Šarlatová evangelia
Clive Barker
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536690/bmid_sarlatova-evangelia-662225c621e26.jpg
4
39
39
Hellraiser je zpět! Poslední mágové tohoto světa žijí v panickém strachu ze smrti; z téměř tří set členů Nejvyššího kruhu jich zbývá pět. Navzdory svým vědomostem podléhají sadistickému démonovi, který je zbavuje moci, aby se mohl stát svrchovaným vládcem nejen pekelných sfér… Soukromý detektiv Harry D´Amour plní poslední přání mrtvých, kteří komunikují s jeho společnicí Normou. Slepé médium Norma Paineová žije v newyorském bytě s více než stovkou televizorů, jež ji chrání před náporem nejhalasnějších přízraků. Na Norminu žádost se Harry jednoho dne vypraví do New Orleansu a v nenápadném domě, který však skrývá řadu zrůdných tajemství, objeví něco, co ho uvede do společnosti ambiciózního démona. A ten ho osloví s prazvláštní nabídkou… Clive Barker v Šarlatových evangeliích velice volně navazuje na slavnou novelu Hellraiser (1986, česky v Carcose 2021). Hlavního cenobitu, Pinheada, zde zvaného také Pekelný kněz, vrhá do mnohem epičtějšího dobrodružství, odehrávajícího se v různých děsivých lokacích včetně samotného Pekla. Šarlatová evangelia jsou posledním románem tohoto titána temné fantastiky, který dosud nebyl přeložen do češtiny.... celý text
Přidat komentář
Po jedenástich (jedenástich!) dieloch filmového Hellraisera sa Clive Barker zobudil a povedal si, že by možno bolo fajn napísať (literárnu) dvojku. Ehm! Ale dobre, okej, rešpektujem, prečo nie. Barker vždy bol skvelý spisovateľ, ktorý to so slovami vedel ako málokto. Problém, ktorý som s ním mal, bol „len“ v tom, že na jeden jeho výborný text v priemere pripadalo päť, ktoré boli buď zlé, divné, alebo ma proste nebavili. Nejeden raz predstavovali vcelku výrazný odklon od čistého temného hororu, čo je poloha, ktorá mu podľa mňa vždy sedela najviac. Podobne, ako Laird Barron, i on akoby sa hororovo nudil a tak neustále hľadá úniky, prieniky a experimenty. Práve kvôli tomu nepatrí medzi mojich najobľúbenejších autorov. Osobne mi to pripadá ako škoda. Ak má niekto talent na nejaký žáner, mal by som na ňom neustále pracovať a zlepšovať sa v ňom. Nie ho hádzať znudene cez palubu. OK, dosť kecov. Keď Carcosa vydala knihu s podmanivou obálkou Šarlatová evangelia, povedal som si, že ju musím mať, pretože novela The Hellbound Heart (Hellraisera z nej urobili až filmy) patrí k tomu najvýstavnejšiemu, čo kontroverzný pán Angličan počas svojej kariéry splodil. Po prvých stranách som nadobudol zmiešané pocity. Ako keby som stretol bývalého kamaráta, s ktorým som v minulosti veľa prežil, ale nerozišli sme sa v najlepšom. Postupne som sa však do toho dostal a bol som čoraz spokojnejší. Medzi najlepšie horory roka to určite nezaradím, ale inak je to fajn žánrovka. Postavy ma však nebavili, ani zápletka. Len hra so slovami, atmosféra a niektoré scény. I z toho dôvodu som váhal, či nedať len 2*, ale ono je to fakt dobre napísané. Len vás to tak nejak nebaví čítať. Z textu na nejednom mieste cítiť istú pohodlnosť. Reťaze párajú ľudí doslova na kusy v najlepšej barkerovskej tradícii, ale horor sa za desaťročia posunul jednak iným smerom a jednak OK, dajte si do textu páranie ľudí reťazami, ale nesabotujte si ho sami útrpnými hláškami, že daná obeť úpenlivo zavila od bolesti. Ak by mi reťaz utrhla polovicu tela, asi by bola moja reakcia iná, než že úpenie od bolesti. Alebo: osoba je brutálne fyzicky zmasakrovaná a sekundu nato o sebe premýšľa ako o „zřídil mě přímo ukázkově“. Ja si teda naozaj neviem predstaviť, že by ma niekto zmlátil takmer na hranicu života a smrti a premýšľal by som o danom akte takýmto pohodičkovým spôsobom. Toto je strašne pohodlné, Barker sa už zjavne ani len nesnaží vymyslieť niečo nové, pozrieť sa na krvavú tému z menej očakávaného (a teda osviežujúceho) uhla. Alebo je proste odtrhnutý od reality a nachádzanie pravdy v texte ho už absolútne nezaujíma. Niekto nám tu skrátka buď zaspal dobu, alebo spohodlnel, však Clive? Za mňa stratil svoj vnútorný hlas, ktorým kedysi hypnotizoval a elektrizoval davy fanúšikov. Ale stále je to dobrý remeselník. Len už proste nerozpráva príbehy, ktorými by ma dokázal uhranúť. Na začiatku som sa neodkázal v správny čas naladiť a potom, nuž, potom mi ten vlak ušiel a ako to už v živote býva, na niektoré veci bolo proste už neskoro.
