Saturnin
Zdeněk Jirotka
Nutno říci, že Saturnin je fenomén a svého autora skutečně proslavil. Málokdy se stává, že spisovatel oslní své současníky, a to dokonce hned svou prvotinou. Zdeněk Jirotka se nechal inspirovat milovanými anglickými humoristy, a přitom vytvořil dílko ryze české, jak dějovou stavbou a zápletkami, tak charakteristikou svých postav. Sluha Saturnin, teta Kateřina, Milouš, dědeček, doktor Vlach i slečna Barbora okouzlují už několik generací čtenářů.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha mne mile překvapila. Vzhledem k tomu, že jsem již dříve viděl její filmové zpracování, mne kniha nikterak nelákala. Nakonec jsem se přeci jen rozhodl sádnout i po ní a byl jsem mile překvapen. Jemný humor a poklidný děj, tak by se dala tato kniha shrnout do jedné věty.
BEZ SPOILERŮ:
Výtečně jsem se bavil, roztomilý a přitom dospělý humor. Doporučuji si ke knize pustit příjemnou, pozitivní hudbu a nebudete se nudit! Ač fanda detektivek, tato odbočka pro mě byla skvělou změnou. :-)
Rozkošná knížka, jež mi zpříjemnila dva dny nemoci. Jazyk, jímž je psána, je pohlazením pro duši. Některé autorovy obraty jsem si pro potěšení četla vícekrát. Příběh se odehrává v době, kdy se někteří muži ještě chovali skutečně džentlmensky a bylo nesmírně příjemné vžít se do této doby. Velmi se mi také líbily reálie, v nichž se příběh odehrává. A samozřejmě také úžasné postavy rozmanitých charakterů.
Podruhé pobavila stejně jako poprvé. Po třicítce stejně jako v patnácti. Jak mi nesedne Švejk (ani poprvé, ani podruhé), tak mi sedne Saturnin. Se svým nevtíravým, leč inteligentním a břitkým humorem se řadí ke skvostům české literatury.
Jedním slovem skvělé, až mě trochu mrzí, že jsem se ke knize dostala až teď. Kniha vypráví o příhodách, které zažijete, když si najmete poněkud jiného sluhu. Bavila jsem se od začátku až do konce knihy.
Stejně, jako v případě Cirkusu Humberto, mi filmová / seriálová verze Saturnina přišla o něco zábavnější, než kniha, díky svým filmovým bonusům. Scénky s Janou Synkovou v roli tety Kateřiny nebo s Jitkou Molavcovou nejdou vyhnat z hlavy :) "Buď stojíte tak daleko, že mě neslyšíte a nebo tak blízko, že to je prostě společensky nepřijatelné. Najděte si prosím ideální vzdálenost a dodržujte ji!" ... "Ano, chtěla jsem růži .... a toto je ... růže. Ale naprosto nevhodnáááá. K mému věku, k barvě šatů, ke společnosti, kterou očekávám ... Prostě neeevhooodnáááá!" ... "A servírovat v mém věku jako zákusek rakvičky je prostě ohavné." ... :D "Stožár se jmenuje předmět, na který při slavnostních příležitostech stoupá vlajka. To, na co stoupá plachta, se jmenuje stěžeň. Na této lodi nemá plachta na co stoupat. Tato loď nemá stěžeň." ... Bohužel, nic z toho v knize nebylo, nicméně kniha je taky super a bez ní by nevznikla ani televizní verze. Doporučuji tedy opět oboje.
Dala jsem si vánoční rereading, a dočetla včera. No a je to paráda, to zase jako jo. :)
Kromě úžasného humoru, o kterém zde bylo napovídáno už mnoho, vás určitě zaujmou i postavy, které jsou naprosto bravurně napsané a bez nich by ony vtipné momenty nevyzněly tak vtipně. Saturninovy rychlé reakce a přísloví tety Kateřiny mě nikdy nepřestanou samotným smíchem přivádět k slzám. Jasných pět hvězd
Jisté obavy o věrohodnost děje vedly mé kroky ihned po přečtení knihy k nezbytnému oslovení „Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru“. Po několika dnech nesnesitelného čekání dorazila naštěstí ve všech bodech pochybností vyčerpávající odpověď od samotného majitele kanceláře, v tomto přibližném znění. Ačkoliv se naše kancelář zabývá výhradně příběhy románového žánru, považovali bychom za vrchol nezdvořilosti zanechat vaše znepokojující obavy nevyřešeny. Po důkladném přezkoumání kompletního děje nebyla však zjištěna jediná sebemenší odchylka od skutečnosti a veškerý obsah lze tedy považovat za absolutně věrohodný. Svým pojetím jedná se tedy o velmi neobvyklou výjimku, kteroužto se svědomím čistým nelze jinak, než právoplatně považovat za jeden z vrcholů (ne-li vrchol úplný) veškeré doposud vytvořené literatury z území českého. S pozdravem spolumajitel kanceláře p. Saturnin. Jak jistě nyní všichni rozumíte, po tomto nesporném důkazu nemohu tedy jinak, než s malým časovým prodlením udělit plný počet pěti hvězdiček.
Nechápu, jak je možné, že mi příběh o Saturninovi takovou dobu unikal... Tento svérázný druh českého humoru jen tak někdo nenapodobí. Moc jsem si příběh užila, zvlášť díky mistrnému přednesu mé drahé polovičky :)
Perfektní kniha, každá postava měla to svoje a nic jí nechybělo, humor přesně podle mého gusta. Klobouk dolů před autorem a Saturninovými pohotovými reakcemi. Vyloženě jsem kuckal smíchy u scén, kdy během dovolené nahodili a zase vyhodili elektřinu a Milouš střílel do tmy nebo kdy doktor nastražil léčku a klíč pověsil na borovici a odplatou mu byl vrácený klíč v tůni. To bylo tak dokonale popsáno a vykresleno, že jsem to před sebou přesně viděl. Navíc, dovolená na chatě, odříznuté od další civilizace a ještě bez elektřiny - ideál!
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Úžasná atmosféra První republiky. Ačkoliv humoristické věci nemusím, tady jsem se doopravdy smál, nebo spíše jen usmíval, ale zato bez přestání. Slabší místa byla asi jen večerní vyprávění (zvláště dědečkovo a Kateřiny). Moc milé čtení, líbilo se mi nesmělé seznamování vypravěče se slečnou Barborou. Oblíbil jsem si Saturnina, dědečka a hlavně doktora Vlacha (chtěl bych mít přítele, jako je on).
Výborné čtení, přečteno v rámci povinné četby k maturitě kdysi dávno a bavilo! Skvělé i v divadle :-)
Jelikož v okolí zuří podzimní deprese, rozhodla jsem se pro prevenci a čapla Saturnina. Bylo to moje první čtení této knihy a přestože filmové i divadelní znám, knize jsem dlouho odolávala. Teď, když jsem dočetla lituji, že jsem si ho nevzala jako maturitní četbu. Nelze popřít fakt, že jde opravdu o jedno z nejgeniálnějších děl domácí literatury 20.století.
Štítky knihy
přátelství prvotina humor zfilmováno česká literatura léto humoristické romány stereotypy komorníci klasická literatura
Autorovy další knížky
2008 | Saturnin |
1999 | Muž se psem |
1969 | Sedmilháři |
2000 | Pravidla se změnila |
1994 | Velká kniha sedmilhářů |
Kniha přečtená jako nic. Vtipné, vkusné, chytré... česká literatura dvacátého století má zkrátka co nabídnout.