Sbohem, armádo
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2453/bmid_sbohem-armado-mjx-2453.jpg
4
1232
1232
Ernest Hemingway zde popsal své válečné zkušenosti. Je to autobiografický román. Protiválečný román, ve kterém se prolínají hrůzy první světové války s tragickým příběhem lásky italského dobrovolníka a anglické ošetřovatelky. Prastaré téma tragické lásky, zasazené do rámce válečných událostí, které autor sám dobře poznal, je vyprávěno jazykem klasicky prostým i intenzivně citovým. Hrdinou příběhu je mladý Američan, dobrovolník v italské armádě za první světové války, který se zamiluje do anglické ošetřovatelky. Stejně jako milostný příběh sám upoutají čtenáře i umělecky pronikavé postřehy o životě na bojišti i v zázemí. Hemingway odmítá válku jako nesmyslná jatka, vidí, že v tomto střetnutí jde o zájmy, které jsou prostým vojákům té i oné strany cizí. Třebaže se Hemingway k válečným námětům ještě několikrát vrátil a jeho pozdější díla obrážejí zralejší pohled, stal se tento román svou novostí a bezprostředností klasickým dílem americké literatury.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1974 , Melantrich , Krásná literaturaOriginální název:
A Farewell to Arms, 1929
více info...
Přidat komentář
Další z knih, které čekají každého, kdo poctivě čte povinnou četbu.
Bohužel Stařec a moře se mi líbil mnohem více.
(SPOILER) Touhle knihou jsem si chtěla napravit mou neznalost Hemingwaye. Je to už klasika a já jsem od něj zatím nic jinýho nečetla. Dostalo se ke mně vydání z roku 1958, v překladu Josefa Škvoreckýho. A nebavilo mě to. Od začátku až do konce strašná nuda. Příběh by mohl být zajímavej, dobrodružnej, napínavej, dojemnej,... (to všechno tam je), kdyby byl napsanej jinak. Ten styl mně prostě nesedí. Je tam pár pasáží, který se čtou dobře, ale v celé knize jsou to spíš jen útržky (zranění na frontě, popravy důstojníků, utěk do Švýcarska), ten zbytek je nuda nebo přímo vata a některý stránky jsou na přeskočení. Catherin je nesympatická, chová se jako blázen a hlavní hrdina přeskakuje mezi racionálně uvažujícím člověkem (když velí své jednotce řidičů sanitek) a naprosto vygumovaným člověkem (když mluví s Catherin). Konec celé knížky mě překvapil tak, že jsem se musela dvakrát přesvědčit, že mně nechybí stránky. Tak strašně useknutej konec to celý totálně shodil. Vypadalo to, jako by se už Hemingwayovi uprostřed věty prostě nechtělo dál psát. Catherin dopadla jak dopadla, tak fertig, šlus, konec, hlavní postava nás už taky dál nezajímá. Jestli jsou i ostatní jeho knihy v podobným duchu, tak si je asi odpustím. Pro mě to bylo prostě zklamání. Když to srovnám s Remarquem, kterej tu válku zažil taky, tak je to sto a jedna.
Už se nepamatuji, jak moc mne před léty tento příběh , krom strhujícího děje, zaujal, ale když jsem knížku nedávno vylovila z knihovny, nemohla jsem ji odložit, je to pro mne jedno z velkých protiválečných vyzvání pro lidstvo, o to opravdovější, že se autor skutečně 1. světové války zúčastnil jako dobrovolník a ve 2. světové válce působil jako reportér, mohl tedy v celé syrovosti popsat své osobní prožitky.
Miluji knihu Stařec a moře. Miluji Remarquovy knihy. Bohužel, tohle není ani jedno. Zdlouhavé popisy střídají nesmyslné rozhovory. Hlavní hrdina ještě ujde, ale Catherine mi pila krev hned od začátku. Za ten konec dávám jednu hvězdu.
Má opravdu první zkušenost s Hemingwayam mimo školní lavice. Stařičké vydání z roku 1958 se ke mně dostalo z pozůstalosti a já neodolal a začetl se do stránek z papíru, který člověk prsty i vůní cítí jinak než dnešní. Jak patřičné. Vlastně to bylo hezké čtení, krvavé jižní frontě navzdory. Možná víc jako deníkové zápisky než ucelená kniha. Chvilku jsem si zvykal na autorův specifický styl, který rozvíjí tu jedno, tu druhé, tu nic a jen nechá konverzaci plynout. Ale vlak už se rozjel a já čekal, do jaké stanice dojede. A...možná vlastně dost nepatřičně, se mi vybavil film Million Dollar Baby, který plynul úplně podobně a já si říkal "Dobrý, dobrý, ale proč to všichni znají?" a stejné pocity jako u filmu jsem cítil i při posledním zavírání desek a ukládání zpět do papírového přebalu. Už vím. Nevím, jestli jsem to vědět chtěl, ale vím.
