Sedmilhářky
Marika Šoposká , Berenika Kohoutová
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297802/bmid_sedmilharky-MAg-297802.jpg
2
196
196
Sedmilhářky jsou dvě a mají jasná pravidla! Marika je systematická, zodpovědná, pracovitá, dochvilná a její život se ubírá správným směrem. Berenika je chaotická, roztěkaná, nedochvilná, líná a její život se každý den změní tak o sto osmdesát stupňů. Přičemž si tyto své vlastnosti mohou kdykoliv vyměnit. Velmi často a rády to také dělají. Sedmilhářky mluví nahlas, zlobí, hodně milují, pijí spoustu kafe a taky docela dost vína. Mají stejné oči, stejné kluky (a to doslova!), stejné krémy, stejnou školu, stejné sny, stejnou tchyni a stejnou chalupu. Vychovávají celkem tři nevlastní a jedno vlastní dítě. Zatím… Deník je plný (ne)skutečných zážitků o tom, jak žijí, co dělají, čím se baví dvě Sedmilhářky, které nedodržují žádná pravidla, rychlost, předpisy, předbíhají ve frontách, zvoní na cizí zvonky a zapomínají dětem vyměňovat pleny… Věříte tomu? Přečtěte si 7lhářčí deník a uvidíte, jak to s nimi prostě je. Nudit se rozhodně nebudete! Ministryně sedmilhářství varují: „Tato kniha způsobuje neposednost, záchvaty smíchu, tvrdošíjnost a bezvýhradní lásku k dobru!“... celý text
Přidat komentář
Moc mě to nebavilo, prostě sbírka věcí, které mohly být vtipné online, ale na knížku to nevydá.
zadna ocekavani, zadna zklamani ;)
Zas tak strasne to nebylo. Zvatlani dvou "mladych" holek, nic vic, nic mene. Nektere myslenky jsou trefne a velmi vtipne.
Je to blog, kurna, zadna velka hodnotna literatura.
Lehke cteni. Treba pri rymicce, izolaci v covidu uplne idealni. Za den hotovo.
Neaspiruji na Magnesii, samy ale ctenarky narocne literatury jsou (zmineni autori)
Kniha Vám nedá nic víc, než se může očekávat. Jsou to prostě články o náhodných věcech, náhodně přídávané na blog. Musím říct, že se mi občas líbilo psaní Mariky. Příběhy měly alespoň hlavu a patu a sem tam překvapily i hezkým námětem. Ve zbytku jsem marně hledala slibovaný humor a trochu obtížně se tím vším "nezajímavým bordelem" prokousávala ke konci.
Blog, který vycházel online přepsaný do podoby knihy plný skvělých ilustrací. Jednoduchá dámská oddechovka, při které se zasmějete, ale i zamyslíte. Bereniku i Mariku sleduju už roky a obě dvě mě pořád baví.
Tak žádná velká literatura to není, ale zase tak špatně holky nepíšou. Víc mě bavila Marika Šopovská, ale Berenika je možná trochu více otevřená. Pobavilo mě, že si nakonec vzaly dvojvaječný dvojčata, i když to nakonec Berenice nevydrželo. Dokonce jsem neúspěšně hledal jejich starý blog na netu.
Jako blog, kdy si jednou týdně přečtete krátký příspěvek, by to jakž takž mohlo obstát. Ale jako kniha opravdu ne. Spíš to bude mít nějaký přínos pro holky autorky, které to mohou mít jako deníček a spíš si zavzpomínají na některé věci okolo, které nám čtenářům zůstaly skryty. Čekala bych více zajímavých informací z oblasti natáčení, divadla, muzikálů... přece jen se v tom holky pohybují. Ale jestli tam byla jedna, dvě zmínky... číst si, že má jedna ráda svůj červený deníček, který je tak hezky barevný, na to mám ještě moc mozkových buněk. Milejší mi bylo vyprávění Mariky, a to nejen kvůli jejímu dítěti. Berenika na mne byla moc infantilní. Jinak si dokážu představit, že v reálu je s holkami sranda a člověk se nenudí, jen tady jsem se krapet nudila. Jo a na slovo Sedmilhářky jsem už alergická, jak ho zmiňovaly v každém příspěvku 10x. :-D Co musím pochválit, jsou hodně povedené ilustrace, ty jsou super.
