Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443761/bmid_selsky-baroko-A3f-443761.jpg
4
1539
1539
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
Román odhalující postupně a pomocí malých střípků dávnou historii z jedné jihočeské vesničky, k níž došlo během kolektivizace v padesátých letech dvacátého století. Hlavní hrdina se živí převážně sestavováním rodokmenů, většinou pro zámožné emigranty ze zahraničí. Jedna z jeho zakázek však nesměřuje do tak hluboké historie. Klient žádá nalezení domnělého udání, které mělo v padesátých letech přivést několik sedláků do vězení. Genealog Pavel toto udání sice nachází, z morálních důvodů však od dohody ustupuje a udání nepředá. Přesto se udání dostává do regionálních novin, kde má napomoci zlikvidovat úspěšnou dráhu čestného a nadějného politika. Staré křivdy vyplují na povrch a je velmi těžké po všech letech objektivně posuzovat vinu a nevinu jednotlivých aktérů.... celý text
Přidat komentář
... podle názvu jsem čekala asi něco jiného, ale nakonec mě začal příběh zajímat. Co chalupa, to jiný osud, postavy se mísily. Nakonec to bylo docela zajímavé čtení.
(SPOILER) Kniha se mi líbila tak, jako všechny od tohoto spisovatele. Hlavní hrdina mi byl sympatický, jen nechápu, jak a proč se lidé jako on nechají srazit na samé dno. Vztahy s bratrem - sedlákem, který se bojí, že mu tu jeho dřinu studovaný bratr, který nemá nic, ukradne. Daniela mi byla nesympatická / srazila jsem za ni hvězdičku / a od samého začátku jsem si o ní myslela, že to bude pěkná zmije. Za přečtení to rozhodně ale stojí.
Mé seznámení s autorem. Od knihy jsem očekávala více, ale zase až tak špatné to nebylo. Co mi tedy vadilo, bylo hodně jmen, která byla v historické části příběhu uvedena, v těch jsem se ztrácela. Na autora ale nezanevřu a v budoucnu si přečtu nějakou jeho další knihu.
Od knihy jsem čekala trochu něco jiného, takže jsem byla nejdřív trochu zklamaná a začátek se mi tak trochu vlekl. Závěr se ale povedl a nakonec celé rozuzlení bylo zajímavé. Cením ten různý názor na věc Daniely a Pavla. Jen mě to utvrdilo v tom, že se dá těžko koukat na tehdejší dobu optikou té dnešní.
Moje první setkání s autorem a nebylo to nejhorší. Je pravda ,že jsem čekal trochu něco jiného, ale nakonec jsem se s tím nějak popral. Námět dobrý ,ale zpracování mě nějak nesedlo. Ještě se určitě kouknu po dalších knihách autora.
Knihu jsem si dala na seznam k přečtení dle poměrně vysokého počtu v přečtených od jiných lidí, ale tím jsem si myslela, že to skončí, jelikož bych po ní explicitně nepátrala. Jak to tak ale bývá, narazila jsem na ni náhodou v knihovně a řekla jsem si, proč ne. Hned ten den jsem ji začala číst a přečetla ji na své poměry poměrně brzy a to tak, že jsem se na ni vskutku těšila, protože měla atmosféru. Nevím proč, ale měla. Většina děje se odehrával v horkém létě, stejně jako je nyní, vesnice, trocha touhy po pohlazení... Trochu mě mrzelo, že první vyvrcholení lásky mezi Danielou a Pavlem nebylo více rozebráno, autor by to jistě uměl zajímavě popsat, ale to už je můj problém :) Závěr byl zcela nečekaný, což oceňuji, stejně jako téma samotné, kdy jsem ještě žádnou podobnou knihu nečetla. Děkuji za to.
Tento styl psaní mi vůbec nesedl. Téma by se dalo krásně románově zpracovat a bylo by určitě zajímavější než toto bádání. Z počátku jsem ani nevěděla, jestli je důležitější linka kolem sedláků nebo Daniela.
Další knížka od pana Hájíčka a evidentně mi jeho styl sedí.
