Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12932/bmid_selsky-baroko-rUp-12932.jpg
4
1561
1561
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty, kteří ve staré vlasti hledají své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost? Magnesia Litera 2006 za prózu 3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Nebavilo mě to hrozně... hlavní postava neurčitý nerozhodný a ve svém životě neschopný až ztracený genealog proti plastické blondýně, která ho nakonec převeze. Pokus o červenou knihovnu z pera mužského spisovatele mě odrazoval a nebavil, téma je sice zajímavé, ale v literatuře mnohem mnohem lépe zpracované. Tady se o něm dozvídáme tak z 15% a to ještě střídmě a věcně. Zbytek jsou řeči o tom, jak se Pavel kde opil a kde v poli zrovna vydýchává opici... slabý a divím se, že se to někomu chce číst. Navíc autor tvrdí, že postavě blondýny je asi 30 let, čili rok narození zhruba 1980 (kniha psaná 2005, dejme tomu že ji psal pár měsíců) a pak ke konci zase tvrdí, že už se léta soudí a po roce 90 vyhrála první soud - tak to jí bylo 10 let tou dobou...Mám od autora další knihy, snad se polepší...
Čekala jsem mnohem víc kolektivizace, 50. let a příběhu kolem toho. Vyprávění je bez úvodu, rovnou skočí doprostřed děje a čtenáři buď plav nebo se utop.
Česká malonárodní povaha v kostce, se všemi jejími typickými atributy - závist, pokrytectví, podrazáctví. Akcentována ještě tím, kde se kniha odehráva - jižní Čechy, toť (slovy Stanislava Komárka ve stejnojmenném výstižném eseji) "Doudlebia"; kraj, jež charakterizuje mentalita "že mi vlastní kráva zdechla, nevadí - hlavně že zdechla ta sousedova". Nemáme být na co hrdi a tato kniha to vykresluje dokonale.
Knihu jsem už dlouho měla na seznamu a když jsem ji objevila před vánoci v knihovně, okamžitě jsem po ní sáhla!
A byla to dobrá volba, přečteno za dva dny a vřele doporučuji...
Velice zajímavým způsobem pojaté ožehavé téma kolektivizace v 50. létech. Svinstva související s tímto často násilným vyvlastňováním statků, polností, lesů, dobytka a strojů, zneužívání mocí, překrucování faktů, nesplnitelné normy, nátlak, vyhrožování, žhářství, týrání odpůrců a zavírání nepohodlných; zkrátka strašný hnus a nesmíme zapomínat, co se tehdy stalo, protože následky těchto zlovolných dob se ozývají ještě v současnosti.
Křivdy a ostatní mezilidské vztahy na vesnici padesátých let se proklubou až do dnešní doby. Zajímavý popis práce genealoga.
Hájíčkovi se musí nechat, že jih Čech zná perfektně a že má talent na líčení. Popisy zdejší malebné krajiny byly kolikrát doslova živoucími obrazy, kterých se stačilo jen dotknout. Samotný příběh bych v některých ohledech více rozvedla, ale v jiných ho zase osekala o odbočky a nepodstatné vedlejší postavy. Ve jménech všech sedláků je totiž takřka nemožné se orientovat, i když to možná odkazuje na nejednoduchou práci genealogů při tvorbě rodokmenů. Finální rozuzlení mě osobně velmi překvapilo a celkový dojem z knihy vylepšilo.
"Vůně starých opuštěných stodol rozvířená kroky, prosvícený prach se vznášel nad mlatem, pach přestárlého sena, ztvrdlá obilná zrnka pod podrážkami, zatoulaná z nějakých lepších časů rozpadlých napadrť."
"Nedonutili mě nenávidět." Věta, ktera ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
Kniha o 50.letech na jihočeské vesnici. Téma kolektivizace, nemožnost odpustit staré křivdy a pátrání v rodokmenech. Kniha obsahuje totiž opravdu skvěle tipy na to, když chcete začít pátrat po svých předcích.