Surový milostný příběh, jakoby mimochodem a o to silněji poukazuje na nesmyslnost války, ztracených životů - toto klišé mně knihu prostě vystihuje. Navíc zajímavý pohled na životní styl před sto lety. Zůstává mi v hlavě už čas...
No. Tohle je ten opěvovaný Hemingway? Nesedla mi ani jedna postava, a to, o čem jsem si myslela, že to bude, se hezky obloukem obešlo. Je to poněkud neosobní, strašně rychlé, některé pasáže se jen prosviští a u jiných se čeká celou věčnost.
Tento válečný román, stejně jako film z roku 1957 nám přiblíží radosti i útrapy obyčejných lidí, které válka vytrhla ze svých kořenů. Příběh tragické lásky, kolem kterého probíhá válečný ústup na italské frontě. Není to dobrodružné čtení. ,,Píši jen to, co jsem prožil,, Jak čas rychle ubíhá, se tato kniha pomalu dostává mezi historické romány, které nám připomínají dobu již dosti vzdálenou, ale stále týkající se současnosti. Kniha by měla mít své místo v každé smysluplné knihovně.
Tuto knihu jsem četla jak v české verzi tak v originále. A česká verze mě vůbec nenatchla, pro zdatné určitě doporučuji v angličtině.
U Hemingwayových knih se mi obvykle stávalo, že jsem čekal víc, než jsem nakonec dostal (samozřejmě subjektivní pocit). Tentokrát to ale bylo naopak, i když se to zpočátku nezdálo. Možná jsem se konečně naučil číst mezi Hemingwayovými řádky. Anebo je to jeho nejlepší kniha? Každopádně ty dialogy jsou geniální a ten úsporný styl krátkých vět je uhrančivý. Strašně dobrá kniha!
Hemingway asi není šálek mé kávy, je to pro mě po Fiestě druhá zkušenost a asi neumím dostatečně číst mezi řádky, ale příběh mě nezaujal, doufala jsem ve více válečnou tématiku a vlastně nevím, co ve mně kniha vyvolala nebo měla vyvolat. Jsem ráda, že jsem ji dočetla.
Tak po letech splácím dluh z gymplu a zároveň plním 6. úkol ČV 2021. Nedivím se, že ji Mussolini zakázal, protože žádný režim nemá rád knížky o dezertérech (tedy kromě Československa a jeho legionářů). Dění na frontě byla bohužel věnována pouze malá část děje, ale i tak tam bylo zachyceno několik okamžiků, které jistě vyplývají z autentické osobní zkušenosti autora. Zbytek byl věnován milostnému vztahu a smutný závěr se mi věru nečetl lehce. Jednou se to přečíst dalo, ale vracet se k ní znovu nebudu. Dávám 3,5 hvězdy, tedy matematicky zaokrouhluji na 4 celé.
Tak to se četlo samo. Čekala jsem knihu o válce a ona to byla kniha o lásce. Popis italské fronty a doba ve které se příběh odehrával byl popsán jakoby btw, ale stačilo to k tomu, abychom si představili ty hrůzy a zmar, zmatek a naprosté plýtvání vším. A uvědomili si, že btw byly i jeden dva lidské životy a jakákoli, třeba i osudová, láska.
Od knihy s názvom Zbohom zbraniam je asi hlúpe očakávať guľometnú paľbu. Našťastie som ju ani veľmi nečakal, no nečakal som ani príbeh, ktorý sa rozvinul. Spočiatku mi pripadal trochu hlúpy a naivný, no s pribúdajúcimi stranami bol krajší a uveriteľnejší. Až som dospel k zdrvujúcemu záveru, ktorý už nepísala vojna, ale život.
Ač se mi mohlo zdát chování Catherine jakkoliv místy sentimentální, tu lásku jsem jim věřila. ( Možná i záviděla?) A o to víc mě to pak bolelo...
"Sakra," řekl jsem. "Už teď tě miluju víc než dost. Co bys ještě chtěla? Chceš mě zničit?"
"Ano. Chci tě zničit."
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) americká literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Kniha mě dostala. Krásný překlad pana Škvoreckého, i když je tam pár chyb spíše sazece v tiskárně. Příhodné číst v této době tuto antivalecnou odu. Vřele doporučuji ke čtení.