Clive Barker sa vrátil z Pekla, aby nám o ňom priniesol svedectvo.
Od začiatku do konca som ani nedýchal, prikovaný hákni istého Pekelného kňaza, ktorého najznámejšie meno sa zdráham vysloviť, aby som neurazil jeho majestát. Prezývka Azeelov "Uvnitř černý" ho každopádne vystihuje viac než dôkladne.
Pri čítaní si nejde nespomenúť na Kingov opus magnum The Stand, akurát súboj, ktorý sa tu odohráva má ďaleko k zápasu Dobra a Zla. Skôr je to boj medzi vedomím a spiacim Zlom.
Harcovníci sú skvelí a Barkerove perverzné odbočky neprestávajú baviť ani po dvoch dekádach, ktoré som v jeho spoločnosti stihol stráviť.
Snáď len odporučím zapnúť si do slúchadiel vhodný ambient; mne sa osvedčilo rinčanie reťazí a zmučené výkriky zatratených duší.
Veľmi potešili aj drobné zmienky o Coldheart Canyon.
A teraz sa s chuťou vrátim k pôvodnej novele a k poviedke Poslední iluze!
Jakožto fanoušek Barkera si po přečtení říkám "je to co jsem očekával? Začátek bravurní, ale postupně tomu dochází dech. Celkově esence jako u některých povídek z knih krve, Cabal a samozřejmě i Imajiky. Kniha potěší ale v konečném důsledku znalce autorových děl nepřekvapí.
Mně se tenhle fantastičtější Hellraiser líbil. Kniha v sobě kombinuje zajímavé prvky z předchozích děl a na mě to zafungovalo. Myslím si, že trocha odlehčení Pinheadovi sluší, kor když ostatní popisy jsou zase dost barvité a děj je napínavý od začátku do konce.
Vzpomínáte si na kauzu s freskou Ježíše u španělské Zaragozy? Přesně tak působí Evangelia v porovnání s Hellbound Heart. Která verze fresky - ehm, Pinheada - se vám líbí více nechám čistě na vás.
Můj druhý výlet do knižního světa Clive Barkera a opět je to pro mě takové rozpačité. Hellraiser ve filmové verzi je pro mě hodně oblíbená záležitost. Knihu, na jejíž motivy byl natočen první film, jsem hodnotila 4*. Ta mě bavila, ač film v tomto případě považuji za lepší. Ale kniha Hellraiser měla pár stránek, takže nebyl čas na psaní zbytečných výplní. A to je asi můj největší problém s knihou Šarlatová evangelia. Pro mě byla hlavně v druhé polovině zbytečně natahovaná a ztrácela svoje tempo. Přitom to začalo velmi slibně.
Pekelný kněz přezdívaný Pinhead (ač toto pojmenování fakt nemá rád) v našem světě loví mágy a krade jejich znalosti a knihy. A dělá to svým starým dobrým způsobem pomocí háků a řetězů. A duch právě jednoho takové mága požádá o pomoc detektiva Harryho D'Amoura. Harry řeší případy spíše paranormálního charakteru, takže to, že je jeho klientem duch, ho nijak nezaskočí. Bohužel se ale takto dostane do křížku s pekelným knězem, který má v plánu velké věci. Ty se týkají Pekla a samotného Lucifera a Harry se svými přáteli mají sehrát v jeho plánu své role.
Až potud byla všechno naprosto v pořádku. Problém nastal, když se skupinka dostává do Pekla a začíná hon na kněze. Děj pro mě tak nějak rozbředl a vůbec jsem neměla potřebu knihu neodložit, abych se dozvěděla, co bude dál. A nejvíc mě asi naštvalo, že jsme se vůbec nedozvěděli, co je vlastně s Luciferem. Nevím, jestli jeho příběh má ještě pokračování v jiném díle Barkera, ale pro mě to bylo nějak useknuté. Pro fanoušky této kultovky fajn čtení, protože postava kněze tu nehraje jen druhé housle a objevuje se tu dost často. Ale z Pekla se u mě nedostavil ten wau efekt.
Úžasný, parádní, skvělý. Trochu jsem měl jako velkej milovník Hellraisera obavy, zejména z toho, že cenobita bude jen nějaká postava na pozadí kdovíjakýho příběhu (jako pozdější filmy), ale už prvních 50 stránek a ultimátní nástup Pinheada byl tak excelentní, že obavy přešly. Cenobita, Harry D'Amour (známý z jiných barkerovek), peklo, démoni, Lucifer. Spousta šílenejch a brutálních scén, v Barkerově podání poměrně snadno představitelný. Dojem by mohl zkazit možná zbytečně natahovaný konec (tak 50 stránek), ale to už jsem byl dávno rozhodnutý, že je to další Barkerův masterpiece.