Už po 4 stránkách jsem si říkala, do čeho jsem se to zase pustila a měla jsem pravdu. Bohužel. ,,Tato kniha způsobuje záchvaty smíchu!???" Co k tomu víc dodat. Jedině snad, že jsem to dokázala dočíst.
Bereniku mám ráda, je to takové správné třeštiprdlo. Marika mi oproti ní přijde jako nemastný neslaný suchar. Překvapivě se mi ale u kapitol často stávalo, že bez úvodního oslovení bych stylem ani nepoznala, která z holek je zrovna u kormidla. Jako blog to určitě mohlo fungovat dobře, ale bez knižního vydání bychom se asi obešli. Jsem ve stejném věku jako holky, ale když se ohlédnu na sebe před pěti lety, tak nevidím skoro ani náznak stejného uvažování, způsobu života nebo zážitků. Asi i proto, že nejsem cílovka, tak dávám takto nízké hodnocení.
Mně se bude po těchto holkách taaaaaak stýskat....
Je opravdu jen hrstka knih, u kterých se zasměju. NAHLAS! A těmto ženám se to podařilo... Jejich humor mi strašně ladí, podobný máme se ségrou... Někomu to asi vážně může připadat hloupé a bez pointy, ale mě to zabavilo natolik, že jsem měla knihu přilepenou k ruce po celý den a jen s nechutí jsem ji odkládala...
Čekejte od této knihy oddech, pobavení, ne intelektuální slohy či nějaký děj se zvraty. To si prostě jen dvě skvělé holky sedly a navzájem si skoro dva roky dopisovaly, vylévaly si své srdce, vztekaly se, přinášely si zajímavé postřehy a usmály diváka (tedy čtenáře) k smrti...
Já jsem nadšená... Ilustrace jsou bonus, které knihu dělají ještě chutnější a šťavnatější.
Já tento typ literatury prostě miluju.
Knížka se bude na mé polici hřát vedle P.S. Ani Geislerové a Kafe a cigárka Marušky Doležalové... Do této party ji bez mrknutí oka řadím.
Skvělé nenáročné dílko, které si rozhodně nezaslouží být takto hodnocené...
Opět se mi potvrdilo, že knihy se slabým hodnocením na databázi nemám hned odhazovat, ale dát jim šanci. Na databázi měla kniha 48%, ale protože mám Bereniku i Mariku ráda, dílu jsem dala šanci. A mně se to líbilo! Mám ráda jejcih kousavý humor a přemýšlení nad nedůležitýma věcma. Mně se kniha líbila.
I na třetí pokus jsem odložila a nedočetla. Nedokážu se začíst, vůbec mě ten děj nebere.
Nedokázala jsem dočíst. I když jsou obě ženy zajímavé osobnosti, kniha mě bohužel nezaujala
Horší knihu jsem snad ještě nečetla. Vůbec nevím, co bylo hlavním účelem za napsáním této knihy, každopádně, já z ní nic nepobrala a popravdě jsem ji ani nedočetla. Nešlo to. Pardon, holky.
Čtením této knihy jsem se vrátila do mých puberťáckých let a našla jsem tam moje střípky z minulosti jak jsem byla taky tak strašně cáklá jako ony. Proto této knížce zásadně nedávám odpad protože přiznávám že jsem taky taková byla. Ale to ostatní čtenáři co to háží do odpadu asi nepochopí že se v puberťáckém věku chovali stejně a už si to nechtějí přiznat.
K tejto knihe mám len jeden postreh. Nie všetko čo je vtipné naživo (v éteri) bude rovnako vtipné na papieri. Toto som fakt nedala, odkladám nadobro a skúsim niečo znesiteľnejšie. PS: vizuál knihy sa mi páčil, ale to je tak asi všetko...