Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana

Bohužel nedočteno (což už se mi dlouho nestalo), tudíž nehodnotím. Nápad zajímavý, zpracování originální a jazyk celkem barvitý i přes poněkud dětinské podání, ale prostě mě to nechytlo. Nedokázala jsem do postaviček tohoto zvláštního příběhu vcítit, tím pádem mě ani nezajímalo, co se s nimi bude dít a na nějaké stránce šedesát mi došlo, že se u toho hrozně nudím.

20.09.2022

Dostala jsem knihu jako dárek a nějak jsem její čtení odkládala. Když jsem se k ní konečně dostala, naprosto mě okouzlila. Kontrast chladného, nevlídného sanatorii a s jiným jakoby snovým světem mě prostě dostal.
Za mě velmi neobvyklé fantasy, ale moc jsem si ho užila.

02.08.2020

Na to, jak brutálně, až surrealisticky, kniha začíná, se musím přiznat, že ve výsledku se jedná o poměrně originální a milý zážitek. I když slovo milý je spíš v uvozovkách. Pořád je název série Sanatorium podvržených a je jen otázka, jak při čtení sami knihu přijmete. Autor totiž nic neříká napřímo, spíše se nechává nést dětskou představivostí, nebo tak jsem si to odůvodnil sám. Odkaz na Alenku v říši divů námětem a filozofično ne nepodobné Malému princi jsou velkou inspirací této knize. Pořád se ale jedná o velice neobvyklý zážitek, který se zřejmě jen tak opakovat nebude. Celou dobu jsem totiž netušil, jestli mám tu Dianinu představivost přijmout a nebo smutně konstatovat realitu, kterou jsem si sám odvodil. Jestli správně, toť otázkou. I tak ale musím říct, že se to četlo zatraceně dobře a jsem hodně zvědavý, co si autor přichystal v dalších dvou dílech této série.

30.12.2019

Jde o hodně netradiční fantasy, hodně zvláštní svět, pro náročnějšího čtenáře. Rozhodně zajímavý literární počin, který za to stojí, nicméně další díly už jsem přečíst nedokázala. Jde o zajímavou zkušenost už vzhledem k poetičnosti, ale další dávku podobné depresivní nálady už jsem nezvládla.

19.12.2019

Zelený skřítek mne zavedl k O.Netíkovi a celé jeho tvorbě, která se vymyká veškeré mně známé fantasy - půjčuje si náměty a jména ze známých bájí, knih a příběhů, přesto staví vlastní svět podobný zlému snu (tím ostatně celá trilogie začíná).
Je to kniha „nejmladší“, psaná jako pohádka pro děti, nedávala bych ji ale číst dětem mladším 11-13 let (nemají typicky tolik načteno, aby si ji užili). Svět Snu zde bez větších obtíží funguje a postavy jednají ještě poměrně příčetně.

Trilogie Sanatoria rozhodně není pro každého, pokud s ní chcete začít, zkuste napřed Kejklíře léta - jsou ze stejného světa a mnohem příčetnější. Pokud máte naopak trilogii přečtenou a marně hledáte co dál, na webu Mysteria je (nebo alespoň byla) k sehnání nevydaná kniha Chrám Triád. Ta je ještě pokřivenější než Sanatorium.

30.09.2018

Tak na tuto knížku požívám málo psychotropních látek. Příběh nás zavádí do sanatoria pro duševně choré, kde se všední ponurá realita prolíná se světem skřítků. První třetina se nese v hororovém duchu, ale tápala jsem v ději, příliš se nebavila a na dlouhou dobu čtení přerušila. Střední pasáž je pohádková, různí skřítci, elfové a další pohádkové bytosti se na čtenáře hrnou ze všech stran. Některé věci začnou dávat smysl, jiné ho dávat přestanou; nemohla jsem se občas rozhodnout, zda je vše skutečně tak dětsky jednoduché, nebo mi uniká hlubší rovina. Nejsem kdovíjak sečtělá v Carrollově "Alence v říši divů", Exupéryho "Malého prince" jsem četla naposledy jako dítě a Netíkovo dílko pracuje právě s tímto druhem fantazie, se spoustou symbolů a zašifrovaných odkazů. Ovšem chvílemi jsem se nemohla zbavit pocitu, že hledám vyšší smysl tam, kde žádný není. Poslední třetina knihy je převážně temná fantasy, nabízí trochu odpovědí a množství otázek, jež snad budou zodpovězeny v dalších dílech.
Rozhodně jde o knížku zvláštní a poetickou; pochválit musím péči, jaká byla věnována rejstříku, mapě, redakčním pracem a v neposlední řadě líbivým ilustracím (souhra ilustrátorky s autorem, jejich společná fantazie, dělá "Sanatorium podvržených" jaksi reálnější, osobnější). Nejsem si jistá, jestli mi neobvyklý svět Ondřeje Netíka přirostl k srdci natolik, abych byla ochotná ponořit se do něj znovu. Na tohle jsem asi přespříliš racionální: osobně bych uvítala větší provázanost s reálným světem, s prostorami sanatoria a životy pacientů. 70%

27.04.2018

Tuto knihu jsem si půjčila od kamarádky. Zprvu se mi do ní nechtělo,ale po pár stránkách jsem narazila na poklad v příběhu ukrytý. Kniha se na prvních stránkách oblékla do depresivního kabátu, který po pár kapitolách odložila na věšák a navlékla se ho bundy fantasie. Ačkoliv nefandím knihám, které jsou psané českými autory, tak po této knize jsem změnila úhel pohledu. Pana O. Netíka jsem si velmi oblíbila. Tuto knihu všem doporučuji. Neotřelé,originální a neprobádané téma. Jen škoda, že jsou pouze dva díly.

23.03.2018

Kniha se mi moc líbila, jsem ráda, když mi do ruky dostane kvalitní knížka českého autora. Pokud hledáte temnou fantasy pohádku pro dospělé, pak sáhněte po Zeleném skřítkovi. Další díly si určitě přečtu.

12.11.2017

Psychiatrická léčebna, v jejímž utajeném křídle jsou namísto běžných pacientů vězněni elfové/skřítci, kteří se narodili v obyčejných lidských rodinách jako podvrženci ... určitě je to zajímavý a originální nápad a také z toho vyšla docela zajímavá a originální knížka.
Přes pohádkovou atmosféru to není kniha pro děti, na to je místy příliš pochmurná a temná. Není ale ani jednoznačně pro dospělé, pohybuje se v jakési šedé zóně, což mi někdy trošku vadilo. Chvilku sledujete veselého zeleného skřítka v cylindru, který jako by vypadl z Alenky v Říši divů a najednou se ocitnete na nemocniční chodbě u mrtvoly jednoho z pacientů nebo vašeho hrdinu trhají na kusy psi. Jako by se autor občas nemohl rozhodnout co vlastně píše...

27.06.2017

Je to rozhodně hodně nezvyklé fantasy, zavede vás do trochu strašidelného snu dětského blázince. Zelený skřítek je trochu pohádková kniha, ale není dětinská a i dospělí si v ní najdou své. Přečetla jsem ji jedním dechem.