Sekta přehled

Hodnocení: 0/5

Uff… tohle bude těžké.
Byla jsem oslovená, jestli bych si nechtěla knihu přečíst a udělat na ní recenzi. Z námětu jsem byla opravdu hodně nadšená, ale to je vlastně tak jediné z čeho jsem nakonec byla nadšená.

V první řádě musím vypíchnout počet stránek.
Podle databáze má tenhle skvost 1497 stran. Když jsem to četla poprvé, tak jsem si říkala, že to bude překlep. To přece není možný. I u autora jako je Stephen King bych váhala, jestli se do takovéhle cihly pustím.
Nenechala jsem se tím zastrašit a nakonec jsem vyloženě přetrpěla celou knihu a trvalo mi to půl roku. Nemít knihu k recenzi, tak jí nikdy nedočtu.

Normálně jsem schopná přečíst podobnou cihlu o necelých 1000 stránek třeba za 14 dní. Tady jsem to musela prokládat pauzičkama a jinou literaturou.
Děj byl prostě hloupej. A teď vám shrnu jen bodově, co mi tak moc vadilo, protože jinak by tahle recenze vyšla jako samostatná kniha.
- opravdu hloupý děj a jeho nelogičnost
- vleklé pasáže o ničem
- tuna textu v závorkách - kolikrát i několik na jedné straně
- hloupá hlavní postava
- absence orientace v čase - přeskakování z jedné doby do druhé a úplně jsem se v tom ztrácela
- taky jsem se ztrácela v postavách - několik lidí se stejným jménem, někoho zmíní okrajově no prostě strašnej guláš
- obracení se s řečnickou otázkou na čtenáře
- v jednu chvíli je tu překládané nářečí slovo od slova jak jinak než v závorkách a pak to tam zase chybí - nutno podotknout, že se překládalo něco, co by z textu pochopil každý

Bude toho asi možná i víc.
Dost mě mrzí moje hodnocení, protože námět kanibalů v ČR a fungování sekty mi přišlo hodně dobré. Ale dobrým námětem to celé taky končí.
Asi na každého zvážení, jestli bude chtít investovat tolik času do čtení této knihy, ale třeba si své čtenáře taky najde. Já to bohužel nebudu.

10.03.2024

Sekta má téměř 1500 stran a byla pro mě opravdu oříškem.

Monika, hlavní postava v knize, nám svými dá se říct deníkovými zápisky vypráví svou zkušenost s kanibaly, kteří byli součástí jejího života ač si to zpočátku neuvědomovala. Sledujeme její život od dětských let až do dospělosti, kdy se sama stává babičkou. Kapitoly v knize jsou krátké a ač se autorka snažila o určitou posloupnost a časové dodržení děje, tak jsme se v příběhu občas posunuli zpět či něco bylo nakousnuto a dovysvětleno později. Což vás nutilo stále číst. Jenže já se ztrácela. V rodinných vazbách, v textu, který byl proložený nářečím (pravý význam věty vysvětlen v závorce) a hlavně v pro mě naprosto zbytečném natahování děje různými odbočkami k informacím, které vůbec nemusely v příběhu být. Chápu ale, že se autorka snažila, abychom Moniku dokonale poznali.

O samotném řádění kanibalů a popisech jejich činů tak pro mě bylo v tak objemné knize, málo. Některé jejich činy vyvolávaly pocity znechucení, jiné mi přišly opravdu přitažené za vlasy. Celou dobu jsem si však říkala, nakolik je příběh pravdivý...a může být pravdivý? To si přečtěte ty.

Kdyby měla kniha o několik set stran méně, myslím si, že by jí to prospělo. Takový počet stran v tomto tématu je prostě moc. Ač je posledních cca 200 stran velice čtivých, tak mě předchozí ne tak záživné čtení, unavilo.