Sebevražda přehled
Édouard Levé
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267113/bmid_sebevrazda-LIH-267113.jpg
5
95
95
Poslední próza fotografa, konceptuálního umělce a spisovatele Édouarda Levého (1965–2007) je textem v pravém slova smyslu ultimativním. Levé evokuje v knize sebevraždu přítele, o jehož životě podává zprávu. Vyprávění se odvíjí v druhé osobě a jeho leitmotivem je soudržnost lidského života, jevícího se zde jako sled bezvýznamných událostí, jimž teprve smrt dotyčného dává zhodnocující narativní rámec. Metafikční okolnosti prózy jsou mrazivé: deset dní po odevzdání rukopisu knihy si Édouard Levé bere život.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sebevražda. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (23)
Z mé perspektivy autor shrnuje lidský život, a to z pohledu člověka, který zůstal živý poté, co se někdo z jeho blízkých zabije. Přišlo mi to, jako kdyby se snažil vyjádřit, že život je pomíjivý, nikdo si nezapamatuje celý příběh cizího člověka, a všichni si budou pamatovat jen části, střípky, které po čase nebudou dávat smysl. Hodně zajímavá kniha.
Místy jsem měla pocit že z místnosti zmizel vzduch a já se nemohu nadechnout, nemohla jsem ji přečíst na jeden zátah, udusila bych se. Hodně silný, skličující a zároveň osvobozující zážitek.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Sebevražda v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 115x |
| ve Čtenářské výzvě | 43x |
| v Doporučených | 11x |
| v Knihotéce | 43x |
| v Chystám se číst | 142x |
| v Chci si koupit | 37x |
| v dalších seznamech | 1x |
Sebevražda
Říkal jsem si, že by to vzhledem k sebevraždě autora krátce po předání rukopisu mohla být podmětná kniha, jelikož autor musel psát o tom, co se ho jistě hluboko dotýkalo. Autor píše ve druhé osobě příteli, jenž se zabil. Pravděpodobně pujde o dialog sám se sebou. Dialog, plný otázek typu: "Bude ti tvá žena dávat za vinu, žes jí tu nechal?" nebo "Definovala tvá smrt tvůj život?" a žádných odpovědí. Kniha je monologem fragmentů přítelova života, které mi řekli jen to, že přítel život nevychytal co se biochemie týká. Nemá důvod být nešťastný, ale prostě je. I to se stává. Člověk nemohl být šťastný, tak se vypsal ze své melancholie a ukončil. Napadá mě, že dílko to je relevantní hlavně pro ty, jenž jsou na tom stejně jako Levé, či pro ty, jenž tíhnou k melancholii. Mně však daná melancholie a absence příběhu těžce nudila. Teď jsem se asi nevyjádřil dost správně. Nepotřebuji příběh k tomu, abych si knihu užil. Bavit mě můžou jednotlivé odstavce. A bavit mě může i melancholie textem prostoupená. Nevyžaduji jen humor. Zde mě však melancholiické vyznění, spolu s obsahem odstavců jen nudilo a věty níže citované mě jen odpuzují.
"Spolu s tím, jak se přibližovala přáž, opouštěl jsi bdělý sen, do nějž tě ponořily vlny."
"Tvá mysl plula touto scenérií kamenů zjemnělých tmou, jako bys byl na pomezí života a smrti."
Nedokážu hned říci, proč jsou mi takové výroky proti srsti. Proč mi to zní tak blbě? Zdá se mi to jen o trošku míň nevkusné než tweety nějaké depressed hoe. Nedokážu do takových stavů proniknout? Vlastně pochybuji, že do toho lze proniknout. Zní mi to uměle, směšně a hloupě. Nezpochybňuji, že autor cítil melancholii a přemítal nad smrtí. Pochybuji však, že byl dost dobrý spisovatel na to, aby to byl schopný vkusně zaznamenat v textové podobě.
Osobně s knihou nemám žádný intelektuální ani morální problém. Jsem však jiný člověk, pro kterého je takýto obsah zcela nepodstatný. Nic mi těch 90 stran nedalo (trojverší posledních 10 stran jsem ani nečetl).