Sekta

Hodnocení: 0/5

Uff… tohle bude těžké.
Byla jsem oslovená, jestli bych si nechtěla knihu přečíst a udělat na ní recenzi. Z námětu jsem byla opravdu hodně nadšená, ale to je vlastně tak jediné z čeho jsem nakonec byla nadšená.

V první řádě musím vypíchnout počet stránek.
Podle databáze má tenhle skvost 1497 stran. Když jsem to četla poprvé, tak jsem si říkala, že to bude překlep. To přece není možný. I u autora jako je Stephen King bych váhala, jestli se do takovéhle cihly pustím.
Nenechala jsem se tím zastrašit a nakonec jsem vyloženě přetrpěla celou knihu a trvalo mi to půl roku. Nemít knihu k recenzi, tak jí nikdy nedočtu.

Normálně jsem schopná přečíst podobnou cihlu o necelých 1000 stránek třeba za 14 dní. Tady jsem to musela prokládat pauzičkama a jinou literaturou.
Děj byl prostě hloupej. A teď vám shrnu jen bodově, co mi tak moc vadilo, protože jinak by tahle recenze vyšla jako samostatná kniha.
- opravdu hloupý děj a jeho nelogičnost
- vleklé pasáže o ničem
- tuna textu v závorkách - kolikrát i několik na jedné straně
- hloupá hlavní postava
- absence orientace v čase - přeskakování z jedné doby do druhé a úplně jsem se v tom ztrácela
- taky jsem se ztrácela v postavách - několik lidí se stejným jménem, někoho zmíní okrajově no prostě strašnej guláš
- obracení se s řečnickou otázkou na čtenáře
- v jednu chvíli je tu překládané nářečí slovo od slova jak jinak než v závorkách a pak to tam zase chybí - nutno podotknout, že se překládalo něco, co by z textu pochopil každý

Bude toho asi možná i víc.
Dost mě mrzí moje hodnocení, protože námět kanibalů v ČR a fungování sekty mi přišlo hodně dobré. Ale dobrým námětem to celé taky končí.
Asi na každého zvážení, jestli bude chtít investovat tolik času do čtení této knihy, ale třeba si své čtenáře taky najde. Já to bohužel nebudu.

10.03.2024

Sekta má téměř 1500 stran a byla pro mě opravdu oříškem.

Monika, hlavní postava v knize, nám svými dá se říct deníkovými zápisky vypráví svou zkušenost s kanibaly, kteří byli součástí jejího života ač si to zpočátku neuvědomovala. Sledujeme její život od dětských let až do dospělosti, kdy se sama stává babičkou. Kapitoly v knize jsou krátké a ač se autorka snažila o určitou posloupnost a časové dodržení děje, tak jsme se v příběhu občas posunuli zpět či něco bylo nakousnuto a dovysvětleno později. Což vás nutilo stále číst. Jenže já se ztrácela. V rodinných vazbách, v textu, který byl proložený nářečím (pravý význam věty vysvětlen v závorce) a hlavně v pro mě naprosto zbytečném natahování děje různými odbočkami k informacím, které vůbec nemusely v příběhu být. Chápu ale, že se autorka snažila, abychom Moniku dokonale poznali.

O samotném řádění kanibalů a popisech jejich činů tak pro mě bylo v tak objemné knize, málo. Některé jejich činy vyvolávaly pocity znechucení, jiné mi přišly opravdu přitažené za vlasy. Celou dobu jsem si však říkala, nakolik je příběh pravdivý...a může být pravdivý? To si přečtěte ty.

Kdyby měla kniha o několik set stran méně, myslím si, že by jí to prospělo. Takový počet stran v tomto tématu je prostě moc. Ač je posledních cca 200 stran velice čtivých, tak mě předchozí ne tak záživné čtení, unavilo.

