Santiniho jazyk
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1030/bmid_santiniho-jazyk-nXX-1030.png
3
499
499
Nový román Miloše Urbana je nebezpečným pátráním po tajemství univerzální věty. Existuje vůbec? Nebo je to chiméra? A proč někdo neváhá prolít krev, jen aby zůstala utajena? Martin Urann je zaměstnancem reklamky, kterému docházejí nápady, a tak mu hrozí propuštění. Dostane však ještě jednu šanci, úkol, do něhož se nikomu jinému nechce a nikdo nevěří v jeho splnitelnost. Martin Urann musí vymyslet slogan, který by platil pro všechny lidi a všechny situace a mohl by prodat jakékoli zboží. Ve svém zoufalství se hrdina chytne toho, co mu jako první přijde do cesty. Je to dívka, jež čte v metru knihu o světcích, hvězdách a kostelech. Odpověď je možná právě v této knize a inkoustem může být krev.... celý text
Přidat komentář
Buď je to dokonalé jen já to nepochopila, anebo je to úplná konina bez pointy. Každopádně zájem o Santiniho to probudí. --- Abych autorovi nekřivdila, podívala jsem se i na film. Ach...! Vsadím se, že Preiss nečetl celý scénář, jinak by tam nemohl účinkovat.
Bohužel, kniha vůbec nenaplnila očekávání. Čekal jsem něco ala Šifra mistra Leonarda, ale byl jsem dost zklamán. Nelogický děj, nelogické chování postav, spousta náznaků, které nikam nevedly a ve finále ani nebyly vysvětleny. Autor má určitě talent, ale to je tak všechno.
První a patrně poslední setkání s autorem. Jedna hvězda za jistou řemeslnou kvalitu, jedna za práci ohledně santiniovské architektury, Nicméně "příběh" je jeden velký blábol, motivace a jednání postav naprosto nesmyslné, nikde žádná sympatická postava. Až do konce jsem čekal, kdy se stane něco zajímavého, ale nějak jsem se nedočkal. Co nejvíc nechápu, že si někdo takový blábol vybere na natočení filmu, to musí být blábol na druhou.
Tohle bude moje urbanovská derniera. Jako vždy hodně slibné, ale nakonec nenaplněné mystiky a současně na můj vkus mnoho zbytečně brutálních vražd, Když k tomu připočítáme nelogické jednání všech postav a pár deus ex machina, vyjdou z toho jen tři hvězdy - jedna za průvodce po významných stavbách baroka, jedna za podporu domácího cestovního ruchu (protože počítám, že žádnému čtenáři to nedá aby se nejel alespoň na jednu Santiniho stavbu podívat :-) ) a jedna za nápad.
Tak toto mě bavilo tak do půlky, pak jsem četbu vzdala, protože těch ulítlých urbanovin už na mě bylo trochu moc, příliš mnoho nepochopitelně inscenovaných mrtvol a postmoderny na úkor sledovatelnosti děje. Líbily se mi kunsthistorické souvislosti i pro mě nová fakta, ale jakmile se od umění odbočilo k postavám knihy, dost jsem tápala. Ale jak tak koukám na ostatní komentáře, možná že to ještě dočtu.
Mé první setkání s Urbanovým dílem a proběhlo úspěšně. Jednoznačně se podobá dílům Dana Browna, ale tohle mi přišlo ukotvenější v realitě. Napětí spolu s prostředím Santiniho staveb na mě fungovalo, tak jak mělo.
po dočtení jsem ohromená a neschopná slova asi 20 minut zírala do prázdna a vstřebávala všechny pocity.. zbožňuju tu knihu, to moudro, které v sobě má a předává, tu záhadu a atmosféru.. poselství, které sálá ze Santiniho umění.. ještě hodněkrát se k ní vrátím :)
Tak trochu Šifra Mistra Leonarda. Záhady, šifry a mrtvoly. Pro mne nudný popisy architektury kostelů a kapli. Pro milovníky architektury ideální román. Zajímavé a napínavé byly až poslední stránky.
Jako velké obdivovatelce díla mistra Santiniho mi byla tato kniha příjemnou povinností. Líbilo se mi putování po architektonických skvostech, které Jan Blažej stvořil a líbilo se mi také povídání o Janu Nepomuckém. Kniha mě nastartovala v tomto směru tak, že až jen to bude trochu možné, budu pokračovat v cestě za Santinim, kterou jsem osobně začala v září 2020 ve Žďáru nad Sázavou. Dále však musím podotknout, že v některých chvílích mi přišel děj knihy poněkud zmatený a některé situace mi přišly - hlavně časově - neslučitelné s provedením, leda s pomocí "shůry" nebo z té "druhé" strany, což by asi u mysteriózní knihy nemělo vadit, ale nějak mi to prostě nesedělo. Dále mi též přijde chatrný motiv konání většiny postav - to jsem asi dost dobře nepobrala. Zkrátka mi to do sebe nezapadlo, tak jak by mělo.
