Sedm listů Melinovi
Josef Šafařík
Z dopisů příteli přírodovědci. Kniha filosofických esejů. Četba této zralé autorovy prvotiny poprvé vydané v roce 1948 je po dlouhých letech o to úchvatnější, že teprve dnes je širší veřejnost připravena chápat, jak geniálně autor předjal základní otázky spjaté s existencí umělce, výkladem jeho práce a jejího smyslu.
Přidat komentář
Brilantní filosofická esej. Z toho, co můžu posoudit podle mě největší český filosof, který neuhýbá před zásadními otázkami smyslu a povahy naší skutečnosti a života. Zdrcující kritika metod vědy, vedoucí k technickému využívání, či mnohdy zneužívání přírody a míjející se svým soustředěním na obecné, univerzální poučky s pravdou skutečnosti. Ta je podle Šafaříka vždy na straně individálního, jedinečného. Lidský život přirovnává k pouti provazolezce na laně nad propastí nicoty. Věda, podobně jako dříve náboženské dogma tvoří mapu, lešení, které má průchod životem zabezpečit. Za to si ovšem bere nemalou daň a to nadřazením obecné morálky nad jedinečnou, indiviuální mravností plynoucí ze svědomí každého skutečného účastníka. Vnějškový pohled univerzální mapy tvoří divák, sám ničím neručící, skrývající se za dogmaty a poučkami. Pravý průchod životem je pak účastenství, osobní balanc nad propastí, osobní ručení vlastním příběhem, žitím takříkajíc nadoraz. Příroda i člověk jsou podle Šafaříka zcela iracionální, svou povahou blíže umění, než technice a vědě, která svými obecnými poučkami tvořivý charakter skutečnosti manipuluje, zakrývá a míjí se zcela s pravdou. Účast, osobní ručení, tvořivý život je pak tím, čím lze z vnějškovosti technické civilizace vybřednout. Šafařík ovšem dokládá, jak je tento úkol v naší době čím dál těžší, jak vědecký pohled člověka svazuje a manipuluje podobně jako to dříve činilo církevní dogma.
Naprosto výtečná esej, která mě počala znovu probouzet do života. Přesné pojmenování témat, nad nimiž sám roky uvažuji. Výzva k aktivnímu, tvořivému životu účastníka místo pouhého diváka a pozorovatele.
Autorovy další knížky
1993 | Sedm listů Melinovi |
1992 | Cestou k poslednímu |
2008 | Hrady skutečné a povětrné |
1993 | Noční můra |
1991 | Člověk ve věku stroje |
V téhle knížce je nahromaděno příliš mnoho poctivého promýšlení lidské cesty světem, a po desítky let poskytovala inspiraci a vzpruhu příliš dlouhé řadě skvělých lidí, než aby ji šlo "hodnotit", ještě k tomu počtem (!) hvězdiček nebo procent.
Na straně druhé: tahle výzva k životu z osobní svobody a zodpovědnosti je formulovaná tak radikálně, že se nedá uskutečnit (což samo by nevadilo, čtěme ji jako burcující hyperbolu), a co horšího, že zkresluje pohled na lidskou skutečnost: jako by pravý život musel růst JEN zevnitř a jako by VŠECHNO vnější byly jen berličky, které tomu brání - a navíc jako by k tomu "vnějšku" patřila už třeba vlastní rodina... Dnes nám četbu komplikují i neustálé odkazy na myšlenky a spory, na nichž se možná ve 40. letech tříbili duchové, ale které se z odstupu většinou ukazují přece jen jako pěna dní.
Je ten svět složitej...