuté z kontextu. Nehovoriac o tom, že pozorné oko si všimne detaily, ktoré rozprávač úmyselne zamlčiava alebo ich len nekomentuje. Všetko je to navyše podriadené silne vytvorenej atmosfére. Tú podporuje upršané počasie, havrany, celková pochmúrnosť, ale aj podivné správanie miestnych a bezútešnosť.
O slovo sa tiež hlási kríza viery a očakávanie premiešané so sklamaním. To všetko z knihy robí vskutku nejednoduché čítanie. Zároveň však ide o pomerne vydarený gotický román, v ktorom postavy celý čas k niečomu smerujú. Samotný záver je v podstate najakčnejšou časťou knihy. Zároveň však príliš veľa neprezrádza. Pretože tieto udalosti si do súvislostí musí dať sám čitateľ.
Samota je gotický román s hutnou atmosférou. Opisuje zážitok na hranici halucinogénneho sna a náboženského zázraku. Rozprávač čitateľa často zavádza a odpútava jeho pozornosť. Niektoré veci zámerne zamlčiava, iné len prehliada. To všetko v mene toho, aby o opisovaných udalostiach vytvoril istý obraz. Tí trpezlivejší však budú odmenení podnetným rozprávaním s trochu nejednoznačným koncom. Pretože autor očakáva, že čitateľ sa na základe prečítaného sám rozhodne, čo sa vlastne stalo.
Napínavý příběh s plytkým pohledem na Boha a víru, s chorými detaily. Za napínavost dávám 3 hvězdy.
Kniha se mi moc líbila. Měla zvláštní atmosféru, stupňující se napětí. Na jejím celkovém vyznění má zásluhu i kvalitní překlad Ladislava Nagye.
Vrstevnaté, vzrušující, tísnivé. Působivá sonda do zmučených duší, jednoho komplexního bratrského pouta i fungování náboženské komunity. Spousta nevšedních půvabů skrytých mezi řádky. Skvost!
Tak tohle je naprostá žánrová lahůdka. Ve svý podstatě je to román o jednom zlomovém momentě v dospívání dvou silně věřících kluků v 70. letech v UK. To je jedna rovina.
Druhá jsou obecně otázky víry, ve smyslu věřící jak moc, jak silně a kam až lze pro víru zajít. Jenže to je víc dvě třetiny románu, což chápu, může odradit, já jsem se v tom úplně tetelil a nemohl jsem přestat číst. Je to hlavě tím precizním stylem, kdy je (skoro) vše podáváno jen v takových volných asociacích a náznacích.
Třetí rovina mi přijde jako snaha o nový a pro mě notně svěží poctu autorům strašidelných příběhů jakými jsou Henry James, M.R. James nebo Edith Whartonová. S těmi současnými vidím Hurleyho spřízněnost především s Brianem Evensonem. Kniha měla asi zavádějící PR, takže chápu ty rozpačité recenze tady. Rozhodně se totiž nejedná o plnokrevný horor nebo thriler. Jsou tam náznaky a celkově taková ta hutnost některých momentů má až hororový potenciál. A tísnivá atmosféra je patrná snad z každé stránky. To se povedlo autorovi vystihnout skvěle.
Také ze Samoty cítím určitou rituálnost, která se váže k místu, kde se Samota odehrává. Ono křesťanství a obecně víra v těchto zapadlých koutech se často prolíná s pohanstvím a rituály, které jako by nemají s křesťanstvím nic společného. Ve své podstatě je křesťanství, když se jde do hloubky doslova prolezlé pohanstvím a odkazy na něj. Stačí vzít samotné Velikonoce a jejich celkovou hloubku a minulost atd. V tomto světle je pak Samota mistrný pastiš.
Celkově hluboká a myšlenkově hutná kniha, která jen klame svou zdánlivou povrchností nebo spíš povrchem. Myslím si, že při takovém tom zběžném dovolenkářském čtení nemusí kniha vyjevit všechny své kvality. A vlastně chápu i to časté nízké hodnocení, to téma asi není pro každého.
