Ledaže se spletu
Michael Třeštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389482/bmid_ledaze-se-spletu-wiG-389482.jpg
4
108
108
Sebeironické postřehy série
< 2. díl
Sbírka sebeironických postřehů od nejpopulárnějšího seniora, který baví český internet svým pověstným ostrovtipem České zdravotnictví a lázeňství by mělo opustit doktrínu, že zdraví vzniká brzkým vstáváním. Ono je vždycky víc možností. Teď třeba jsem si říkal, že bych si měl zacvičit. Ale pak mě napadlo, že bych si taky mohl dát cigáro, nebo uvařit kávu. A z toho už se vybrat dá… Úskalí manželství, politika i každodenní život v podobě hravých statusů nacházejících vtip v paradoxech všedního dne.... celý text
Přidat komentář
Urcite mi pan Trestik svojim humorom a nadhladom ozvlastnil tento citatelsky rok. Toto volne pokracovanie "Jen aby...." je uz obohatene o dlhsie textove utvary, akesi spomienky, navraty do detstva, mladosti, a tiez je obohatene o ako tu casto ludia spominaju, o akesi flashbacky o sexi pradle. V tomto bode este popremyslam, aky skryty vyznam to malo. :) Okrem chybneho algorytmu pre cielenu reklamu na FB ma nic ale zatial nenapadlo. Mne takto FB podobne ponuka spravy z tenisu hokeja futbalu, hoci som nikdy nic spolocne s tymito sportami nemal. Narocky prezeram stranky s lingerie pradielkom ale FB sa nechce poucit a nahradit mi tych blbych futbalistov.
Nazad ku knihe. Vdaka tymto malym zmenam, vsuvkam, mikropoviedkam, sa stratila ta gulometna kadencia hlasok. Stale sa to nesie v rovnakom duchu, stale je tu dost vtipnych postrehov, len mne sa pacila ta predosla forma "Murphyho zakonov", ktora je tu mierne nariedena. Ale vzdy sa tu da zasmiat, pokyvat hlavou, povzdychnut.
O SPODNÍM PRÁDLE TEĎ VÍME VŠICHNI VŠECHNO :-)
Po prvním díle bylo jasné, že si přečtu i druhý :-)
Opět velice vtipné a ze života.
Rozhodně doporučuji :-)
Vstal jsem pozdě, neustlal si, dal si cigáro už před snídaní, zapomněl si změřit cukr a snědl sladkou vánočku. Ještě není jedenáct a pět novoročních předsevzetí už je v prdeli.
Ono je vždycky víc možností. Teď třeba jsem si říkal, že bych si měl zacvičit. Ale pak mě napadlo, že bych si taky mohl dát cigáro nebo uvařit kávu.
A z toho už se dá vybrat :-).
Diabetoložka se mě ptá: "Mám vám zase předepsat ty proužky na měření cukru, abyste je nemusel platit?"
"To budete hodná," říkám, "ušetříte mi peníze aspoň na dva dortíky." Chvíli bylo tak chladné ticho, že jsem radši omluvně dodal: "To ale jen kdyby v tý cukrárně neměli brokolici."
Takové to, když člověk už několikátý den hledá nabíječku k repráčku, ona na žádném pravděpodobném místě není, ona není ani na žádném nepravděpodobném místě a všechno je už několikrát prohledané, a najednou se mu v hlavě rozsvítí a jde naprosto najisto a sáhne.
A ona tam ta kurva taky není.
Pravidelné šlapání na rotopedu, tréninkový plán a podobně. Ale nejsem úchyl, abych šlapal i o Vánocích. Pak samozřejmě dva dny na vzpamatování a dneska že zase začnu. Už jsem svlečený, jdu k rotopedu a těsně před ním, tak nejvýš dva tři kroky od něj si všimnu, že mě vlastně trochu bolí kyčel.
Já mám z pekla štěstí :-)
Třeštíky docela oblibuju, humorem je mi MT velmi blízko a sympatický. Se stylem knihy jsme si ale nesedly a též mě točilo to množství prádla.
To jsem tak jednou četla "Jen aby, řekla moje žena", a přišlo mi to fajn. A pak se mi začalo stýskat. I opatřila jsem si toto pokračování. A nezklamal. Prostě ho žeru. Jen toho spodního prádla tam bylo až moc.
Tohle bylo milé!
Styl, jakým je kniha napsaná, mi nebyl poměrně blízký, ale o to víc se četla sama.
Párkrát jsem se přistihla, jak se během čtení culím.
Humor Michala Třeštíka je mi velmi blízký. Vážím si lidí, kteří jsou vzdělaní, ale zároveň svým způsobem obyčejní, dokážou se sebeironizovat, najít svoje slabé stránky, ale zároveň neusínají na vavřínech a umí svoje potenciály efektivně využít. Tedy pokud se jim zrovna chce, protože i Třeštíkům se občas nechce :-).
Moc pěkná knížka, taková sbírka "facebookových statusů" a vzpomínek na určitě životní mezníky, události. Výborně jsem se pobavil a vlastně jsem všechno chápal, protože ač jsem o generaci mladší, tak pohled na svět a ve kolem mám podobný.
"Jen aby" byla parádní, tohle mi přišlo jako slabý odvar. a hvězdu dolů za příliš mnoho spodního prádla. Od druhé kapitoly mi to už vtipné nepřišlo.
