Se srpem v zádech aneb Malé dějiny posranosti
Jiří Pilous
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14288/se-srpem-v-zadech-aneb-male-dejiny-posranosti-14288.jpg
3
28
28
Románová prvotina nekonvenčního autora přehlíží období totalitního režimu v ČSR nelítostnýma očima a se sarkasmem člověka, který v něm prožil větší část života. V rámci osobních vzpomínek vypravěče, nejprve školáka, gymnazisty, vysokoškoláka a posléze učitele, líčí autor celkovou společenskou atmosféru 60., 70. a 80. let 20. století, její absurditu se všemi důsledky, které zanechala v životě jedné generace. V řadě osobních (v později především milostných), sebeironizujících zážitků provází autor čtenáře dobou raného mládí poznamenaného pokrytectvím školní výuky, dohledem domovních důvěrníků, svazáckými schůzkami až ke gymnaziálním aktivitám, jimiž se mládež 60. let bránila proti normalizační stádnosti. S nadsázkou a nadhledem pak líčí svou účast v disentu, pronásledování Státní bezpečností, konspiraci i nečekané uvolnění v období tzv. přestavby v 80. letech. Knihu charakterizuje sarkasmus, ironie, absence jakéhokoliv patosu a syrové výrazové prostředky. ... celý text
Přidat komentář
Zdařilá reflexe doby snad už minulé (i když historie se ráda opakuje). Protože tohle bylo i moje mládí a mám podobné vzpomínky, kniha se mi líbila. Zpracována je tak dobře, že mi před oči naskočilo mé tápání, hledání sama sebe podobně jako u autora. A i profesní vzpomínky se mnoho neliší. Za mě tedy pohodové čtení s mírným mrazením v zádech. A hlavně přání mladé generaci, aby tohle nemusela, byť určitě jiné podobě, znovu zažívat.
Autor zřejmě zjistil, jaký úspěch mají u nás v Čechách Pelíšky a další podobně zaměřené komedie, težící ze všech možných prvků typicky českého, nostalgického vzpomínání na doby komoušské. Jenže v Pelíšcích bylo vše podepřeno dobrými nápady, trefnými vtipy a prostě celkově slušným umem po všech stránkách. Alespoň co se filmu týče. Jestli byla i kniha, to nevím.
Nicméně. Jiří Pilous se na téhle vlně chce svézt a proto na jednu kupu hnoje hází všechny ty Gagariny, soudruhy, Husáky, Leniny, tancovačky, bony, rusáky, tanky, prapory, estébáky a jejich přítomnost propojuje nesouvislým blábolením o postavách, jejíchž osudy popisuje sice "hustě cool" dobovým slangem se správně "husto husťáckým" přisprostlým slovníkem, ale jejichž osudy a příběhy jsou načaté, nedokončené, zkratkovité a hlavně čtenářsky nezajímavé. Familiérní přístup s ním nesdílím, protože o všech zmiňovaných vím z jeho vyprávění fakt kulové a pro další vývoj děje (který tu není) mají zhruba stejně nulový smysl.
Autor mi připomíná dědu Simpsona, kterak blábolí páté přes deváté a u toho řve na mraky. Akorát se u toho tváří jako drsnej prďák, co pamatuje tu komoušskou dobu, o který "vy mladý přece nic nemůžete vědět", což nám v textu parkrát hezky naznačí.
Nesympatický blábol, lacině hrající na typicky čecháčskou notu stýskání si po dobách, kdy čtenáře na Ostravských burzách mlátili příslušníci VB obuchem po hlavě.
Docela podařené a vlastně nečekané setkání s mým dospíváním. Ikdyž jsem o něco mladší ročník, poznávám ten svět. Díky
Se srpem v zádech aneb Malé dějiny posranosti
První polovina byla docela zábavná, jazyk a historky se odvíjely od věku vypravěče a bylo to dost věrné a vtipné.
Od půlky dál jsem zjistil, že sprostý jazyk, machrování a wannabe intelektuální chytračení nebylo obrazem pubertální mysli, ale že je tak napsaná celá kniha :D kromě toho čím byla postava vypravěče starší, tím podivněji vyznívalo šoustání (abych zůstal věrný stylu knihy) studentek, jejichž věk se od začátku knihy nezměnil. Pokud hledáte vtipnou knihu z období komunisnu tak jo, ale za mě asi stravitelnější "Nejlepší z možných světů".
P.S. poslouchal jsem jako audioknihu, která byla z nějakého důvodu namluvena asi čtyřmi různými lidmi s různou intonací, přednesem atd. což knize moc nepomohlo :D