Dovětek pro ty, co už dočetli: Rozhodně si nemyslím, že kniha je nějak neukončená nebo že se něco nevysvětlilo. Vše do sebe zapadá a nesmí se zapomínat, že román je vystavěn jako defakto svědectví a pohled jednoho z aktérů příběhu, proto také některé události nejsou vysvětleny nebo jsou zamlčeny nebo jsou snad i podány "trochu jinak", než se odehrály. Naopak, myslím si, že vzhledem k celkové rozvláčnosti a pomalosti příběhu se ke konci vysvětluje až zbytečně moc, a jestli bych měl nějakou menší výtku, tak by směřovala k těm několika ukvapeným a zbytečně doslovným závěrečným kapitolám. Mohlo to zůstat klidně i otevřenější. Doporučuji.
Samota je veľmi zvláštny román. Nielenže je napísaný osobitým, nie práve priamočiarym spôsobom, ale je zároveň zahalený do niekoľkých vrstiev, ktoré možno odhalíte a možno nie.
Román je trochu náročnejší na pozornosť, hoci sa tam toho na prvý pohľad veľa nedeje. Autor nevyloží všetky svoje karty rovno na stôl, je to celé plné akýchsi náznakov a symblov a občas si treba domýšľať. Miestami je to dosť frustrujúce, ale zároveň tým drží v hrsti Vašu pozornosť, pretože stále dúfate, že na ďalšej strane sa už konečne dozviete odpovede na otázky, ktoré sa neustále kopia.
Samotný príbeh sa odohráva počas niekoľkých dní v úzkom kruhu veriacich jednej katolíckej farnosti, ktorí sa počas Veľkej noci spoločne vyberú na púť. Ich cieľom je miesto zvané Samota, kam chodievali mnoho rokov, a kam sa po kratšej prestávke opäť vracajú.
Rozprávačom príbehu je mladý chlapec. Jeho starší brat je mentálne postihnutý a je aj dôvodvom, prečo sa spoločnosť vyberá na púť do miestnej svätyne. Dúfajú v zázrak, ktorý by nemého Andrewa vyliečil.
Nič však neprebieha tak, akoby si želali. Starý kňaz nedávno umrel a nový sa "účastníkom zájazdu" nezdá dostatočne zanietený pre vec, nerobí veci ako jeho predchodca a to vedie k situáciám, ktoré by boli celkom smiešne, keby sa z nich v skutočnosti človeku nechcelo až plakať zo zúfalstva nad ľudskou povahou.
Konflikty vznikajú aj medzi jednotlivými pútnikmi, vrie to medzi nimi, a k hladkému priebehu nepridajú ani strety s niektorými miestnymi obyvateľmi.
Nad tým všetkým panuje nesmierne ťaživá, ponurá atmosféra. S takým bezútešným miestom, aké autor vo svojom románe vytvoril, som sa asi ešte v žiadnej knihe nestretla.
Už pri jeho románe Hladový lán (Starve Acre) som si hovorila, ako mu to ide pri vykresľovaní prostredia a atmosféry. Pri Samote som sa v tom iba utvrdila.
Výborná je aj psychológia postáv, takže aj keď sa v knihe nedeje nič prevratné a dej napreduje malinkými krôčikmi, je to práve autorova práca s postavami, ktorá pomalému tempu dodá trochu dynamiky.
Plusom je aj nepredvídateľnosť románu. Síce matne tušíte, kam to celé smeruje, no autor Vás tam dovedie po dosť nečakanej ceste.
Cesta je to však trochu neľahká a myslím, že mnohých čitateľov odradí pomalý a ponurý dej.
Za seba však môžem povedať, že sa oplatilo vytrvať až do konca.
