Sedmikostelí
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249576/mid_sedmikosteli-249576.jpg
4
772
772
Podtitul: Gotický román z Prahy Kniha je oslavou Prahy, její gotické architektury a svým způsobem je obžalobou moderní doby, které se k odkazu předků chová hůře než macečsky. Čte se jedním dechem, ačkoliv tempo vyprávění není nijak strhující. Do příběhu jsou vkládány poznámky o architektuře, minulosti a drsné přítomnosti. Prakticky od počátku tušíme, kdo by za tím mohl stát, jsou nám známy i důvody a leckdo je přijme. Odbočky od děje, které jsou v knize časté děj neruší, ale příjemně doplňují. Hrůznost některých scén jen dává tušit konec, který je stejně překvapivý jako celá kniha.... celý text
Přidat komentář
Velké zklamání. Pomiňme místy hodně kostrbatý styl, daný zřejmě autorovými začátky, a fascinaci brutalitou, která je mu vlastní a díky níž zapadá do současného mainstreamu kriminální literatury. Co mě ale nejvíc zklamalo byly nenaplněné přísliby mystiky. Kniha má několik dobrých pasáží, které šlo rozpracovat do vynikajícího románu. Bohužel zůstalo jen u pár krátkých míst. Zbytek je balast.
Autor musí asi hodně milovat středověk, z knihy na mě čiší zarputilá snaha povznést středověk nad dnešek. Nechápal jsem mýtické odbočky (např. s jednorožcem). Zajímavý je hlavně popis Nového města a kostelů, člověk cítí potřebu se jít kolem projít.
Je skvelé, že existujú ľudia, ako Miloš Urban, ktorí v nás zastavujú zhon a privádzajú nás k čaru doby minulej, paradoxne bojmi a vojnami pohnutejšej, než je tá naša. Čaro architektúry, ktorá vie skutočne rozprávať, ak má človek srdce otvorené, je mocné.
Mne ten úplný záver pripadal ako keby hlavná postava skončila síce v psychiatrickej liečebni, ale v takej, ktorá je pre jeho chorobu na mieru šitá a v ktorej našiel svoj pokoj.
Je snáď jasné, že sa po stopách Sedmikostelí najbližšie vyberiem.
Jako, vůbec to nebylo špatné, naopak. Ale: pár týdnů zpátky jsem četla Mlýn na mumie (aniž bych tušila o podobnosti, obvykle nečtu anotace předem) a nemohla jsem se ubránit srovnání. A za mě Stančík o hvězdičku vede. Pochvala ještě za skvělou grafickou podobu knihy, měla jsem výtisk z knihovny a ta ohmatanost dodávala ještě kus atmosféry navíc. Urbana ještě určitě vyzkouším.
Knihu jsme si doma přečetli celou nahlas - autorova práce s jazykem, bizarní fantazie, vypjaté popisy.. krása. Půjdem na procházku Novým městem a budeme smát barokním stavbám až se budeme za bachratá břicha popadat. Detektivní zápletku bych vůbec neřešil, slouží jen jako barvitá a temná kulisa vyšším cílům :)
Kniha na mě působí celkově takovým bizarním dojmem... Popisy Nového města pražského jsou nádherné, člověk má úplně chuť si tam hned udělat výlet. Ale samotná detektivní zápletka je trošku slabší. Ačkoliv je pravda, že úplný závěr knihy je pak (stejně jako třeba u Hastrmana) vcelku nečekaný.
Na začátku se kniha pomalu rozjíždí, autor se snaží (podle mě občas trochou moc na sílu) vytvořit tu správnou trochu děsivou a podivnou atmosféru gotického románu... Pak začne linka detektivní, která tajemnost jen umocňuje. Ovšem hlavnímu hrdinovi neskutečně dlouho trvá, než si dá dvě a dvě dohromady. Stejně tak jeho přístup k vlastní osobě se časem stane tak trochu nevěrohodným... A ten konec... Přesto jsem to přečetla jedním dechem. A poslední poznámka:Gmund s Prunslikem mi hodně připomínali Wolanda a Kravinkina z Mistra a Marketky, včetně toho jejich ubytováni... Jako byt v Sadové ulici.
Za mě naprosto nevyužitý a promrhaný potenciál. Chybí mi soudržnost a ucelenost. Kniha obsahuje spoustu zajímavých poznatků o Praze, ale děj působí poslepovaně, přechody mezi jednotlivými epizodami a událostmi jsou nemotorné. Hlavní hrdina je krajně nesympatický. Autor skáče od historické až téměř literatury faktu k thrilleru, frašce, detektivnímu románu, bildungrománu, úvaze, ...
Architektonická linka zajímavá, ale jinak jsem se v příběhu dost ztrácela…
Možná příště.
