Sebevražda
Édouard Levé
Poslední próza fotografa, konceptuálního umělce a spisovatele Édouarda Levého (1965–2007) je textem v pravém slova smyslu ultimativním. Levé evokuje v knize sebevraždu přítele, o jehož životě podává zprávu. Vyprávění se odvíjí v druhé osobě a jeho leitmotivem je soudržnost lidského života, jevícího se zde jako sled bezvýznamných událostí, jimž teprve smrt dotyčného dává zhodnocující narativní rámec. Metafikční okolnosti prózy jsou mrazivé: deset dní po odevzdání rukopisu knihy si Édouard Levé bere život.... celý text
Přidat komentář
A Mic Drop. BUM! Přečteno de facto za jeden den, v jeden den, čímž u mě kniha drží prvenství, pokud se bavíme o regulérním prozaickém textu, mimo ilustrované pohádky, což je koukám obsahově veliký skok, do úplně jiné louže (při 102 str. to ale není pro čtenáře až tak nadlidský výkon, pro JPho to ovšem výkon je - četl jsem v kuchyni, chodíc v kolečkách, jako akademik, pak v kulturáku na vrzající sedačce, čekajíc až malé sestře skončí hodina zpěvu, zatímco se vedle mě ženská ládovala zákuskama, pak doma, zády k monitoru, který jsem použil místo lampy, vyvalený ve svém křesle, pak v divné pozici na čele postele (jelikož se chystám malovat pokoj - zkrátka to tam bylo) a finálně, samozřejmě, na hajzlu). Víc, než cokoliv, mě zaujalo, jak moc jistě a vyrovnaně Levé text napsal... není tam nic navíc, žádný tuk, žádné zaváhání, pochyby. Tenhle člověk "talk the talk and walk the walk", stojíc tváří v tvář konci. Respektuju ten narativ a formu. Rezonuje to. Na podobný text nenarazíte každý den.
Levé vede dialog sám se sebou. Baví se absurditou skutečnosti, že živý promlouvá k mrtvému, a oba aktéři jsou právě a jenom on. Jeho koncept musel být uzavřen sebevraždou, aby byla uvedena v život jeho funkčnost. Neztotožňuji se, ale jsem oslněn.
Tato kniha je geniální, silná a fatální. Konec recenze.