Satan v Goraji
Isaac Bashevis Singer
https://www.databazeknih.cz/img/books/92_/92317/satan-v-goraji-92317.jpg
4
82
82
Autorova prvotina o židovské komunitě v Haliči, která po pogromu v roce 1648 podlehne náboženské hysterii a nechá se zmanipulovat zaslepenými věrozvěsty.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1994 , ArgoOriginální název:
Der sotn in Goraj, 1955
více info...
Přidat komentář
Jo tohle mě bavilo. Všechny ty jejich židovské rituály, obřadnost, zákazy a příkazy, způsob života mě fascinovaly a hlavně ta rétorika a citace Tóry mi odkryly prozatím nepoznané, ale musím říct, že velmi zajímavé světy.
Autor kouzelným způsobem zaznamenal, jak lze jednoduše manipulovat s davy, jak je možné v podstatě primitivními metodami a s vynaložením téměř minimálního úsilí a prostředků zfanatizovat lidi a přesvědčit je, aby totálně přestali přemýšlet v souvislostech a odhodili vše co předtím považovali za důležité, hodnotné v čem byli vychováni a čím celou dobu žili.
Tato kniha mi velmi pomohla pochopit jak fungují sekty a jak velmi snadné a nebezpečné je nechat se zblbnout nějakym "Mesiášem".
Rozsahom neveľký, avšak naozaj silný a až zlovestne pôsobiaci román. Dej ma vtiahol, fascinovalo ma prelínanie judaizmu, mágie, poverčivosti a bežného dedinského života so svojim rytmom a pravidlami.
Taková literatura je přesně podle mého gusta. Velmi jsem si to v Goraji užila...ten zvláštní, skoro magicky svět, všechny ty neuvěřitelné zvyky, předpisy a pravidla. Pro mě nejtěžší pasáže byly obrázky z řezníkova dvora a domu...ta telátka, svázaná kopýtka, vyhasínající oči apod. to mi fakt rve srdce
Ocitneme se v druhé polovině 17. století v Polsku. V židovské vesnici Goraj. Tohle byla zvláštní jízda. Ponor do náboženství Židů, jejich zvyků. Byl to ponor do hlubin duše, kterou ohrožují falešní spasitelé. Vyobrazení každodenního života vesnického lidu, jejich zápas o duši i o život.
Z této doby a z tohoto regionu toho moc nenajdete. Co vím Sienkiewiczova Ohněm a mečem a Osipovův Bohdan Chmelnickij z r. 1951( a nevím, kolik kromě mého exempláře jich ještě u nás může existovat). Takže po polském a ruském pohledu si můžeme vychutnávat i ten židovský. A 80 % knihy je fantastické čtení. Popisy chování, oblékání, stravování židovské komunity té doby se dají číst pořád dokola. K tomu, jako třešnička na dortu, nádherný příklad toho, jak je jednoduché manipulovat davem. Bohužel v závěru se autor dostává zcela mimo realitu, jako kdyby se shlédl v Lovecraftovi.
Hutná atmosféra. Víra versus pověrčivost. Možná je tam té víry až moc, ale má to svůj význam. Celé je to dost expresivní a působí to jako expresionistický německý film s Emilem Janningsem.
Spoiler: Proč se z toho v závěru najednou vyloupne Vymítač ďábla? - To jsem moc nechápal. Celkově román totiž staví spíš na snaze co nejdůsledněji popsat život tehdejší židovské obce marně čekající na spasení se všemi jejími zvláštnostmi a podivnostmi. Jsou tam často expresivní scény, ale celkově to zapadá do rámce děje. Ale ten úplný závěr mi přišel mimo.
Nazdárek kašpárek,
bylo nebylo, lidi věřili v podivný věci. Třeba že sestoupí mraky a na nich se odletí do Izraele. Teď už jsme naštěstí chytřejší a díky vědě víme, že země je placatá, očkování zabíjí lidi a globální oteplování je lež. No jen si představte jak by to tady vypadalo, kdybysme byli pořád tak přitroublí!
V hlavní roli téhle židovské Pretty woman je Rechele, která je donucená se oženit v podstatě s každým mesiášem, který nakráčí k ní do chalupy. Není divu, že na konci knihy jí z toho rupne v kebuli a začne říkat, že je v ní Tomio Okamura. Pardon, Satan.
Knížka je hutná jak gulášová polévka, ale na rozdíl od Frankfurtské polévky je tu jen málo salámu. Snad vám to pomůže při rozhodování zda číst knihu.
8/10
V sledu kratičkých epizod ze života obyvatel zapadlé vesničky Goraj přibližuje Singer dopad událostí kolem poloviny 17. století, kdy východoevropské židovské komunity, vzpamatovávající se z pogromů, čelí tentokrát "interní" pohromě v podobě vzplanutí mesiášského šílenství kolem Šabtaje Cvi. Vykresluje přirozeně uvěřitelnou atmosféru všedních dnů vesnice, rituálů, pověr a zvyků i reakce obyčejných lidí na katastrofy, jejich snadné, ale pochopitelné podlehnutí nereálným nadějím...a činí tak s jemnou ironií i soucitem.