Dlouho jsem na tuto knihu v místní knihovně čekal, ale vyplatilo se, tohle já prostě mohu číst kdykoliv a podezírám autora, že dobře ví, jak nás čtenáře jeho knih nakrmit.
Knížka pro specifického čtenáře, a tím já jsem. Do určité míry totiž s (autorovými) názory na barokizaci gotických staveb a na moderní architekturu souhlasím, a že i když nevěřím, tak nemohu než se pochechtávat u kasulových oken co jsou jak mokvající otevřené rány v gotickém zdivě nebo zprznění gotické flétny barokní bečkou a u svatého obecního mouly či odporné piety, protože já sama se znechuceně odvracím od kostelů s vymlácenými kružbami a barokní klenbou místo lomené a ráda vidím, když jsou gotické stavby uvnitř až šaškovsky barevné, protože tak to původně bylo.
Detektivní linka je popravdě slabá a asi každému brzy dojde, že to nebyl zahradník, přijde mi, že hlavní je zde bavit a zprostředkovat myšlenku byť fanatickým způsobem. Závěr je poněkud extremistické vylití vaničky i s dítětem, jaké můžete znát už z Hastrmana, ale je možné, že zde to samotný autor nebral vážně, koneckonců napsal i knížku celou o autech..
Oceňuji krásný poetický styl psaní, to už se dnes málokdy vidí. Atmosféra knihy je také originální a jedinečná, podivínský outsider Květoslav tam hezky zapadá. I přesto, že se jedná o poněkud rozpolcenou osobnost, autor jí připravil roli jak se říká "na tělo" a po řadě frajírkovských a namachrovaných detektivů je to zajímavá změna. Konec je nicméně až tak bizarní, že musím hodnotit jen 3 hvězdičkami, tam už to moc ulítlo. Na tuzemsko velmi dobrý počin.
Pro fanoušky architektury a staré Prahy asi fajn čtení, mě osobně příběh moc nezaujal.Po nahlížení do minulosti touží spoustu lidí, ale Gmündovo totalitní násilí vše měnit nazpátek bylo moc.A přišlo mi, že v epilogu už se Květoslav nechal plně pohltit Gmündovým vlivem a svými vizemi.
Tajemné Bratrstvo Božího těla a série vražd v ulicích Staré Prahy, které značně neortodoxně řeší jistý Květoslav Švach. Miloš Urban přináší do české kotliny gotický román, ani ne tak proprietami, jako atmosférou. S ní totiž jeho Sedmikostelí stojí a padá. Za ni dostává ode mě Urban palec nahoru. Příběh samotný je nicméně bizarní, postavičky pitoreskní a celá dějová linka slušně řečeno zvláštní. Detektivní pozadí jen doplňuje architektonickou procházku Prahou, zaměřenou především na sakrální památky. Urban fabuluje a řídí celé vyprávění zkušenou rukou, přes všechnu bizarnost se mu daří vést čtenáře svým podivuhodným světem pevně daným směrem k cíli. Ponurost gotického žánru pak Sedmikostelí vtiskuje punc originality, kterou v Česku zase až tolik neznáme.
Občas jsem se ztrácela a vraždy mi přišly až příliš morbidní . Ale byla hodně tajemná, Praha krásná. “Město náleží chodcům, jejich pomalým kročejům a drkotání loukotí, skřípění dřevěných kol ve výmolech, na ouškách kočičích hlav.”
Neviem, čo si mám o tom myslieť. Čítalo sa mi to v podstate dobre, ani tie dlhšie pasáže o kostoloch a chrámoch mi príliš neprekážali. Má to rozhodne akúsi nezvyčajnú atmosféru, tajomno. Kniha je menšieho formátu, malé písmenká, ktoré sa mi čítali trochu obtiažnejšie. Koniec ma prekvapil, riadny úlet. No čo už. Bolo to moje prvé stretnutie s pánom Urbanom. Či bude aj druhé, prípadne tretie, to fakt netuším. Ale mám taký tichý pocit, že po ďalších jeho knihách asi príliš horlivo pátrať nebudem.
První kniha, kterou jsem od Urbana četl a podle mého zatím nejlepší. Ocenil jsem imaginaci autora, vykreslení atmosféry, napětí i momenty překvapení.
Štítky knihy
Praha vraždy gotika středověk tajemství pátrání v minulosti gotické romány katolické kostelyAutorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Po přečtení mám stále smíšené pocity a převažují spíše ty negativní. Myslela jsem, že ani nedočtu a bizarnosti tam bylo opravdu mnoho. Pocit zmaru ještě převážil po ponuré a obtížné noční službě. Kolegyně prohlásila. že si budeme předčítat pohádky či nějaké příběhy kde vše dobře dopadne abychom zvládali ty obtížné situace.