Měsíční močál

05.02.2013

HPL už se začíná vypisovat ke svému krystalicky vytříbenému stylu, k největším dílům své tvorby. Lze spatřit posun v jeho tvorbě, kdy už nestřílí od jednoho k druhému, ale celou chronologicky řazenou knihou se nese postupně se měnící atmosféra vnitřních démonů a děsivých snů, které ho právě v té době sžíraly. Mně osobně by k téhle knize Sebraných spisů sedl spíš název "Prokletý dům", protože motiv prokletého, nesvatého a zvrácenými kořeny, narostlých do obludných tvarů, či tunely prožraného domu, potažmo hrobky či podzemního chrámu najdeme v tomto svazku poměrně hodně. Už sama povídka Prokletý dům, Děs v redhookské čtvrti, Číhající děs či Krysy ve zdech jsou přímo vázany na dům. Hudba Erricha Zana, Reanimátor či Slavnost jsou taky úzce spjaty s domy. HPL nebyl zálesák, který by rád ohníčky za chladných rán pod širákem a jeho láska k staroanglickým domům a tajemným uličkám se v této knize obtiskla velmi silně. V posledních povídkách taky vystrkuje růžky jeho xenofobie, v dnešní době úzkostné politické korektnosti by takhle už psát nemohl, takže i to je zajímavá sonda do dvacátých let 20.století.

Výborná je i nečekaná divadalní fraška či sebeironizující "Nepojmenovatelné". Je opravdu skvělé číst takhle znovuvydaného Lovecrafta, pěkně chronologicky seřazeného a kompletního. Trochu mi vadí, že oproti první knize, která byla menší špalek, chybí záložka. Já mám rád záložky vimplementované přímo v knize. Ale to je maličkost, už jsem načal třetí svazek.

02.08.2012

Ze začátku mi Lovecraftův styl psaní příliš nesedl, ale jak jsem si na něj přivykal, začal se mi líbit víc a víc. Už jsem od něj kdysi něco četl a říkal jsem si "ok, čte se to dobře, děsivé to moc není", což jsem si potvrdil začátkem knížky. V průběhu knihy jsem začal doceňovat jeho styl, cítil se jak gurmán, ochutnávající kvalitní víno, které by dříve jakožto laik nedocenil. A dost povídek i děsivých bylo, hned jsem si v knihovně půjčil další 2 svazky.

06.06.2012

Nejvíc na světě snad nesnáším povídky, sotva se začtu a vžiju do postav, tak otočím stránku a koukám, že je už konec. Většina autorů ani nedokáže na pár stránkách navodit potřebnou atmosféru. Zkusil jsem Lovecrafta a po dočtení každé povídky jsem seděl v pokoji s pocitem jakoby někdo v koutě hrál na tibetskou mísu. Nadčasové a dokonalé.

15.05.2012

Z mého pohledu maximálně kontroverzní kniha, která v sobě snoubí dvě základní vlastnosti. Tou pozitivní je, že velká část povídek v sobě nezapře vypracovanou autorovu fantazii, mají pointu a působí svým způsobem velmi moderně, tím míním nikoli naivně. Některé mně dosud neznámé texty mi přinesly poměrně překvapivé poznání, že velká část současných hororů, zejména filmových, v sobě nese velmi patrné jádro Lovecraftovské inspirace. To je pro mě další důvod k vážnosti, ve které tohoto autora chovám.

Tou negativní vlastností je autorův styl. Jakkoli může tato má poznámka působit absurdně (autorův styl patří k jeho základním atributům, jež nám imponují), je to tak. Sám Lovecraft si to uvědomuje, v povídce "Nepojmenovatelné" se k tomu ústy svého vypravěče přiznává (ovšem bez pocitu provinění), když říká, že mu nejlépe vyhovuje hrůzu jen naznačovat, nikoli popisně zobrazovat. A já k tomu nemám výhrady, jenže jakkoli mám rád Lovecraftův gotický styl, velká část povídek je až trapně patetická a velmi únavná. Za tuto blasfemii se nijak nestydím, protože je to pravda, a poznamenávám si, že příště určitě nemám číst Lovecraftovy povídky na jeden zátah, ale zásadně jako chuťovky a pouze ve správném rozpoložení.

Protože před lety jsem tyto pocity neprožíval tak intenzivně, váhám, zda jde změna na vrub posunu mého vkusu, nebo na vrub konkrétního výběru. Rozhodně ale nelze nic vytknout podobě knihy a zejména skvěle padnoucím Štormovým ilustracím.