Se Země na Měsíc
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43951/se-zeme-na-mesic-43951.jpg
4
214
214
Fantastický román o odvážné cestě tří přátel, kteří překonávají zemskou tíži v projektilu obrovitého děla namířeného na Měsíc. Čtenář sleduje hrdiny od okamžiku výstřelu po celou dobu letu přes „neutrální čáru“, kde je stejná přitažlivost Země i Měsíce, prožívá s nimi jejich dojmy a pozorování prováděná dalekohledem i okénkem střely až po šťastný pád do moře na Zemi. Věcné nesprávnosti, yplývající z překonaných přírodovědeckých i technických znalostí, jsou uvedeny na správnou míru doslovem.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1956 , Mladá frontaOriginální název:
De la Terre à la Lune, 1865
více info...
Přidat komentář
Četl jsem s chutí, nicméně všechny ty technické popisky, jsou pro mně ubíjející. Příběh i dějová kostra jsou dobré, ale děj v podstatě začíná až na straně 80 a dál je text prokládán pro mne dalším zbytečných popisování čehokoli. Pro technicky založeného čtenáře to může být vskutku lahůdka. Je tu vidět krásný rozdíl mezi vědomostmi tehdy a teď.
Poslechnuto/shlédnuto jako rozhlasová hra, a ač po této formě sahám, abych si pomyslně "zkrátila" domácí práce, tady se to moc nepovedlo. K literárním zážitku se přidal ten audiovizuální a žehlila jsem mnohem déle, protože jsem pokukovala, jak ve studiu tvoří zvuky. Bavilo mě to hodně!
A nejspíš sáhnu i po knize, zajímalo by mě, jestli zvolání "Ať žije hliník," je i v originále :)
Další z Verneovek, které mě v dětství minuly a v tomto případě je to docela škoda, protože příběh o megalomanské touze Yankee nadšenců z Gun Clubu sestrojit veledělo a poslat pozdrav souputnici Luně se mi zamlouval. Samozřejmě nechybí spusta technických detailů a vizonářských myšlenek, které se staly skutečností polovině minulého století - leč dnes na Měsíc nikdo nepáchne. Určitě si dám pokračování, protože jsme zvědav jak dopadla trojčlenná posádka luxusně vybaveného projektilu, kterou jsme opustili v nezáviděníhodné a takřka beznadějné situaci - 65 %
Jako milovník geniálního Julese Verna, nemohu zde uvádět výtky. Pro mě je tato kniha, v kontextu doby ve které Verne žil, naprosto geniální vizí. Kniha je poutavě napsána, ale samozřejmě je to Verne takže k vystřelení na Měsíc dochází až téměř na konci knihy. Myslím že kniha určitě stojí za přečtení, přestože podle mě nepatří mezi ty nejlepší Vernovi knihy. S pozdravem VS.
Příběh na svou dobu vymyšlený poměrně odvážně, ale takto unikátní námět mohl být sepsán o něco lépe a záživněji (zejména samotná cesta a návrat zpět). Oproti jiným Verneovkám je tam trochu zvláštní pokus o humor, který však dnes už nepobaví.
Věcné chyby nehodnotím - těžko mohl Verne mít znalosti dnešních astrofyziků.
Tahle kniha se často uvádí jako protiklad Prvních lidí na Měsíci od Herberta Wellse, coby ukázka vědecké odnože sci-fi, oproti té dobrodružnější. Což o to, text se fyzikálními a astronomickými poučkami přímo hemží, jenže většina je buď dávno vyvrácená, nebo je rovnou vycucaná z prstu, takže ve výsledku spíš škodí, než aby knize dodávaly vážnosti. Seriózní dojem nabourává i samotné vyprávění. Chvílemi se mi zdálo, že Jules Verne píše satiru a občas jsem si byl jistý, že čtu jemnou parodii. Mé vydání má 210 stran a startuje se na straně 201, takže je jasné, že je výprava nedokončená. Pokračování je v knize Okolo Měsíce.
Dnes už spíš nechtěně úsměvné dílo, kde si parta kanonýrů, která v mírových časech nemá do čeho vrtnout, usmyslí sestavit dělo, kterým dostřelí až na Měsíc. Úsměvné hlavně proto, že spousta knižních úvah a teorií je dnes dávno vyvrácená. Nicméně jako dobrodružství hrdinných američanů (a jednoho francouze, samozřejmě!), kteří vytřou zrak nadutým (jak jinak) angličanům to funguje výborně.
Jsem ale poněkud zmaten některými komentáři a uvedenou anotací. V knize žádný popis té samotné cesty přece není?
V dětství a mládí jsem vyzkoušela všechny (nebo skoro všechny) žánry, takže jsem samozřejmě přečetla i nějaké knihy od J. Verna. I proto, že moje maminka, která měla hodně ráda vědu, fyziku, kosmonautiku apod. mi ho hodně doporučovala. Říkala, že Jules Verne byl velký vizionář. Učila matematiku a fyziku a přála si ode mě jako dárek např. knihu "Okna vesmíru dokořán". Nyní - po hodně letech - jsem se opět dostala k autorovi díky této knize a musím říci, že se mi dost líbila.