První publikace od tohoto autora, je to vtipné podání současnosti s příslušným doložením, velmi jsem se pobavil a také zasmál, budu se snažit tuto knihu zakoupit a pak číst i další jeho publikace,
Kniha mi byla vybrána paní knihovnicí ještě za zpřísněného provozu knihoven. Nepřečetla jsem si na záložce, na co se mám těšit, takže jsem byla z prvních stránek trochu "vykolejená". Krátké odstavce - každý pes jiná ves - tu o dámském spodním prádle, tam různé vzpomínky. Po chvíli zase něco k odstavci, který byl před 2 stránkami. Prostě po četbě klasické knihy šok a zmatek. Tehdy jsem si vyhledala, o čem kniha je. Protože nemám profil na Facebooku, se slovem status jsem se v této podobě seznámila až nyní. A ejhle, už mi ty odstavečky svým způsobem dávaly smysl. Moje "lajky" byly "decibelové" - podle hlasitosti smíchu. Po přečtení mi bylo jasné, že tohle není poslední kniha M. Třeštíka, kterou jsem četla.
Kniha je složená ze vzpomínek a krátkých statusů, když jsem to začala číst, zaskočilo mne a to a myslela jsem, že u toho bez příběhu nevydržím. Nicméně mě jeho vtipné glosy bavily a hltala jsem jednu za druhou až jsem byla na konci knihy. Když jsem večer dočetla knihu, vstala jsem a chtěla ji dát na nabíječku, až mi došlo že nedržím mobil ale knihu :-) Pana Třeštíka jsem si dala na FB sledovat a jeho glosy budu ráda číst i dál.
Vzpomínky a "fejsbůkovej" deník člověka, který se nenechá zahnat do kouta ani stářím ani volbami a už vůbec ne starým bramborovým salátem. Pohodová a vtipná jednohubka, která mi dává naději, že stárnout se dá elegantně, s nadhledem a optimismem.
Tak nevím. Knížka "Jen aby" se mi moc líbila, úderná, vtipná, sebekritická. Tahle mi přišla jako chlubivá sonda do idyly zaopatřeného seniora. Možná do toho musím ještě dorůst..? Nejčastěji mě rozesmívaly pauzy na reklamy na podprsenky. Ale dobře, taky třeba scéna se stěračem.
Už dlouho jsem se u knížky nesmála nahlas. Po sérii vážných témat milé úsměvné pohlazení, krásné sebeironické postřehy... Prožila jsem s touhle knížkou hezký odpočinkový víkend.
Fajn jednohubka, kterou jsem prostě musela mít, když jsem ji viděla v knihovně, a přečetla jsem ji za jeden den. Rodinu Třeštíků (celou) sleduji a zajímá mě jejich práce. Od Michaela Třeštíka jsem si dlouho plánovala něco přečíst a kniha Ledaže se spletu "vyhrála" prvenství. Škoda, že mi nedošlo, že půjde z většinové části pouze o sbírku jeho "fejsbukových statusů". Sice jsou vtipné, trefné a vždy se u nich pobavím, ale v knize to pro mě tak dobře nefunguje. Zvlášť, když jsou řazené chronologicky (alespoň to na mě tak působí) a tematicky na sebe vůbec nenavazují, ačkoliv se občas vrací k něčemu, co napsal už dříve. Také je z textu znát, že komunikuje se svými pravidelnými čtenáři. Tím spíš si myslím, že by knize pomohla grafická úprava - něco ve stylu Deníku fejsbukové matky. Na druhou stranu mi je jasné, že by v tu chvíli kniha trochu poklesla na úrovni a měla by úplně jiný formát.
Co se mi na knize hodně líbilo, byly delší kapitoly, kde pan Třeštík buď vypráví zážitky z minulost, nebo se zamýšlí nad různými tématy. Ty mé hodnocení celé knihy rozhodně vylepšují. Ale abych nebyla z větší části jen kritická, je fakt, že autorovy glosy jsou velmi vtipné a když jsem si konečně zvykla na styl, jakým je kniha napsána, několikrát jsem se od srdce zasmála.
Pan Třeštík má smysl pro humor, který je mi velmi blízký, a já se moc těším, že si přečtu nějakou další jeho knihu. Snad už nesloženou ze statusů. (Má takovou vůbec?)
Jakmile jsem viděla jméno, sáhla jsem po ní v knihovně bez přemýšlení. Až posléze jsem zjistila, že se jedná v podstatě o sbírku FB postů, z nichž většinu jsem znala. Takže jsem spíš jen prolistovala, nečetla celé a těžko hodnotit - pan Třeštíka sleduju, mám ho moc ráda, ale knížku jsem nedočetla, protože už jsem ji vlastně četla ne jeho zdi. :-)
Takové glosy i miniglosy do všedního dne. Některé jsem jen přečetla, další vyvolaly pousmání a jiné mě rozesmály nahlas.
Vzhledem k popisu knihy a tématu jsem nečekala, že mě až tak zaujme. Zasmála jsem se i nahlas, několikrát jsem citovala.... prostě po všech těch přečtených krimi a thrillerech to byl krásný relax.
Štítky knihy
eseje humor stáří fejetony manželství Facebook společnost
Autorovy další knížky
| 2014 |  Komu zvoní mobil |
| 2013 |  Chceš-li rozesmát pánaboha |
| 2017 | Jen aby, řekla moje žena |
| 2020 | Katka |
| 2011 | Umění vnímat umění: Guerilla writing about art |
Skvělý styl, úžasný humor. Náhodou jsem začala touto knihou, ale už se těším na Jen aby,...