Selská pýcha
Vlasta Pittnerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77799/selska-pycha-77799.jpg
4
12
12
Osudy lásky Štěpána Šlapánka a jeho ženy Bětušky Tondlové popisuje oblíbená spisovatelka ze „Žďárských hor“. Příběh však není jen venkovskou idylou. Nepíše se v něm jen o dobrém otci, laskavé matce a věrné staré Rozáře. Idyla se totiž mění v drama, ve kterém pes Tygr dovede Bětuščina otce bránit proti lupiči vrahu. Tím je ovšem její muž Štěpán...... celý text
Přidat komentář
Hodnotím to tak, neboť mám srovnání- Pěkné popsání - popis jako v prvních vydání, dokonce tam jsou i stará slova, která byla řečí v lokálních místech konkrétně na Vysočině. Pitnerovou jsem ráda četla, dokonce jsem ji srovnávala s Javořickou- o chlup lepší Javořická. Pitnerová popisovala život tvrději na vesnici, trochu vycházela i ( možná z reality), ale její soukromý život asi nebyl štastný. Javořická ve svých románech prožívala štastnější život v soukromí.
Popis života na vesnici před více než 100 lety. Moje první přečtená kniha od této autorky, ale určitě ne poslední.
Štítky knihy
venkovské rományAutorovy další knížky
| 2010 |  Vánoční obrázky |
| 2006 |  Plivník |
| 2008 | A láska přišla |
| 2005 | Osiřelo dítě |
| 2006 | Na gruntě u Buřilů |
(SPOILER) Knihy Vlasty Pittnerové dnes najdete v nejedné knihobudce nebo dobročinném bazaru. V těch bazarech o ně nikdo nemá moc zájem, což je, myslím, docela škoda. Tak jsem si před časem touto cestou opatřila asi 5 románů této autorky, na dny, kdy se mi nechce do náročnější četby. Byly za pár korun a po přečtení poputují do knihobudek.
Knihu Selská pýcha jsem přečetla během služební cesty a už jsem ji i stačila zanést do knihobudky v Břeclavi, v parku u nádraží. Příběh je prostý, nedá se ale říct, že by byly postavy černobílé, mnohé z těch, které se zpočátku jeví tak, že si je čtenář musí oblíbit, se později ukáží v jiném, horším světle anebo naopak. Myslím, že nejcennější je na knihách V. Pittnerové podrobný popis života lidí v dané době jak bydleli, co si oblékali, jaké práce vykonávali, čím se bavili, jak prožívali všední i sváteční události, šťastné chvíle i tragédie. Nejinak je tomu zde. Bohužel o tragédie není v Selské pýše nouze. Jenže takový bohužel život někdy je a nejinak tomu bylo dříve, spíše ty tragédie byly běžnější než jsme dnes zvyklí.
Ve vydání z roku 1992 je ještě jedna kratší povídka (název jsem si nezapamatovala a vzhledem k tomu, že knihu již nemám, se do ní nenohu podívat), rovněž se odehrávající na vesnici u sedláků, tentokrát v rodině rychtářů. Zde je závěr přece jen o něco smířlivější. Pojítkem mezi oběma příběhy není žádná z postav, ale hostinec U zeleného stromu ve městě, kam lidé chodí na trhy a jarmarky, na nákupy a leckdy se občerstvují právě v dotyčném hostinci.
Někomu na knihách V. Pittnerové vadí nářečí. Já s tím problém nemám, jen mě občas to nářečí překvapí v tom, že v daném regionu bych čekala úplně jiný typ nářečí. Nejspíš se od doby, kdy autorka svoje díla psala, jazyk velmi změnil a nářečí na Vysočině dnes také vypadají zcela jinak.