04.03.2024

Příběh Moniky, jakožto protagonistky, byl neskutečně emocionální, zároveň drsný, ale přesto tak nevinně něžný. Nejsem si úplně jistá, jak pocity, spojené s tímto dílem, popsat, ale rozhodně tohle dílo bylo skutečně to nejlepší, co jsem za poslední léta četla. Hlavní hrdinka je tak silná, má pevného ducha a neskonalé přesvědčení. Přežila tohle všechno, aby mohla vyprávět. Všechny postavy byly do detailu popsané, dokázala jsem si je krásně představit, až mě docela vyděsilo, jak moc dobře se může zlo schovat za lidskou tvář. Postavy na vás ze stránek doslova mluví a také se vyvíjí. Bohužel, hodně čtenářů je zpočátku ovlivněno tím, že spatří počet stran - nejedná se o útlou záležitost. Což pro mě rozhodně nebylo něco, co by mě jen tak odradilo. Je možné, že tam je nad rámec informací, které tam ve výsledku byly i nejspíš zbytečné - jenže, co je v životě zbytečné? Autorka v tom mohla vidět detaily, které my třeba nevidíme, ale pro Moničin život byly klíčové. Rozhodně knihu doporučuji, ačkoliv upozorňuji, že není určená pro slabé povahy. Mohu vám však garantovat, že se díky čtivému stylu psaní autorky a celkovému dějství nudit nebudete.

14.02.2024

Uvažovali ste někdy nad tím, co tak může člověka dohnat k tomu, že začne pojídat vlastní druh? Někde je to otázka náboženství, jinde tradičních rituálů. Porfirici se často zcvoknou a ze zoufalství začnou konzumovat lidské vnitřnosti, které jsou jejich jediným "lékem". A co si budem, tak hlad je nejlepší kuchař a za války, v chudobě a hladomu člověk nepohrdne ničím, co ho zasytí.
Jasně, můžeme se bavit o tom, že to není morální a etický, ale ruku na srdce...vždycky zvítězí pud sebezáchovy a pokud je šance na přežití podmíněna snězením souseda, jde o poměrně jednoduchý počty.
V týhle knížce je to podaný zas trošku jinak, i když je pravdu, že od toho hladovějícího pohraničí nejsme zas tak daleko od pravdy.
Primárně, když opominu ty člověčí hody, sledujeme osud děvčátka, mladé dívky a dovolím si říct, že i zralá žena, která se k lidem holdující lidskému masu dostala jak slepá k houslím a rozhodla se tuhle veřejnou sociální síť tak trošku...rozprášit?

ROZHOVOR S AUTORKOU: https://vysvlecena.blogspot.com/2024/02/ta-kniha-se-touzila-dostat-z-me-hlavy.html

12.02.2024

Autorka si vybrala velice zajímavé téma, které se na české scéně asi ještě v takovém rozsahu neobjevilo. Příběh se
mi jevil jako autobiografie. I když samozřejmě jsou tu události , které přesně korespondují s tím , co ze života známe , ale i takové, které jsou
již méně uvěřitelné.
Moje hlavní výtka spočívá v tom, že je kniha příliš dlouhá. Určitě by děj bylo dobré proškrtat, aby byl svižnější a některé pasáže se neopakovaly. Líbilo se mi zasazení nářečí do dialogů, i
když já bych překlad nepotřebovala, možná jej jiní
čtenáři ocení.
Příběh má spoustu brutálních scén, takže pro citlivé jedince určitě nebude.
Knihu jsem přečetla celou, ale dalo mi to zabrat. Přesto mě zajímalo, jak to celé dopadne. Některé scény jsou bravurní, některé zase silně nevěrohodné, otázkou je zda má tato kniha vlastně věrohodná být.

Na to, že se jedná o autorčinu prvotinu, a nikdo jí do děje korekcemi nezasahoval, jedná se o povedené dílo. Přesto by stálo za to knížku probrat a zkrátit .
Já jsem se s podobou knihou odehrávají se u nás ještě nesetkala. Knize ubírám jednu hvězdičku za tu délku a některé opravdu přehnaně nevěrohodné pasáže.

07.02.2024

Knihu jsem zhltla za necelé čtyři dny. Jakmile se začtete, nedokážete odtrhnout oči. Moc doporučuju!