Sbohem, armádo
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540309/bmid_sbohem-armado.jpg
4
1247
1247
Válečný román uchvacující další a další generace čtenářů. Velká válka zasáhla nejen Evropu, ale i Ameriku. Řada amerických dobrovolníků spěchala na evropská bojiště, mezi nimi i Ernest Hemingway. Své zážitky z italské fronty popsal v románu Sbohem, armádo! z roku 1929. Zachytil v něm příběh milostného vzplanutí amerického poručíka Frederika k anglické ošetřovatelce Catherine a současně rozpad dříve stabilních jistot. Více než samotný obraz války Hemingwaye zajímá osud konkrétního člověka, to, jak se mění v neznámých ohrožujících podmínkách a zda je schopen opravdové lásky. Protože za válečné vřavy se jistoty v mezilidských vztazích hledají těžko. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím SNKLU v roce 1965.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Originální název:
A Farewell to Arms, 1929
Interpreti: Dušan Sitek
více info...
Přidat komentář
Přemohla jsem se a dočetla ji, ale bolelo to. Moje jediná knížka, kterou jsem od Hemingwaye přečetla a asi i poslední. Celý čas jsem měla pocit, že si o svém čtenáři myslí, že je pitomec. A ty dialogy... u těch se mi ježily chlupy po celém těle. Je mi líto, ale vážně jsem měla celý čas tenhle pocit.
Před mnoha lety mi profesorka češtiny půjčila sbírku Hemingwayových povídek se slovy "to by se ti mohlo líbit". A mě se to líbilo. Od té doby jsem zapomněl nejen název knihy, ale i obsah většiny těch krátkých příběhů, ale to hlavní, co zůstalo, byly pocity, které na mě při čtení vanuly - ať už útržkovité dialogy jenom lehkce naznačující dramatické vztahy postav, nebo sugestivní popisy krajiny, vůní a chutí... Proto jsem se po letech rád k Hemingwayovi vrátil právě knihou Sbohem armádo. Bohužel tentokrát se podobné pocity nekonaly (rozdílu věku to nepřisuzuji! :) To, že válka je chaotická, že je nesmyslná a krutá k osudům, je z knihy jasné hned. Styl vyprávění vnímám stejně. Ale nějak mě minula ta zásadní věc - nepochopení, proč hlavní dívčí role vzplanula láskou tak silnou, že pro ni obětovala vše. Vzplanula jí už na straně třicet a mě byla nesympatická asi tak od strany třicet jedna. A jakkoliv byl konec tragický, posledních několik desítek stránek k němu spěje natolik jasně, že už jsem na něj čekal jako na vykoupení. Ale možná právě tenhle prožitek chtěl Hamingway v těch, kdo žádnou válku nezažili, vyvolat. Každopádně v mé knihovničce hodnotím čtyřmi hvězdami z pěti a možná tomu dám zase pár let odstup.
Částečně jsem se bavila, částečně se mi dialogy zdály trošku nepřirozené, ale hlavně mne fascinovalo množství alkoholu, které se tam vypilo. Ale jo, není to špatné.
Knížka se mi moc líbila, a dokonce mě i pobavila - část, kdy se hlavní hrdina poprvé políbí s hlavní hrdinkou a ona mu hned řekne, že ho moc miluje...celkem rychlý :), ale knížka je super, od něj se mi líbila nejvíc...
Hamingway byl tak trochu psychopat na detaily. Třeba cestu autem z jedné vesnice do druhé popsal tak, jako bych tam seděl s ním a prožíval to taky. Blátivá cesta, kaluže zasypané štěrkem, po pravé straně tekla řeka, po levé byly skály, v dálce se vynořovaly siluety hor, za další zatáčkou byla cesta lemovaná kukuřičnými poli. Takhle to vážně popisoval, a dovedl to i na docela dost stránek. Ale chybou je to, že to začalo být pak strašně nudný, třeba když popisoval ústup a válku, tak strašně do detailu, skoro se to nedalo číst. První část naprosto nudná, začala mě bavit až tak druhá, přičemž ve třetí byl italský ústup, který nebyl tak nudný jako první část ale zase nebyl tak zábavný jako část druhá. Byl jsem rád, když už bylo po ústupu. Moc jsem také nepochopil, kde hlavní hrdina knížky bral tolik peněz, že pořád utrácel za druhý hotely a za jídlo a za pití a za cesty a já nevím ještě za co, jako by nosil po kapsách miliardy. Ale nebylo to úplně špatné napsané a místy to bylo zábavné. Zdá se, že v době, kdy lidi neměli internety a televize a mobily, ale jenom knížky, měli prostě menší nároky na literární umění, takže snad v jejich méně uspěchané době by ta detailnost nikomu nevadila. Ještě bych měl výhradu k rozhovorům, místy mi přišly nepřirozené, lidi by si takhle ve skutečnosti snad nepovídali… Kdyby to dnes vyšlo jako novinka, zřejmě by se to na dívali mnohem více kriticky.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Hemingwayovo oblibene spojeni lasky a valky je proste lakava kompozice pro ctenare. Navic popisuje vecne, az drasticky realsticky, takze clovek mu to proste veri. Jako by to nebyl jen vymysleny pribeh ale zobrazeni casti jeho vlastniho zivota. A prave tahle realnost dela roman zajimavym. Nehlede na to, ze predstava muze, ktery umi skutecne milovat se zenam prirozene zamlouva (i kdyz prvni sceny s Catherine a brutalnii uprimnost vypravece, kdyz si proste pral mit misto kam by mohl s Cat "jit" a vypravel Catherine ze ji "miluje" jsou proste dokonale, no ne :-) Take se mi zamlouva, jak se Hemingwayovi podarilo zachytit italsky charakter dalsich postav (treba Rinaldi nebo Aymo). A tragicky konec rozhodne zvysuje kvalitu pribehu. Cely pribeh je tim tak vic dojemnejsi a jedinecny.