Zajímavé téma, chci si o něm načíst víc. Pak pro mě zajímavá volba hlavní postavy, jeho přístupu k okolí. Příběh opravdu graduje, člověk se těší na další a další stránku, dojde i na zvraty...
Velmi zajímavý a poutavý námět knihy, žel ne v úplně správných rukou spisovatele. Vše bylo ploché, nesympatické hlavní postavy, milostná zápletka k příběhu vůbec nesedla.
Po přečtení popisu jsem se na knihu vážně moc těšila , ale mám pocit, jakoby autor nedokázal uchopit toto téma a jen se jej povrchně dotknul, upozornil.. chyběla mi hloubka..
Audiokniha
Je to už pár let kdy jsem četla, na doporučení kolegyně, knihu Rybí krev a byla jí naprosto uchvácena. Další titul, Dešťová hůl, už u mě takové nadšení nevyvolal, nedokázala jsem se sžít s hlavními postavami. K uzavření trilogie mi zbývala už jen jedna kniha, Selský baroko. Trvalo to, ale konečně mohu i tuto knihu zařadit do přečtených.
Ve své době musela kniha působit na čtenáře jako zjevení a vůbec se nedivím její velké popularitě. Pan Hájíček se pustil do ožehavého, ale v té době velmi žádaného tématu. Dnes už se na kolektivizaci vesnice v padesátých letech minulého století dívám trochu jinak. Něco jsem načetla, něco se dozvěděla od pamětníků a některé "dozvuky" jsem stihla i zažít. Samotný příběh je zasazen do Jižních Čech, kde byla situace jiná než na Valašsku. Tady u nás hold taková bonita půdy a výnosy ze sklizně nikdy nebyly.
Nicméně v knize je spousta krásných myšlenek i postřehů, děj má spád a je uvěřitelný.
Kniha se dobře poslouchala a docela mě i bavila. Jelikož příběh opravdu gradoval, tak i já s velkou netrpělivostí očekávala závěr.
Nakonec tedy hodnotím čtyřmi hvězdičkami (před lety by to asi bylo o hvězdičku víc).
Na jednu stranu zajímavý příběh s pěkně vykreslenými kulisami Jižních čech, na straně druhé se čte těžko a nějak se mi nepodařilo mít zájem o příběh co se tam odehrává. Co mi přišlo zajímavý je způsob jak lidí na venkově přijali hl. ženu autora asi bych v tom minimálně pro sebe viděla zajímavější linii.
Tak jako mnozí zde, jsem knihu četl v období kdy jsem se z lehka začal zabývat genealogií a proto je i můj úsudek možná lehce zčeřený. Nicméně, někdy je to právě i o vhodném načasování :)
Líbila se mi jak hlavní dějová línie tak i následné propojení s linkou ohledně Daniely, které postupně graduje. Pan Hájíček mne zaujal jak svými popisky míst, lidí ale i střípků pocitů které dodávají celku nádech poetičnosti. Bavilo mne jak často popisu, že si hrdina někde kupuje vodu, kafe nebo tatranku :)
Našel jsem si zde i několik krásných myšlenek. Gesto odpuštění "Nedonutili mne nenávidět", že "není každej tím, kým si myslí, že je", viz popis rodiny, která se přistěhovala a nějak se sice jmenovala, ale protože se gruntu říkalo u Elijášů tak od té doby byli prostě Eliášovi, a nakonec i to, že fakta ať se zdají z matrik sebe jasnější nelze posuzovat pokud v dané době skutečně nežijete, protože výklad historie se může lišit v závislosti na režimu nebo v případě, že se vás ony události i díky rodiné tragédii bezprostředně dotýkají.
Asi jsem vzhledem k mé předchozí čtenářské zkušenosti (román Rybí krev) čekala trochu víc. První dvě třetiny pro mě byly zdlouhavé, ale konec mě musím říct mile překvapil. Ke čtvrté hvězdě u mě mnoho nechybělo.