Po letech jsem si znovu přečetl Verneovu cestu do hlubin vesmíru, kterou čtenář vykoná za doprovodu neustále diskutujících vědců a jejich zvířecích kamarádů a satelitů. Děj není rozsáhlý - nebude to snad spoiler, když napíšu, že hlavní hrdinové opustí Zemi, obletí Měsíc a zase se vrátí zpátky. V průběhu jsme svědky vědeckých debat a autorovy fantazie, jak vlastě vypadá vesmír povrch Měsíce. Jsou tam snad nějací Měsíčňané? Bohužel pro mě časté diskuse byly nudnější a i vzhledem k tomu, že v knize moc děje nebylo, je to jen průměrná Verneovka.
Verneovky nejsou pro mě, to jsem si opět ověřila. Některá místa mě bavila a samozřejmě mě zajímalo jak to vlastně dopadne. Data, výpočty , názvy teorie nad kterými se tu stále dumalo, to mě opravdu nebavilo a k pochopení toho všeho jsem byla daleko.
Přesto jsem vydržela a dočetla. Měla jsem vydání , velmi krásně zpracované, takže 3* za vše ...
Verneovky jsou pro mladší čtenáře , jsou to tak trochu pohádky pro větší děti, pokud se o nich zmíním, každý mi odpoví to jsem četl na základce. Já ne, no mě ani na té základce nebavily. A ani filmy či pohádky natočené podle Verneovek mě nikdy nechytly.
Škoda protože autor toho napsal opravdu hodně. A na jeho dobu to musela být fakt pecka.
Kniha není ani tak o cestě na Měsíc, jako o její přípravě. Je plná teorie, poučování i určité naivity. Ale je třeba vzít v potaz dobu, kdy kniha vznikla (1865!).
Hodí se i do čtenářské výzvy, neboť fyzicky indisponovaných postav je tam spousta: "v Gun-Clubu se vyskytuje jedna necelá ruka na čtyři osoby a na šest mužů připadají jen dvě nohy" :-)
Román ve vydání z roku 1956 v Mladé frontě má nesporné kouzlo z odstupem dalších dekád vědeckého pokroku, kdy i doslov napravujici omyly je zastaralý. Přesto je to dílo povedené a patří mezi "povinnou četbu" milovníků vědecké fantastiky. Nejen příběh sám, ale poučení v něm je dobrý vhled do doby vzniku románu.
Další z Verneovek, které mě v dětství minuly a v tomto případě je to docela škoda, protože příběh o megalomanské touze Yankee nadšenců z Gun Clubu sestrojit veledělo a poslat pozdrav souputnici Luně se mi zamlouval. Samozřejmě nechybí spusta technických detailů a vizonářských myšlenek, které se staly skutečností polovině minulého století - leč dnes na Měsíc nikdo nepáchne. Určitě si dám pokračování, protože jsme zvědav jak dopadla trojčlenná posádka luxusně vybaveného projektilu, kterou jsme opustili v nezáviděníhodné a takřka beznadějné situaci - 65 %
Několikrát mě napadlo jaká je škoda, že na Měsíc neletěl Cyrus Smith, dnes by na něm už jistě fungovala steampunková civilizace. Těch pár základních surovin z měsíčního projektilu by mu určitě stačilo, aby za pár let postavil její funkční základy, další generace .. moment, na to by mu přece jenom něco chybělo!
Moje první verneovka po víc jak čtvrt století, jsem rád, že jsem si doplnil starý rest. Vztah Verna k ženám asi řešit nebudu, ale na přetížení při startu či tlak Kolumbiády mrknu, až budu mít dlouhou chvíli.
Tak tahle kniha byla zabíjecí, spousta dat, výpočtů, názvů, ale jinak celkem pobavilo :-). Sice by to tak asi nemohlo úplně fungovat, ale náhoda je blbec.
Pustila jsem si knihu jako audio a musím říct, že je to skvělé. Perfektní dabing, určitě doporučuji. Jinak tento žánr nečtu, ale toto byla fakt bomba.
Ve své době to určitě zaujalo spoustu snílků, ale dnes se to čte velmi obtížně a nudí. Verne má jiná mnohem lepší díla a to třeba Cestu kolem světa za 80 dní.
Skvělé audio: https://www.youtube.com/watch?v=p_DKjh0yKEw
Doporučuji poslech, opravdu SUPER.
Štítky knihy
cesty na MěsícAutorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Má příprava před knihou byl neznámý, ale poměrně zdařilý australský animovaný TV film z roku 1979. Poté jsem viděl, kvůli rozpočtu nedotažený americký barevný film z roku 1958.
Příběh, kde obchodník a vynálezce Barbicane po skončení americké občanské války vynalezl nový zdroj energie nazvaný Power X je prostý. Plánuje ho použít k pohonu raket a aby ukázal jeho potenciál, plánuje poslat projektil na Měsíc. Na cestu se k němu připojí jeho asistent Ben, Barbicanův úhlavní rival Nicholl a jeho dcera Virginia. Nicholl věří, že Síla X jde proti vůli Boží a sabotuje projektil, aby se nemohli vrátit. Události připraví napínavé finále, aby vznikl boj o rychlou opravu projektilu.
Tak se dá popsat příběh z inkoustu Julese Verna avšak filmové zpracování vyvolává u mnohých hodnotících úšklebek jednonohého v soutěži v kopání do zadku. Mezi opatření, která tomuto filmu na poslední chvíli přinesla snížení nákladů, bylo totiž odstranění všech scén odehrávajících se na Měsíci. I tak si nemyslím, že snímek patří do brakových vod a pokud ano, tak plove důstojně - ovšem kniha je kniha. V knize však k samotnému startu dojde až v závěru knihy, čímž příběh i končí. "Les shoří jen vlastními stromy!"