Sedmistupňová hora
Thomas Merton
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/114202/sedmistupnova-hora-114202.gif
4
33
33
Poutavá autobiografie umožňuje čtenáři spolu s autorem projít a s tvrdostí pocítit stupňovitou cestu od dantovského „pekla“ rodinných tragédií dětství, zmatků osamělého rebela a bohémských let na univerzitě, přes toulky předválečnou Evropou s jejími inspirujícími místy a osobnostmi, až po vrcholné hledání duše, neuspokojené žádným dočasným pokladem. Malířský synek, vzdorující intelektuál, básník a milovník rozkoší života po lítém vnitřním boji nakonec zaklepe na bránu trapistického kláštera, aby v něm – k úžasu všech svých bouřliváckých přátel a k inspiraci mnoha budoucích bratří – až do smrti setrval v tichu.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2002 , CestaOriginální název:
The Seven Storey Mountain, 1948
více info...
Přidat komentář
Domnívám se, že v případě této neskutečné knihy s tolika skutečnými kontemplacemi můj obvyklý čas k tzv. vnitřnímu "doznění" myšlenek bude nutně delší a obsahově řekl bych nevyzpytatelnější , než jindy - prostě WOW...!!! nikdy bych netušil, nže mě něco takového a takové téma, dokáže zaujmout až pohltit. Ty antagonismy, ten soulad víry a a pochybností jednoho jediného člověka, tak skutečné a lidské...a "božské" současně.
Mertonovu autobiografii jsem sice nečetl jedním dechem, vlastně mi to od první stránky až do konce trvalo půl roku, ale nevadilo to. Kniha nepatří mezi ty, u kterých byste museli držet v paměti všechny detaily z předchozích stran. Jako příběh osobní konverze je kniha velmi poutavá, i když Merton zamlčuje své nemanželské dítě. Jen ten, kdo to ví (např. z předmluvy k výročnímu americkému vydání z roku 1998), to z náznaků vyčte. Dítě, plod jeho divokých cambridgeských studií, byl také důvod, proč byl Merton dlouhou dobu přesvědčen, že nemůže být knězem, dokonce ani řeholníkem. Barvitý popis jeho psychických stavů se v knize nalézá. To byly ty okolnosti, které musel řešit, byl to také důvod, proč odešel z noviciátu v St. Bonaventure, a byly to okolnosti, o kterých získával informace - pokoušel se matku svého dítěte kontaktovat, ale bezúspěšně: dítě i s matkou zřejmě zahynuly během jednoho z náletů na Londýn.
Škoda, že česká vydání o tomto neinformují. Obraz by byl ještě plastičtější.
Knihu jsem četl ve starším překladu "Hora sedmi stupňů". Ne, že bych měl nějaký odpor k novému vydání, prostě mě to starší vydání z Křesťanské akademie v Římě v roce 1968, krátce před Mertonovou tragickou smrtí, nějak přitahovalo. Tento překlad vyšel ještě přímo se svolením autora a na vydání je také pozoruhodné, že obsahuje jako dovětek korespondenci Mertona s překladatelem. Ten je pod knihou podepsán jako Josef Maria, což byl pseudonym později vyšehradského kanovníka Vladimíra Vyhlídky (v době vydání knihy byl emigrantem a ještě nebyl knězem). Překlad to není úplně ideální. Obsahuje množství anglismů, chyb v interpunkci a spoustu typografických chyb. Tak se nedivím, že v roce 2002 vyšel nový český překlad. Stojí však za to se s tím starším seznámit minimálně jako s dobovým dokumentem. Zvláště z oné korespondence, datované mezi lety 1960 a 1963 (v posledním Mertonově dopise je zpráva o zavraždění Kennedyho) na člověka dýchne období šedesátých let.
Obsáhlá autobiografie, místy trochu nudnější (hlavně na začátku), později (od cca poloviny knihy dál) naprosto pohlcující, po dočtení ale vše zapadlo do sebe a zanechalo z Thomase Mertona silný dojem, stejně jako Jonášovo znamení. Velmi doporučuji k přečtění i hledajícím, je zde moc pěkně popsaná postupná a samostatná konverze. Zajímavé bylo, jak typicky se během dospívání snaží Merton identifikovat s nějakou skupinou a myšlenkou a skončil nejdřív paradoxně u komunistické ideologie, aby se krátce poté nechal vystřelit do Božích výšin. Vskutku spletitá cesta :-) Nikdy nezapomenu jeho putování po Kubě.
"... toho tichého odpoledne pod eukalypty, vyrostla ve mně myšlenka: "Rád bych se stal trapistou." Tenkrát nehrozilo, že bych to udělal. Byl to jen takový sen - něco takového určitě napadne nejednoho muže, i toho, který nevěří v nic. Je vůbec na světě někdo, kdo by prožil život, aniž by se aspoň jednou v mysli neobíral představou, že se oblékne do hábitu a zavře v cele, kde bude sedět v nádherné, heroické přísnosti a samotě, zatímco všechny mladé dámy ve světě, až dosud chladné k jeho citům, buší na klášterní bránu s nářkem: "Ach, pojď přece ven!"