Postavy sedláků měli v 50. letech podobné problémy, avšak zcela jiný osud. Jejich minulost se proto odráží i v životech dalších generací, které musí žít se zločiny, za něž vlastně nenesou odpovědnost.
Kniha je docela dobrá, přesto mě svým způsobem zklamala, a to pravděpodobně kvůli příliš vysokým očekáváním.
První polovina, ne-li dvě třetiny, jsou víceméně o genealogii doby předdigitalizační a bádání v archivech, což je prostředí mně značně důvěrně známé, takže nepřekvapí. K tomu trocha milostného pnutí, něco vztahů ze současné vesnice a hodně horkého jihočeského léta, a přitom jen maličko kolektivizace a 50. let, což je ta část příběhu, kterou jsem podle anotace nejvíc čekala. Teprve v poslední třetině zápletka vykrystalizuje a dojde k dramatickému (z psychologického hlediska, akci neočekávejte) vyústění a téměř bych řekla zvratu. Po cestě jsem přitom měla dojem, že zatímco některé epizody jsou zbytečně zdůrazněné, jiné detaily autor záměrně přeskakuje a později se k nim vrací stylem překvapení pro čtenáře (třeba koupě a odhalení obsahu "tajné" kroniky Tomašic bylo hodně divné).
Je to dost pochmurné čtení, a nejenom kvůli odhalenému tajemství vztahů z dávné minulosti, zrady a pomsty křivd z 50. let. Dala bych 3,5 hvězdy, zarovnávám dolů, přece jen jsem asi čekala víc.
Zaujímavý námet, ako je zostavovanie rodokmeňov dodáva tomuto dielu tak trochu detektívny charakter.
V príbehu sa pátranie po predkoch zvrtne na pátranie po vinníkoch za účelom akejsi pomsty, či satisfakcie.
Vždy ma v knihách upúta nedávna história doby, ktorou žili moji rodičia alebo starí rodičia. Z toho dôvodu som príbeh konfrontovala s reálnymi príbehmi, ktoré mi z časov kolektivizácie opisovali rodičia.
Trochu som bola sklamaná, že autor nešiel viac do hĺbky a nepodal reálnejší obraz histórie starej krivdy alebo vtedajší spôsob dedinského života s rôznym naturelom ľudí. Miesto toho do príbehu vtesnaval vsúvky z osobného života hlavného hrdinu.
Nakoniec iba konštatujem, že kniha Rybí krev bola pre mňa osobne práve z tohto dôvodu oveľa viac čitateľský atraktívnejšia.
Úžasné počtení.
Knížka se mě osobně dotkla hned ze dvou důvodů: padesátá léta velice negativně poznamenala naši rodinu, můj otec přišel o tatínka, když mu byly teprve 4 roky...Nebylo to snadné čtení.
A druhý důvod: před pár lety jsme na vlastní pěst taky pátrali v archivech, matrikách apod, abychom zmapovali rodokmen právě ze strany mého otce.
"...Víte, jeden sedlák z Tomašic, poté, co ho obrali o všechno, co ho jako třídního nepřítele prohnali kriminálama, vostouzeli ho, pokutovali a dělali u něj potupný domovní prohlídky....tak ten po letech řekl farářovi: NEDONUTILI MĚ NENÁVIDĚT...."
A to je pro mě ten příběh.
Děkuji pane Hájíčku.
Selský baroko jsem přesně teď potřebovala číst a vím, že v budoucnu se mi to stane znovu. Strašně mě baví, jak Jiří Hájíček prostřednictvím svých postav nahlíží na historii, jak zobrazuje celé její spektrum a dokazuje, že dějiny jsou přímo závislé na tom, kdo je vypráví.
Tak skvělé téma,ale na můj vkus zpracováno nějak nezáživně. Až ke konci mě to trochu chytlo,jenže to je málo. Doufám, že se setkám s tímto tématem jinde v lepším zpracování.Je to škoda,ale na víc jak tři hvězdičky to fakt nevidím.
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Románové pojednání o odpuštění a pomstě. Na můj vkus sice trochu lopotně zpracované, ale co chybělo formě, to vynahradil obsah.