Singer ve své prvotině zve čtenáře na exotickou výpravu do dávno zaniklého světa venkovských židovských komunit ve východním Polsku. Na relativně malém prostoru vypráví až mýtický příběh zapadlé vsi, která po brutálních pogromech Chmelnického kozáků v roce 1648 podlehne náboženské hysterii a uvěří falešným prorokům a jejich bludům o konci exilu. Domnělé poslední dny pozemské existence se pak zvrhnou v bezbožné třeštění bez jakýchkoliv zábran, kdy „se každých pár dní strojí svatba a dva-náctileté ženičky si vykračují těhotné“ a „o bochník chleba nezavadíš, ale k večeru přihánějí pacholci na jatka celá stáda telat, ovcí a koz“. Když ovšem „mesiáš“ Šabtaj Cvi své ovečky zradí, nadšení vystřídá potupné vystřízlivění. Různé postavičky gorajského života jsou vykresleny tak plasticky a nadpřirozené jevy vplouvají do historického vyprávění tak přirozeně, že člověk nemá problém uvěřit, že takto se to opravdu mohlo v tom zapadlém Goraji v polovině 17. století odehrát. (9/10)
K mé smůle jsem před touto knihou četla Singerova Kajícníka. A jestli jsem se u Kajícníka nemohla od knihy odtrhnout, tak u Satana v Goraji to chvílemi pekelně drhlo. A tento fakt mě opravdu překvapuje, protože právě židovské prostředí a obzvlášť to chasidské je to, o čem si tak miluju číst. Kniha je místy poutavě popisná a právě při prezentaci jednotlivých osob a takového toho běžného maloměstského koloritu mi připomíná Buberův román Gog a Magog. Román tvoří První kniha a Druhá kniha. Zatímco První knihu bych hodnotila mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, tak naopak Druhou knihu pěti hvězdičkami. Zde děj dostává mnohem větší dynamiku a pro mě osobně je lépe čtivá. Je dobré mít nějaké informace o židovských svátcích. V knize jsou často zmiňovány a tvoří časový rámec do něhož je děj zasazen. Ze všech postav mě nejvíce fascinovala Rechele. V jednu chvíli je oslavována jako prorok a hned na to ji obtěžká ďábel. A právě jako Buberův Gog a Magog, tak i Satan v Goraji dává možnost nahlédnout do běžného života židovských ghett, které rozhodně není tak idylické, jak se mnohdy může zdát a jak je popisováno. Tvrdím, že Gog a Magog je kniha ke které se znovu vrátím a která mě hluboce zasáhla. O Satanovi v Goraji to říct nemohu. To ale neznamená, že lituji toho, že jsem si ji přečetla. Právě naopak.
Veľmi osobité čítanie! Podobne ako celá kultúra aškenázskych Židov vo východnej Európe 17.teho storočia. Z celej knižky sála akási ťaživá atmosféra, nadprirodzené prvky vystupujú úplne prirodzene a všetko smeruje k nešťastnému koncu. Fenomén sekty Šabtaja Cviho som poznal už pred čítaním Satana v Goraji, no dopady mne známych historických faktov na fiktívnu malú židovskú komunitu kdesi v Poľsku mi tie dejiny akosi skonkrétnili a personalizovali. Singer má veľmi zaujímavý, jednoduchý až strohý literárny štýl, knižka sa mi čítala dobre, no napriek tomu to nešlo rýchlo. Môže za to moja neznalosť židovských obyčajov, alebo príliš teplé septembrové večery? Skôr nie. Satan v Goraji obsahuje celkom iste omnoho viac než len samotný príbeh. Som si istý, že ukrýva mnoho hlbších vrstiev a myšlienok, ale mne na tento raz stačil príbeh sám. Stačil i na to, aby mi bolo jasné, že k Singerovi sa ešte niekedy vrátim. A možno aj k samotnému Satanovi v Goraji.
Na rozdíl od většiny ostatních překladů Singera není Satan v Goraji překládaný s "mezikrokem" přes angličtinu, což je velmi dobře. Tato novela je důležitá pro pochopení Baševisova myšlení a jeho pozdější tvorby.
" Rechele zakouší nejrůznější muka. Zlý duch jí nadme jeden prs, až je jako měchýř. Noha jí oteče jako bečka, šíje jí stuhne. Na stehnech a v podpaží se jí udělaly mokré vředy, z nichž teče hnis. Rechele ze sebe vytahuje kamínky, chlupy, hadříky a červy. Třebaže už dlouho nic nejedla, často zvrací a vydáví všelijakou havěť......"
Neviem. Táto kniha mi akosi nesadla , hoci spočiatku som si užíval a jedinou prekažkou bolo množstvo mien a náboženských rituálov. Čo mi ale úplne nesadlo, to bol samotný záver. Akoby bol prilepený z nejakej inej knihy.