Pro současného čtenáře, který je zvyklý v knihách, ve filmech, v televizi i v životě hledat "akci", může tahle kniha připadat rozvláčná, nudná, nečitelná. Je třeba si však uvědomit úžasnou proměnu, kterou autor - kdysi rozmazlený synek z relativně bohatého prostředí, později úspěšný vysokoškolský učitel a nakonec trapistický mnich prodělal, a také ocenit otevřenost, se kterou svoji cestu, svoji proměnu popisuje. Není to snadné čtení, není to ani kniha pro odpočinek. Ale je to rozhodně kniha, kterou stojí zato si přečíst.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla.
Uchvacuje mě především dvěma věcmi: spletitou a klikatou životní cestou Thomase Mertona, na které je vidět, že Bůh si nás k sobě dokáže přivést, ačkoli se to na počátku zdá jakkoli nepravděpodobné - stačí "jen" mít otevřené oči a chtít a říkat "ano", toužit po Pravdě a skutečně naplněném životu. Každý hlupák ví, že materiální věci mu na tomto světě pocit naplnění nepřinesou, stejně ani jako honba za zážitky, což je v poslední době tak populární. A na vyprávění Thomase Mertona to jde vidět.
Další věcí, která na mě zapůsobila je duchovnost a láska k Bohu, která z autorova srdce a slov tolik překypuje. Vážně síla - až jsem to nedokázala číst najednou, ale musela si to "dávkovat" a nechat to v sobě působit :)
Nádhera - láska! 5*
Hoci neholdujem náboženskej literatúre, Merton má v mojom srdci a knižnici špeciálne miesto a obdivujem ho. Sedmistupňová hora líči jeho cestu od rozmaznaného maliarovho synčeka cez rebela, komunistu až po trapistického mnícha. Človek sa až miestami zatúžil stať trapistom.
Aj rešpekt, s akým sa stavia k ostatným náboženstvám, je obdivuhodný. Pre mnohých kresťanov (zvlášť katolíkov) je tolerancia, nieto ešte rešpekt k iným náboženstvám niečo nemysliteľné. Ak už, tak len navonok a maskované rečami o ekuméne či láske k blížnemu (tí uvedomelejší sa o ňu naozaj snažia).
Sedmistupňová hora se mi moc líbila. Ano, první polovina knihy by se nejspíš dala shrnout do několika vět; chvílemi jsem Mertona podezřívala z ješitnosti a grafomanie. Kdybych matně netušila, jak jeho příběh vyústí, první polovinou bych se nejspíš neprokousala; ačkoliv si jinak ráda čtu o tom, čí babička si solila ovesnou kaši, tak tady bylo těch detailů i na mě moc. :) Ale na druhou stranu bylo super si udělat plastickou představu o tom, jak málo pravděpodobná Mertonova konverze byla... a že se přesto stala. Oceňuji autorovu schopnost sebeironie. Zhruba v polovině knihy příběh nabere spád a pak už pádí... A posledních asi 50 stran je úžasných.
Jak je tu napsáno v jiných komentářích - kniha je i pro mě zdlouhavá. Poprvé jsem byl velice zklamaný, ale při dalším a dalším čtení to zmizelo a teď ji mám opravdu rád. Myslím, že právě Mertonova poctivost vede k tomu ,že opravdu důkladně sleduje svůj život až po vstup do kláštera a díky tomu je pro mě tento proces uvěřitelný. Několik pasáží patří mezi duchovně nejvýživnější v celém mém čtenářském životě.
Dlouhá, chvílemi fádní autobiografie průměrného, ale chytrého američana, který žil na začátku 20.st. Popisuje svoje rozpustilé intelektuální mládí, stín války a nakonec vstup do trapistického kláštera. Autor psal knihu ještě mladý, ale už je ovlivněna jeho silnou vírou. Začátek je poměrně bezbožný, chvilku tápá, ale naráz je z něj zapálený křesťan. Celkově mě kniha na svou délku docela poutala a bavila. Vyznívá velice upřímně díky tomu, jak se autor přiznává k různým slabostem, ústupkům, neustálému váhání a vymlouvání před vstupem do kláštera. Doporučoval bych spíše křesťanům a věřícím hledačům.
Pěkný příběh, ale na můj vkus zbytečně dlouhý. Táhne čtenáře zbytečnými detaily. Posledních 50 stran supr. :)
Autor v knize popisuje svoji konverzi ke křesťanství a vstup do řádu trapistů.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sedmistupňová hora |
| 1995 |  Žádný člověk není ostrov |
| 1995 | Jonášovo znamení |
| 1993 | Kontemplativní modlitba |
| 2007 | Vody Siloe |
Thomas Merton měl neobyčejný dar sebereflexe. Proto dokázal tak podrobně a poctivě popsat svou konverzi. V tom je výjimečný. Poznal jsem nějaké mnichy (dominikány), nebyl mezi nimi ani jeden tak otevřený jako Merton. Jak hluboko došli do poznání Krista, se neodvažuji posoudit. Když padl režim a oni se měli nastěhovat do kláštera, začali kličkovat, jen aby do něj ze svého volného života nemuseli. Bylo to k smíchu. Co by jim na to Merton řekl? Byl na pochybách, zda ho do kláštera přijmou. Také jeho chápání jiných konfesí je obdivuhodná. To, že psal o zenu, je téměř neuvěřitelné. Tolerance našich křesťanů k buddhismu a józe je takřka nulová. Odvážně psal o své skepsi na cestě k poznání. I my si procházíme sedmi stupni dantovského pekla jenom to nechápeme. Jeho životopis je vědoucím příkladem. (Jen uvěřit, že?)