Temná, beznadějná atmosféra chladného pobřeží a tíseň pout náboženských maniaků (ne všech, Maska vede) jsou popsány výborně. Co postava, to podivín, co obraz, to bizarnost, občas autor až příliš tlačil na pilu. Styl vyjadřování se mi líbí, ale dějová linie je jaksi přetrhaná, zauzlovaná a na konci roztřepená.
Nízké hodnocení této knihy spočívá zřejmě v tom, že od ní čtenáři očekávají něco jiného. Je to skvělý a silný román, který se čte jedním dechem.
Z propagácie Samoty som mal dojem, že kupujem horor. Do úvahy prichádzajú dve možnosti: alebo som situáciu zle vyhodnotil alebo zo štýlu propagácie mali hororový pocit aj iní ľudia a tým pádom to naozaj bolo propagované ako horor. Ak platí možnosť B, je samota tak trochu podvod. Prvých cca 150 strán nemá so žánrom skoro nič spoločné a predstavovali pre mňa obrovské utrpenie. Pokladám Chatrč a jej podobné "veľdiela" (ďalej napr. Nebo nie je výmysel) za agitkovskú sračku, preto som bol šokovaný z toho, že Samota (avizovaná ako horor) by mohla patriť k nim. Myslel som, že ju nedočítam. Našťastie, postupne príbeh predsa len začal nenápadne vystrkovať hororové (či skôr mysteriózne, ale pre niekoho je to možno to isté) drápky. Nie pazúriská. Nie hnusné nechty. Drápky. No tak ale čo už, stále lepšie ako nič. Keď už som začal mať dojem, že som predsa len na správnej adrese, tak sa to ZASE ponorilo do 25-stranového nudného dialógu. Pritom Andrew Michael Hurley dialógy písať vie, len sa proste postavy bavia o (pre mňa) strašne nezaujímavých veciach. Keď som to znova začal so Samotou vzdávať, autor zasa zabŕdol do hororu a atmosféra začala tuhnúť. No a potom zase dlhočizné dialógy o ničom. No a potom zasa horor. No a takto to šlo do konca. Deje sa tu toho strašne málo (a to i pre fanúšika hororu, ktorý uprednostňuje atmosféru a náznaky pred explicitným násilím), postavy splývajú do jednej (až na kňaza a bratov) a náznaky toho, že s miestom nie je niečo v poriadku, sú dávkované v takých malých náznakoch, až si ich niektorí ani nevšimnú. Počas čítania sa utešujete, že nekonečné reči o Bohu, viere atď. budú mať kľúčový vplyv na finále. Ale vlastne nemajú, pokojne by sa to zaobišlo bez nich. Poviem na rovinu, že ak by som bol Hurleyho editor, asi by som mu navrhol, aby sa na to vybodol a urobil z toho radšej „normálnu“ hororovú poviedku. Mnohí vravia, že Samota obsahuje excelentnú pochmúrnu atmosféru s geniálnymi opismi ponurého vidieka. Ja som si nič výnimočné nevšimol, maximálne občas autor napíše, že padla hmla, čo je podľa mňa teda fakt dosť biedny pokus o tvorbu atmosféry. Ešte by som na záver rád dodal, že problém nevidím v tom, že je to hrubá kniha. Čítal som aj hrubšie. Ani v pomalom tempe – napríklad v rovnakom čase som čítal Malého vetřelce od Sarah Waters a tam sa mi práveže pomalé tempo páčilo.
Charakterizovat Samotu jako horor by bylo velkým zjednodušením skutečného stavu věcí. V první řadě si je třeba ujasnit, co od strašidelné literatury očekáváte, zda monstra a násilí, nebo „jenom“ plíživou hrůzu. Právě k tomu druhému má Andrew Michael Hurley blízko, ačkoliv fantastiku byste z něj lámali páčidlem. Přesto vás podmanivé tempo jeho vyprávění naprosto nekompromisně vtáhne do svých osidel.