Za mě tak trochu zklamání. Začátek vypadal hodně slibně (dost mi to připomínalo Constantine), ale pak se to začalo táhnout, dialogy v pekle mi připadaly dost na sílu, čekala jsem víc Pinheada v akci... Škoda.
Hotovo. Pinheadovo poslední dobrodružství z pera mistra Barkera a jeho (snad je prozatím) posledního románu. Po tolika letech čekání jsem věděl, do čeho jdu a nebyl zklamán. Příběh má dvě části, jedna se odehrává na Zemi a druhá pak v samotném Pekle. Barkerova fantazie je nekonečná a tak putování Harcovníků je skvěle vylíčené, plné pekelných detailů. Celé to odsýpá a dával jsem si na čas, aby mě nemrzelo uspěchané čtení. Chybělo mi trochu víc Pinheadových zvráceností a trochu mi unikal smysl jeho činů...ale co už, Pekelný kněz smysl nepotřebuje, na to má dost hřebíků v hlavě :)
I když se Evangelia snaží být za každou cenu šíleně pompézní a megalomanská, myslím v Pekle, pořád tomu něco chybí. Zaprvé, v Harrym pořád vidím Holeho, zadruhé, v Pekle zase vidím Kopřivu a jeho po čertech zábavný Asfalt.
Jasně, je to pompézní a megalomanské, ale je to místy taky dost otravné a nesmyslné. Takto si fakt peklo nepředstavuju. Ty stroje bez jakéhokoliv rozpitvání co se funkčnosti a smyslu týče, nevím, ale pořád jsem tak nějak viděl Morrowind a ta dwemerská kolečka.
Ve finále na mě vystartoval Matrix a jeho slepá vševědoucnost. Vlastně i ta Vědma tam celou doby byla.
Každopádně jsou Šarlatová Evangelia zábavnou fantasy s lehce škobrtajícím dějem a uspokojujícím zakončením.
Ohodnotil bych tu eskapádu na cca 70%, protože co v první polovině nezačalo vůbec špatně, že Constantine, se ve finále překlopilo do Asfaltu, který jsem už četl.
A Pinheadova příběhová linka a její zakončení mě taky lehce zklamala. Vlastně si ani nepamatuji jak dopadl. A to jsem dočetl včera.
Šarlatová evangelia jsou zábavná, divoká, kurevsky sprostá a občas kapku hnusná, prostě Barker jak ho máme rádi, ale na Show a Everville naštěstí nemají. Ta jsou pro mě jeho vrcholem.
Štítky knihy
horory New Orleans soukromý detektiv
Autorovy další knížky
| 1994 |  První kniha krve |
| 1996 |  Hellraiser (dvě povídky) |
| 2004 | Abarat |
| 2001 | Knihy krve I-III |
| 1995 | Imagika I. |
„Tobě se nabídne
naprosto jedinečná příležitost
dvakrát zemřít
a přesto plýtváš dech
banálnímí urážkami?“
„Já sice ráno budu mrtvý, ale ty budeš furt Pinhead.“
Pinhead opět v akci. Začátek velmi dobrý. Spousta krve, smrti a násilí. V akci jsou opět pekelné řetězy, které cenobita umí ovládat vskutku bravůrně. Jenže někde v půlce příběhu se to trochu zlomí a tak nějak to směřuje jiným směrem. Pinheada se tu snaží pan spisovatel polidštit a hlavního hrdinu naopak začíná spojovat s Peklem. Snaží se otočit pohled na obě postavy. Moc se to nepodařilo. Ve třetí části knihy už to byla docela nuda. Nic tak příšerného se neděje, krve je sice stále dost, ale dopisy a skutky postav to celé zablokují a čtenář tak nějak tápe.
Malá ochutnávka:
Přinášel s sebou rovněž hmyz; vypasené modročerné mouchy v množství tisíců exemplářů. Řada z nich mu bzučela kolem pasu a přistávala na nástrojích, aby se přiživila na vlhkých lidských tkáních. Byly čtyřikrát nebo pětkrát větší než běžné pozemské mouchy a vytvářeli úporný hluk, jenž se rozléhal celým prostorem mauzolea.
Těšil jsem se, ale nakonec jsem lehce zklamán. Je v tom totiž strašně moc postav, a někdy jsem v nich měl zmatek. Dokonce i sám pan spisovatel se v tom trochu ztratil. A to když na straně 337 píše, že „čtveřice Harcovníků se vydala na zpáteční cestu od katedrály“ . . . bylo jich pět a ne čtyři. A nejvíc mě štval Harry. Neustále sliboval že Pinheada zabije. Opakoval to snad desetkrát, až už to bylo i trapné. A vlastně ani konec samotný mě neuspokojil. Tak že nakonec jen průměr.
Citát: Co se stane, když člověk umře, když je zrovna v Pekle?