Schwarzenbergové
Pavel Juřík
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365156/bmid_schwarzenbergove-nic-nez-rovne-g8E-365156.jpg
4
16
16
Nic než rovné. Schwarzenbergové patří mezi nejvýznamnější šlechtické rody, které ovlivňovaly nejen dějiny českých zemí, ale celé střední Evropy v 17.–19. století. Jejich kořeny sahají do 12. století v Německu. V roce 1661 kníže Jan Adolf I. koupil panství Třeboň a Schwarzenbergové vstoupili natrvalo do Čech. Zejména jižní Čechy vděčí Schwarzenbergům za úpravu krajiny, výsadbu lesů na Šumavě a dlouhou řadu hradu a zámků, na které jsme dodnes hrdí. Na prvním místě to jsou zámky Hluboká, Třeboň, Český Krumlov a Orlík, ale také schwarzenbergské paláce v Praze. Z dlouhé řady významných diplomatů a vojevůdců připomeňme např. Adolfa I., knížata Jana Adolfa I., Ferdinanda a Františka Adama nebo polního maršála Karla I. Filipa, vítěze nad Napoleonem v bitvě u Lipska. Kniha „Schwarzenbergové – Nic než rovné“ čtenářům přináší celkový pohled na historii a odkaz rodu Schwarzenbergů, informace a portréty jeho nejvýznamnějších osobností, rodokmeny a popisy erbů.... celý text
Přidat komentář
Opět jedna z knih o aristokratických rodech na našem území i popis jejich sídel. Není to nějak těžké čtení ani vědecké i když se musí člověk podívat do rodokmenu, aby věděl o koho se jedná.
Účast Schwarzenbergů za okupace Němci a za třenic a bezpráví strpěných od komunistů je ta zajímavější část knihy.
Jinak jde o jednoduché sepsání dějin tohoto rodu.
I když mám ráda historii, byla pro mne tato kniha dosti obsáhlá a musela jsem ji číst souběžně s další knížkou, abych dokázala vstřebat tolik jmen a faktu. Nevím , kolik si toho zapamatuj, ale určitý přehled snad ano.
Pro mne jako milovníka historie nebo pro každého kdo se chce dozvědět více o jednom z nejstarších šlechtických rodů určitě super kniha! Ocenila jsem i podrobnější rozbor daných témat.
Tuhle historii knížecího rodu jsem si přečetl rád. I proto, že rod Schwarzenbergů je nerozlučně spjatý kromě Hluboké a Krumlova také s Třeboní, tak to snad byla tak trochu "povinná četba". Hlavní část knihy tvoří stručně, ale výstižně podané představení a životní příběhy povětšinou prvorozených mužských členů knížecího rodu, a to od jeho počátků ve 13. století až po Karla (VII.) Schwarzenberga a jeho potomky a následníky, a to v obou jeho větvích, jak hlubocko-krumlovské, tak orlicko-zvíkovské. V průběhu knihy je jasně patrné, že Schwarzenbergové byli (nejen) na svém jihočeském dominiu dobrými hospodáři, velmi neštetrně se k nim zachovaly vlastně až dějinné události 20. století. Snad až na jedinou výjimku byli prakticky všichni mužští členové opravdovými aristokraty a šlechtici, kteří se s postupem doby dá se říct začali odchylovat od svých německých kořenů a stávali se spíše asristokraty s pročeským smýšlením. A pokud se ve jménech, příbuzenských vztazích a letopočtech čtenář občas začne trochu ztrácet, tak na konci knihy je přehledně vyvedený rodokmen rodu od jeho počátků až do dnešních dnů.
Závěr knihy pak patří stručnému představení hlavních sídel Schwarzenbergů, kromě Třeboně, Č. Krumlova a Hluboké i těm menším.
Pravda, v knize občas tu a tam ulítne nějaký ten překlep a jestli to byl Jan či Adolf I. nebo II., to autor někdy jakoby moc neřešil, ale bystřejší čtenář si to v hlavě tak nějak porovná. Za mě spokojenost.
Kniha mi - jako člověku, který se sice o historii zajímá, ale není historik, dala základní přehled o celém rodu. Velice oceňuji jednoduchost, kterou je vše popisováno. Co mě trochu zklamalo jsou některé informace, které jsou trochu nepřesné a časté překlepy (je např. rozdíl mezi Josefem I. a Josefem II.) - díky tomu pak nastává ve všech těch jménech trochu chaos.
Autorovy další knížky
| 2015 |  První republika 1918-1938 |
| 2014 | Encyklopedie šlechtických rodů |
| 2018 | Schwarzenbergové |
| 2013 |  Šternberkové |
| 2016 | Kolowratové |
Komentář za všechny Juříkovy knihy o českých šlechtických rodech. Na jednu stranu je chvályhodné, že toto téma někdo zpracovává, na druhou stranu spousty překlepů, pravopisných chyb. Což by se dalo přejít, jenže je tu taky spousta chyb faktických a genealogických, občas i špatná identifikace u obrazového doprovodu. Vzhledem k tomu, že autor bere údaje ze spousty jiných knih, bylo by fér je přiznat aspoň v seznamu literatury. Tak by mohl Juřík být pro studenty aspoň prvním stupínkem v poznávání tématu, protože sám za sebe jako zdroj rozhodně neobstojí.