Pokud vám nevadí trochu bláznivý děj a máte rádi architekturu, určitě si tuto knihu přečtěte. Právě jsem ji zavřela a mám velké cukání se ihned sbalit a vydat se na putování s autorovým itinerářem v kapse.
Je to zvláštní příběh. Na jedné straně je celkem napínavý, na druhé straně se mi to celé zdálo přitažené za vlasy. Motivaci postav jsem nechápala - respektive jsem nechápala to, proč by kvůli popsanéným důvodům zacházely až do takových krajností (zejména tedy hlavní záporná postava). I to tajemno na mě působilo tak nějak uměle a nepřirozeně. Stejně jsem ale musela číst dál, abych se dověděla, jak to dopadne. Spojení s architekturou bylo super, ale výsledek byl zas dost divný - jako všechno v téhle knize.
Krásné vyprávění o Santinim, šifrách, záhadách, trošku to kazí ta omáčka okolo, moc osob, u kterých nikdo neví o co jim vlastně jde.
Knížky, kde se hledají záhady mám hodně ráda, také mě zajímá architektura, takže tady se to pěkně spojilo.
Jen bych vynechala ty vraždy. Je zavražděno několik nezúčastněných lidí a každému je to jedno a jezdí se dál po památkách? To mi trošku kazilo dojem z jinak perfektního příběhu.
Mám ráda Miloše Urbana a mám ráda Santiniho. Na knížku jsem se hodně těšila, viděla jsem i povedený film. Škoda, že už jsem v těchto památkách byla a nehledala tajemné vzkazy. Někdy příště.
Je pravda, že příběh byl trochu zmatený, ale odpouštím to autorovi, za krásně popsanou historii a Santiniho díla.
Ač mám Miloše Urbana rád, tak tuhle knihu jsem nějak nepobral. Např. v Sedmikostelí se autor dostal do roviny čisté fantazie a mystiky, zde mám ale dojem, že zůstal v tomto ohledu nějak napůl cesty a příběh je ve výsledku úplně za vlasy přitažené divnodrama. Neuvěřitelné, nelogické, nechápu motivy postav, stavba příběhu je podivně cyklická, ..
Pasáže o architektuře a Santinim jsou opět dobré a vášnivé, všechno ostatní je podivné. Ovšem, je možné, že jsem nepochopil nějaký skrytý rozměr.
Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Bavily mě pasáže o Santinim, o Zelené hoře, Kladrubech i Plasech - i tajemný příběh Jana Nepomuckého i Santiniho. Co jsem ale nepochopila vůbec, je celý příběh, na kterém je kniha postavena.
Nechápu, co má společného Santini s univerzální větou, co znamenaly všechny ty (naprosto nesmyslné) vraždy a proč k nim došlo... Absolutně mi to nedává smysl, ani následné pronásledování hlavního hrdiny jeho bývalým šéfem Kňourem... Prostě mimo...
"Auto jsme nechali v lese před vesnicí, Viktorie sešla ze silnice, zavedla mě na nějakou pěšinu a dali jsme se po ní. Vyznala se tu dobře. Došli jsme k budovám proboštství, ale z druhé strany, ze severu. Obcházeli jsme areál podél zdí s temnými okny a do kostela jsme se dostali potranním jihozápadním vchodem; prostě jsme ho odemkli jejím klíčem. Vedla mě tak samozřejmě a sebejistě, až jsem si říkal, jestli mě opravdu potřebuje - jestli mě neláká zase do nějaké pasti.
(...)
V parčíku u kostela jsme si troufli vystoupit z úkrytu keřů na volné prostranství. A oba najednou jsme spatřili stejný výjev, který jsem viděl už předtím; dveře fary byly dokořán. V okně nad nimi stál farář a díval se na nás, jeho bílá tvář svítila zpoza skel do noci, ozářená vycházejícím měsícem. To bylo zlé.
Viktorie mi sevřela rukáv a táhla mě pryč. Vzal jsem ji za ramena a zašeptal, že musíme naopak dovnitř - něco je ve strašlivém nepořádku."
Doufala jsem v něco lepšího. Nepochopila jsem motiv ani jedné postavy, ani v rozuzlení jsem se nedopátrala, o co vlastně komu šlo. Knížka mě sice mohla navnadit k návštěvě zmíněných míst, kvůli své zalibě v Santiniho stavbách jsem se ale dávala do čtení. Za mě nic moc ve srovnání např. s Hastrmanem.
Štítky knihy
architektura zfilmováno thrillery jazyky dvojčata sakrální architektura rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Přečteno