Selská pýcha přehled
Vlasta Pittnerová
Osudy lásky Štěpána Šlapánka a jeho ženy Bětušky Tondlové popisuje oblíbená spisovatelka ze „Žďárských hor“. Příběh však není jen venkovskou idylou. Nepíše se v něm jen o dobrém otci, laskavé matce a věrné staré Rozáře. Idyla se totiž mění v drama, ve kterém pes Tygr dovede Bětuščina otce bránit proti lupiči vrahu. Tím je ovšem její muž Štěpán...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Selská pýcha. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Hodnotím to tak, neboť mám srovnání- Pěkné popsání - popis jako v prvních vydání, dokonce tam jsou i stará slova, která byla řečí v lokálních místech konkrétně na Vysočině. Pitnerovou jsem ráda četla, dokonce jsem ji srovnávala s Javořickou- o chlup lepší Javořická. Pitnerová popisovala život tvrději na vesnici, trochu vycházela i ( možná z reality), ale její soukromý život asi nebyl štastný. Javořická ve svých románech prožívala štastnější život v soukromí.
Popis života na vesnici před více než 100 lety. Moje první přečtená kniha od této autorky, ale určitě ne poslední.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Selská pýcha v seznamech
v Přečtených | 15x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 4x |
v Chystám se číst | 3x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2010 | Vánoční obrázky |
2006 | Plivník |
2008 | A láska přišla |
2005 | Osiřelo dítě |
2006 | Na gruntě u Buřilů |
(SPOILER) Knihy Vlasty Pittnerové dnes najdete v nejedné knihobudce nebo dobročinném bazaru. V těch bazarech o ně nikdo nemá moc zájem, což je, myslím, docela škoda. Tak jsem si před časem touto cestou opatřila asi 5 románů této autorky, na dny, kdy se mi nechce do náročnější četby. Byly za pár korun a po přečtení poputují do knihobudek.
Knihu Selská pýcha jsem přečetla během služební cesty a už jsem ji i stačila zanést do knihobudky v Břeclavi, v parku u nádraží. Příběh je prostý, nedá se ale říct, že by byly postavy černobílé, mnohé z těch, které se zpočátku jeví tak, že si je čtenář musí oblíbit, se později ukáží v jiném, horším světle anebo naopak. Myslím, že nejcennější je na knihách V. Pittnerové podrobný popis života lidí v dané době jak bydleli, co si oblékali, jaké práce vykonávali, čím se bavili, jak prožívali všední i sváteční události, šťastné chvíle i tragédie. Nejinak je tomu zde. Bohužel o tragédie není v Selské pýše nouze. Jenže takový bohužel život někdy je a nejinak tomu bylo dříve, spíše ty tragédie byly běžnější než jsme dnes zvyklí.
Ve vydání z roku 1992 je ještě jedna kratší povídka (název jsem si nezapamatovala a vzhledem k tomu, že knihu již nemám, se do ní nenohu podívat), rovněž se odehrávající na vesnici u sedláků, tentokrát v rodině rychtářů. Zde je závěr přece jen o něco smířlivější. Pojítkem mezi oběma příběhy není žádná z postav, ale hostinec U zeleného stromu ve městě, kam lidé chodí na trhy a jarmarky, na nákupy a leckdy se občerstvují právě v dotyčném hostinci.
Někomu na knihách V. Pittnerové vadí nářečí. Já s tím problém nemám, jen mě občas to nářečí překvapí v tom, že v daném regionu bych čekala úplně jiný typ nářečí. Nejspíš se od doby, kdy autorka svoje díla psala, jazyk velmi změnil a nářečí na Vysočině dnes také vypadají zcela jinak.