Sbohem, armádo!
Ernest Hemingway
Ernest Hemingway zde popsal své válečné zkušenosti. Je to autobiografický román. Protiválečný román, ve kterém se prolínají hrůzy první světové války s tragickým příběhem lásky italského dobrovolníka a anglické ošetřovatelky.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1999 , Knižní klubOriginální název:
A Farewell to Arms, 1929
více info...
Přidat komentář
Ano.. taky jsem knížku začal číst kvůli maturitě a jsem moc rád. Ze začátku mě to moc nebavilo. Ale ten konec. Pár procítěných řádků a to dodalo to.. TO aby mě to dohnalo až k slzám. Doteď to beru, jako pro mě jeden z nejlepších románů.
Skvělá a zároven smutná knížka. Jeden z nejhorších konců, který jsem kdy četl. Opravdu je mi do pláče.
Jedna z nejlepších vůbec, Hemingway je mistr jazyka. Někdo tu psal o překladu, já mám překlad Škvoreckého, a to je docela trefa :-)
Moje první kniha od Hemingwaye, kterou jsem zatím přečetla, a jsem za to ráda. Kniha byla sice místy pro mě velmi nudná, ovšem, někdy jsem jí nedokázala odložit. Byl to úžasný příběh, s bohužel velmi smutným koncem. Dialogy byly místy až velmi "stupidní" , ale nad tím jsem se potom už nepozastavovala. Bavilo mě čtení této knihy, protože se autorovi v některých částech podařilo mě vtáhnout do díla, ale pokud mám být upřímná, podruhé si tuto knihu už asi nepřečtu.
Osobně mě kniha moc nenadchla. Příběh je dobrý a má spád, ale místy mě vadil autorův "jednoduchý" jazyk a dialogy (zejména teda první půlka, druhá už byla lepší a snáze se začetlo). Chápu že to je autorův styl a proto berte mé výhrady jen jako můj osobní pohled. Nicméně za přečtení knížka určitě stojí :)
Knížka byla podle mne výborná.Asi nejlepší co jsem doposud četl z mého kánonu k maturitě. :)
Moje nejoblíbenější kniha od Hemingwaye, kterou jsem doposud četl. Hemingway na mě vždy působil jako tvrďák a tak mě docela překvapilo, jak bravurně uměl popsat emoce mezi obyčejným vojákem a řadovou sestřičkou. Narozdíl od ostatních jeho děl, která jsem četl, má tato kniha jasný příběh a nedrží se jen popisů válek a jiných událostí, které Hemingway ve svém životě prožil. Jednoznačně nejčtivější pojetí dramatického vztahu na pozadí první světové války...
Knihu jsem nedočetla. Je napsána dobře, ale nezaujala mě svým obsahem. Někomu vyhovuje tento styl, ale mě zrovna ne.
A Farewell to Arms se vzpírá překladu a moc by mě zajímalo proč je tomu tak u většiny Hemingwayových knih, když jeho styl je zdánlivě velice jednoduchý, strohý. Možná, že ledová kra se při převodu do jiného jazyka chtě nechtě potopí více než by bylo zdrávo? Tak jako tak, jste-li jazykově vybaveni, vřele doporučuji sáhnout po originále - čtenářský zážitek se okamžitě povznese na jinou úroveň a opravdu to není nic proti Pellarovým (ti jsou vždycky skvělí) nebo kdo to zrovna přeložil; s překlady je holt vždycky potíž.
Hemingwayovo oblibene spojeni lasky a valky je proste lakava kompozice pro ctenare. Navic popisuje vecne, az drasticky realsticky, takze clovek mu to proste veri. Jako by to nebyl jen vymysleny pribeh ale zobrazeni casti jeho vlastniho zivota. A prave tahle realnost dela roman zajimavym. Nehlede na to, ze predstava muze, ktery umi skutecne milovat se zenam prirozene zamlouva (i kdyz prvni sceny s Catherine a brutalnii uprimnost vypravece, kdyz si proste pral mit misto kam by mohl s Cat "jit" a vypravel Catherine ze ji "miluje" jsou proste dokonale, no ne :-) Take se mi zamlouva, jak se Hemingwayovi podarilo zachytit italsky charakter dalsich postav (treba Rinaldi nebo Aymo). A tragicky konec rozhodne zvysuje kvalitu pribehu. Cely pribeh je tim tak vic dojemnejsi a jedinecny.
Přemohla jsem se a dočetla ji, ale bolelo to. Moje jediná knížka, kterou jsem od Hemingwaye přečetla a asi i poslední. Celý čas jsem měla pocit, že si o svém čtenáři myslí, že je pitomec. A ty dialogy... u těch se mi ježily chlupy po celém těle. Je mi líto, ale vážně jsem měla celý čas tenhle pocit.
Před mnoha lety mi profesorka češtiny půjčila sbírku Hemingwayových povídek se slovy "to by se ti mohlo líbit". A mě se to líbilo. Od té doby jsem zapomněl nejen název knihy, ale i obsah většiny těch krátkých příběhů, ale to hlavní, co zůstalo, byly pocity, které na mě při čtení vanuly - ať už útržkovité dialogy jenom lehkce naznačující dramatické vztahy postav, nebo sugestivní popisy krajiny, vůní a chutí... Proto jsem se po letech rád k Hemingwayovi vrátil právě knihou Sbohem armádo. Bohužel tentokrát se podobné pocity nekonaly (rozdílu věku to nepřisuzuji! :) To, že válka je chaotická, že je nesmyslná a krutá k osudům, je z knihy jasné hned. Styl vyprávění vnímám stejně. Ale nějak mě minula ta zásadní věc - nepochopení, proč hlavní dívčí role vzplanula láskou tak silnou, že pro ni obětovala vše. Vzplanula jí už na straně třicet a mě byla nesympatická asi tak od strany třicet jedna. A jakkoliv byl konec tragický, posledních několik desítek stránek k němu spěje natolik jasně, že už jsem na něj čekal jako na vykoupení. Ale možná právě tenhle prožitek chtěl Hamingway v těch, kdo žádnou válku nezažili, vyvolat. Každopádně v mé knihovničce hodnotím čtyřmi hvězdami z pěti a možná tomu dám zase pár let odstup.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) americká literatura
Autorovy další knížky
2015 | Stařec a moře |
1974 | Sbohem, armádo |
1966 | Pohyblivý svátek |
2016 | Komu zvoní hrana |
1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Pro mě byla tato kniha zajímavější, než autorův Stařec a moře. Neříkám, že by se mi SAM nelíbilo, ale bylo to takové utahané. Tento titul, byť méně známý, by podle mě více ocenili maturanti - pro jeho lepší čtivost.
Spoiler!
Konec byl bohužel i pro mě smutný :(