Tak nějak do půlky jsem se v tom ztrácel, těch jmen bylo trochu více. Ale líbilo se mi o čem to je, tak jsem vydržel. Závěr mě hodně překvapil. Celkově hodně zajímavé čtení.
Moc mne zaujala pracovní náplň genealoga a vše s tím spojené.
Závěr se mi líbil hlavně z pohledu, jak mohou lidé na stejné události reagovat různě, jak je těžké odpustit, a že čas staré křivdy nedokáže zahladit.
Kniha ze současnosti o době, kdy život na vesnici vypadal naprosto jinak než dnes.
Ze začátku jsem se ztrácela v množství jmen, ale to se pak podalo.
Líbilo se mi nadšení a zápal pro svou práci u hlavního hrdiny.
Díky knize jsem si udělala o kolektivizaci lepší obrázek, ale klidně se z tématu dalo vytěžit mnohem víc.
Nevím zda to byl autorův záměr, avšak, s touhle knihou jsem prožíval hlavně rozpolcenost.
Na jednu stranu byl hlavní hrdina sympaťák s morálkou, zároveň jsem z něj cítil obrovskou beznaděj, neschopnost.
K téhle knize a jejím myšlenkám se budu ve vzpomínkách určitě vracet.
Vesnice, lidé se svými osudy, současnost prolínající se s minulostí...
Ze začátku jsem se trochu ztrácela, ke konci už ale kniha nešla odložit.
První díl trilogie, kterou si moc ráda přečtu celou...
Zajímavá knížka, které uškodil nepřehledný začátek a zrychlený konec. Téma ovšem zajímavé a čtivé. Z rány, kterou sedlákům komunisté zasadili, se už nepovedlo nikdy pořádně vzpamatovat. Sedláci byli ze závisti určitě mnohým na vsi trnem v oku, ale věděli, co je to tvrdá práce a dokázali v tom spokojeně žít a utvářeli chod vesnice. To dnes na venkově chybí. Žilo by stále tolik tradičních sedláků i v dnešní době, která je už technologiemi, myšlením a masovou produkcí někde úplně jinde? Nebo to muselo prostě přijít, ale pouze v této drsné podobě?
Velmi solidně napsaný příběh. Ze začátku mi to připadalo takové "roztrhané", jen těžko jsem dával dohromady souvislosti a kam vlastně příběh směřuje. Postupně se to ale začalo rovnat a román gradoval k bezvadnému závěru. To je příslibem pro další díly, kterési rozhodně nenechám ujít.
Témata venkov, kolektivizace, 50. léta, lidské vztahy - to všechno je samozřejmě hlavními ingrediencemi příběhu. Pro mě to ovšem byla knížka nádherně vykreslující různorodost pohledů a vnímání stejných událostí každým jednotlivým člověkem. A úplně nejvíc pak o schopnosti nebo skoro bych řekla umění odpouštět...
Prolínání dneška s minulostí se povedlo, pouze konec mi připadal tak nějak uspěchaný.
Tohle byla bezpochyby kvalitně napsaná kniha, která se se mnou prostě nepotkala... Nelituju času, který jsem s ní strávila, ale postava sentimentálního muže ve středních letech je mi strašně vzdálená a těžko se mi do ní vciťovalo.
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Vynikající kniha. Obsahově i stylisticky. Útlá co do počtu stránek, silná co do příběhu a kvality. Až mě překvapilo, jak se množství nitek (či větví, když hlavní postava je genealog) na konci pospojovalo v jedinou. Závěr byl pro mne opravdu překvapivý. Mezi lidmi vždy byli a vždy budou dobří lidé a svině. A těžká doba to odkryje a zvýrazní. Bavil mě Kennedy :-)
A ještě poznámka - jsem rád, že se genealogií neživím, ještě bych dopadl jako Pavel (Jinak mě totiž matriky také baví a taky hledám předky až do 17. století - dnes je to nascanované na webu).