Populární knihy
Nové komentáře u knih Jiří Pilous
Se srpem v zádech aneb Malé dějiny posranosti
„První polovina byla docela zábavná, jazyk a historky se odvíjely od věku vypravěče a bylo to dost věrné a vtipné.
Od půlky dál jsem zjistil, že sprostý jazyk, machrování a wannabe intelektuální chytračení nebylo obrazem pubertální mysli, ale že je tak napsaná celá kniha :D kromě toho čím byla postava vypravěče starší, tím podivněji vyznívalo šoustání (abych zůstal věrný stylu knihy) studentek, jejichž věk se od začátku knihy nezměnil. Pokud hledáte vtipnou knihu z období komunisnu tak jo, ale za mě asi stravitelnější "Nejlepší z možných světů".
P.S. poslouchal jsem jako audioknihu, která byla z nějakého důvodu namluvena asi čtyřmi různými lidmi s různou intonací, přednesem atd. což knize moc nepomohlo :D“... celý text
— krakonos.kraken
Se srpem v zádech aneb Malé dějiny posranosti
„Zdařilá reflexe doby snad už minulé (i když historie se ráda opakuje). Protože tohle bylo i moje mládí a mám podobné vzpomínky, kniha se mi líbila. Zpracována je tak dobře, že mi před oči naskočilo mé tápání, hledání sama sebe podobně jako u autora. A i profesní vzpomínky se mnoho neliší. Za mě tedy pohodové čtení s mírným mrazením v zádech. A hlavně přání mladé generaci, aby tohle nemusela, byť určitě jiné podobě, znovu zažívat.“... celý text
— Iki1
Se srpem v zádech aneb Malé dějiny posranosti
„Autor zřejmě zjistil, jaký úspěch mají u nás v Čechách Pelíšky a další podobně zaměřené komedie, težící ze všech možných prvků typicky českého, nostalgického vzpomínání na doby komoušské. Jenže v Pelíšcích bylo vše podepřeno dobrými nápady, trefnými vtipy a prostě celkově slušným umem po všech stránkách. Alespoň co se filmu týče. Jestli byla i kniha, to nevím.
Nicméně. Jiří Pilous se na téhle vlně chce svézt a proto na jednu kupu hnoje hází všechny ty Gagariny, soudruhy, Husáky, Leniny, tancovačky, bony, rusáky, tanky, prapory, estébáky a jejich přítomnost propojuje nesouvislým blábolením o postavách, jejíchž osudy popisuje sice "hustě cool" dobovým slangem se správně "husto husťáckým" přisprostlým slovníkem, ale jejichž osudy a příběhy jsou načaté, nedokončené, zkratkovité a hlavně čtenářsky nezajímavé. Familiérní přístup s ním nesdílím, protože o všech zmiňovaných vím z jeho vyprávění fakt kulové a pro další vývoj děje (který tu není) mají zhruba stejně nulový smysl.
Autor mi připomíná dědu Simpsona, kterak blábolí páté přes deváté a u toho řve na mraky. Akorát se u toho tváří jako drsnej prďák, co pamatuje tu komoušskou dobu, o který "vy mladý přece nic nemůžete vědět", což nám v textu parkrát hezky naznačí.
Nesympatický blábol, lacině hrající na typicky čecháčskou notu stýskání si po dobách, kdy čtenáře na Ostravských burzách mlátili příslušníci VB obuchem po hlavě.“... celý text
— Gordonlord
Se srpem v zádech aneb Malé dějiny posranosti
„Docela podařené a vlastně nečekané setkání s mým dospíváním. Ikdyž jsem o něco mladší ročník, poznávám ten svět. Díky“
— ma71
Jiří Pilous knihy
| 2004 |
 Se srpem v zádech aneb Malé dějiny posranosti |
| 2008 | Kudy ven |
Žánry autora
Štítky z knih
Pilous je 1x v oblíbených.