Problém je, že jakmile se dostanete za polovinu románu, uvědomíte si, že s nějakou konkrétní zápletkou se tady operovat nebude. Nemluvě o tom, že konflikt slibovaný v anotaci je divokým snem člověka, který jí psal. Autor totiž vůbec nestaví na akční osnově, ve které by příčiny přinášely následky. Jeho záměrem je pečlivě představit ústřední aktéry, maličko jim zkomplikovat život a pak sledovat, co to s nimi udělá. Rozpravy, disputace a konfrontace, to jsou nástroje, se kterými Samota pracuje a dlužno říct, že skvěle. Jenže ten v důsledku nevyužitý potenciál tomu prostě odpustit nedokážu.
Kniha má podmanivou atmosféru, která čtenáře pohltí, jak ty písky, od první stránky. Jen se mi pak během čtení zdálo, že těch záhad je trochu příliš. I tak doporučuji těm, kdo mají rádi knihy, které odhalují dávnou historii a také těm, kdo mají rádi irskou literaturu.
Kniha se mi zpočátku zdála velice zajímavá, divila jsem se negativním komentářům..Pěkně vykreslené prostředí nevlídného irského pobřeží, náboženský fanatismus.. Zápletka pěkně rozvinutá.... a pak najednou konec.. deus ex machina... vysvětlení nevysvětlitených věcí.. spousta toho bylo jen naznačeno... můj celkový závěrečný dojem je rozpačitý... Autor to měl pěkně rozjeté, ale nakonec to utnul tak divně, že mě to zklamalo....
Román hodně rozvláčný, ale pěkný sloh a stavba děje. Osobně jsem do toho příběhu jako jindy nevstoupila, náboženství a povahy postav byly mimo mne.
Celkem fajn thriller. Akorát mi vadí, že autor nevysvětlil, co se stalo a za mě teda škoda, že příběh je tak nedotažený.
Tajemná atmosféra i zajímavá sonda do náboženského vnímání. Příběh vyvolal spoustu otázek, bohužel autor nenabídl na všechny odpovědi. Podle mě je to škoda, nápad byl dobrý a měl velký potenciál, který však autor nevyužil.
Souhlasím, že se autorovi díky všudypřítomné nevlídnosti typického anglického počasí i díky volbě místa na nehostinném a opuštěném pobřeží Irského moře podařilo přesvědčivě navodit pochmurnou atmosféru.
Zasadil do ní ale příběh, z kterého jsem měl neustálý a neodbytný dojem vyfabulovanosti, postavy v něm působily jako maňásci jednající dle autorova rozmaru, bez dostatečně zdůvodněné vnitřní logiky. Nedotažená zaplétka posloužila jen jako prostor pro autorovo efektní žonglování s tématy víry, pohanství, rodinných a jiných těžkých životních traumat, lidské zvrhlosti apod..... a otec Bernard je jen slabší odvar některých víru upřímně řešících postav z románů Grahama Greena.
Dal bych 50% - ale protože to nejde a aktuální hodnocení (71%) je tu dle mého přehnané - dávám 2 hvězdičky.
Mě to přišlo nedotažený. Pořád jsem čekala, kdy se to nějak rozjede a ono nic.
Kdyz jsem si přečetla, co o této knize "říká" Stephen King (který je pro me naprosto nejgenialnejsi autor), tak jsem ji okamžitě koupila. První část knihy mě trochu nudila, pak se začaly objevovat skvělé pasáže a zároveň hluchá místa. Vyústění mě ale mile překvapilo. mám z této knihy rozporuplné pocity. Je to uz dva měsíce od přečtení a pořad vlastně nevím, jestli se mi líbila, nebo mě zklamala. :)
Samota
To bylo ... divný. Nebavilo mě to. Temný příběh o víře a fanatismu. Hrdina neustále vyhrožuje tím, že se každým okamžikem stane něco hrůzostrašného - a pořád nic. Dost mi vadily i ty divně zbytečné předzdívky hlavních hrdinů, nepochopila jsem PROČ?