Sedm princezen

21.03.2020

ČÁST 2 ZE 2

Hřích a pokání
---------------------
Třetí příběh je o Bišrovi, moudrém asketovi, jenž se na začátku zakouká do kolemjdoucí ženy a aby činil pokání vypraví se do Jeruzaléma. Cestou zpět pak cestuje s imámem, který ho velmi rozčiluje, protože vše vysvětluje vědecky, zatímco Bišr ve všem vidí boží vůli. Imám si svým chytračením nakonec přivodí záhubu a když Bišr odnese pozůstalost pozůstalé vdově, ukáže se, že je to ona žena, po které touží. Dojde tedy svého štěstí:
"Až milostivý Bůh, který je v nebi,
seslal mi milosrdně, čeho za potřebí.
Já nebyl dychtiv jako chlípníci,
a krásu doved si i jmění odříci.
Hle, cestou spravedlivou tyto věci obě
mi štěstí dalo zákonitě v tobě."

Učená princezna
------------------------
Slovanská princezna vypráví příběh z ruských zemí, který má aspoň okrajově některé motivy našich pohádek. Je o princezně, která je nejen krásná a půvabná, ale i učená:
"Znalost a vědění všech soustav byly v ní
a přelouskala list z každého učení.
A přečetla z magie knihy celého světa
a čáry poznala a skrytých věcí veta.
A stáhla na svou tvář šlář černých vlasů svých
a hlavu odtáhla od listin svatebních.
Vždyť ten, kdo jediný v své celé době jest --
jak najde druhého, by šel s ním cestou cest?"
Tuhle princeznu vdavky příliš nelákaly. Aby měla od světa pokoj, zavřela se na hradě a vymyslela si pro případného ženicha čtyři podmínky. Poslední jsou pochopitelně hádanky, ale tak daleko se dlouho nikdo nedostal a na městské bráně přibývaly hlavy bez příslušenství. Až přišel "jinoch vznešený a čistých tahů", jenž se do toho dobrodružství nehnal po hlavě, ale nejprve se mnohému učil od proroka Chizra. Nástrahy pak zdolal hravě a všichni žili šťastně až do smrti.

Noční mámení
---------------------
Lehkomyslného mladíka zmámí strašidla a démoni a vodí ho za nos celou řadu nocí. Dojde i na démony vydávající se za ženské. Mladík podlehne svodům a ocitne se v náruči vášnivého ifríta:
"Nuž, hleď, můj dráp a zub jsou jako meč a dýka,
takové mají být zub a dráp milovníka!
...
Ó dříve onaký a nyní takovýto!
Učiním, co mi jest, vždyť ono patří ti to!
Když neudělám ti, co zapotřebí ti,
pak se ti budu dál tím, čím prv, jeviti
A s každým výdechem děs pouštěl neustále,
ohnivých násilí se dopouštěje dále."
Chudák mladík ani neovládne svěrače:
"dštil pod tou obludou proud smůly spodkem svým.
(Však ty již pochopíš, co myslím asi tím!)"
Jeho utrpení je skončeno s ránem a obrácením k Alláhovi konečně vyvázne ze svých patálií.

Dobrý a Zlý
----------------
Dobrý a Zlý spolu putují a pro Dobrého se to nevyvíjí úplně dobře. Naštěstí mu však krásná Kurdka zachrání život a s pomocí znalostí svého otce i zrak. A pak se vezmou. Tady by mohl být konec pohádky, ale ono to pokračuje. Dobrý stejným lékem ozdraví šáhovu a později také vezírovu dceru a skončí se třemi manželkami:
"Tak potom jako choť i ta zde patřila mu.
Hle, co ten drahokam provrtal drahokamů!"
A Zlého stihne trest. A má to.

Cesta lásky
----------------
Zdaleka nejvtipnější část, která byla do češtiny původně přeložena pod názvem "Příběh panice, který se chtěl oddat rozkoši s milenkou v zahradě, ale po každé se vyskytla překážka". Teprve tady jsem začala doopravdy oceňovat všechny ty kulturní a dobové odlišnosti. Nevím, jestli se z toho moje bránice ještě vzpamatuje. Poetické líčení děje mě totálně odrovnalo už ve chvíi, kdy majitel zahrady okukoval skupinu nahých koupajících se žen z křoví a vybíral si tu nejpůvabnější:
"Ty vílí měsíce, jak byly plny vnad,
začaly pánovi mdlou rybu pozdvihat."
Následně se pouští do svádění, přičemž milenka by se ráda dala svést, ale k jejímu značnému rozhořčení to nevychází.
První pokus:
"Když se byl černý lev vrh zhurta na oslici
a pod spár vtáh si ji, sem tam se zmítající,
útulek nesnesl, sláb, toho násilí
a trhlin plné zdi se naráz svalily."
Druhý pokus:
"Pán perlu rubínem si smyslil provrtati
a závěs s klenutím vespolek pevně spjati.
V té chvíli viděla však kočka s větve pně,
že jakýs ptáček mih se v průrvě zeleně.
Skočila na ptáčka a spadla s větve k zemi,
a ti dva zůstali jak bleskem zasaženi.
Se srdcem celým pryč se oba zvedli hned,
děs jejich srdce jal a jejich nohy let."
Třetí pokus:
"Začínal v přihrádku již kostku nandávat
a spoluhráčkou byl již přijat jeho vklad.
Když byl tak daleko, že pevnost mohl vzíti
a požár zuřící svým proudem uhasiti,
spatřila malá myš se pnouti nad zemí
vysokou lianu s pěknými tykvemi.
K lianě s tykvemi jak pták se letem dala
a její úponky hned zuby přehryzala.
I slétlo na zemi to dlouhé lano lan
a každou tykvicí byl tady buben dán."
A pán se zase vyděsí a zdrhne. A i při čtvrtém pokusu:
"Nevnikla tyčinka v kelímek kollyria
-- a klenba jízlivá si zas cos vymyslila."
a ono cos způsobilo, že:
"Hrad pánův sesul se, a pán se v mysli viděl
v ležení nepřátel a prch z těch zrádných sídel."
Ale skončilo to dobře a s morálním ponaučením. Vzali se a místo smilnění v zahradě ulehli do lože manželského.