Šatuni
Jurij Mamlejev
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23265/satuni-23265.jpg
4
19
19
Pro slovo šatun nemáme v češtině výraz. Znamená medvěda vyrušeného ze zimního spánku a potácejícího se světem, jemuž nerozumí a do něhož nepatří. A stejní jsou i Mamlejevovi „hrdinové“, kteří žijí fantaskní příběhy-nepříběhy odehrávající se „na oné straně života“, jak sami říkají, a pohybují se světem, který má s tím naším společné jen některé zeměpisné pojmy. Mamlejev (*1931) sám byl dvojím způsobem exkomunikován z kontextu poválečné ruské literatury, v němž jeho dílo patří k nejvýznamnějším jevům. Zaprvé se z vnitřní emigrace v Sovětském svazu v 70. letech vystěhoval do Spojených států a později do Francie, podstatnější však byla exkomunikace v rovině estetické. Mamlejev byl pro mnoho svých současníků nepřijatelný jako autor, který ve svém zájmu o lidskou duši a sociální bytí sovětského člověka zašel neúnosně daleko. Doslov Tomáš Glanc.... celý text
Přidat komentář
Ruský literární underground, přehlídka patologií duše a bytí, které se demonstrují ve fascinaci smrtí, ve vraždění vlastních nenarozených dětí, v kanibalství, v chorobném zamilování do sebe sama... Ve všem tom nekonečném hledání transcendence jsem se chvílemi ztrácela, nedokázala postihnout normalitu Mamlejevova světa (pokud vůbec nějakou má). Nedokážu říct, jestli se mi kniha líbila nebo ne, ale zanechala silný dojem.
"Na svět pohlížel Pétěnka s podezřením jako na cosi nekonečně urážlivého, sprostého, a dal by se raději roztrhat na kousky, než by od něj cokoli podstatného přijal. To by se pro něj rovnalo náboženské či spíše existenciální sebevraždě...I potravu vnímal jako něco tvrdého a nejedlého ze tmy. Proto také pojídal sám sebe. Nejprve to pro něho byla prostě nezbytnost, ale v poslední době v tom začal nalézat křečovité, smrdutě přesvědčivé uspokojení, a tehdy také přešel od seškrabování k bezprostřednějšímu sebepožírání. To mu dodávalo - ve vlastních očích - velkou reálnost. Jako by se zanořoval do vlastní bezedné hlubiny a kolébky."
Charaktery patologické a obscéní, ale kniha pobaví a rozšíří chápání zase o kus dál.
Šatuni
Mamlejevovi "Šatuni" zobrazují paletu postav uvíznuvších ve světě, jehož zavedené vnímání a vysvětlování je na hony vzdáleno skutečným otázkám po smyslu bytí. Veškeré postavy tohoto dílka tak vlastně představují jakýsi zvláštní typ lidí, jejichž jediným hnacím motůrkem je zuřivá touha po tomto skutečném smyslu "mortálního" života. A vzhledem k tomu, že od svého okolí nemůžou dostat žádné odpovědi, nabývají jejich aktivity čím dál tím víc úchylnějších podob. Bezdůvodné vraždění všeho, metastázování ega (pojídání sama sebe), sexuální třeštění atp.. "Šatuni" je vpdst. černá metafyzická groteska s ne až tak nedohledatelným filosofickým základem.
Na to, že Mamlejev byl (mmch.nedávno zemřel) hodně plodný autor, je překlad pouze jedné knížky docela zajímavým mínusem. Některé z jeho pozdějších věcí se dají sehnat v ruštině. Na ytb je také k vidění velké množství jeho přednášek.