Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443761/bmid_selsky-baroko-A3f-443761.jpg
4
1539
1539
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
Román odhalující postupně a pomocí malých střípků dávnou historii z jedné jihočeské vesničky, k níž došlo během kolektivizace v padesátých letech dvacátého století. Hlavní hrdina se živí převážně sestavováním rodokmenů, většinou pro zámožné emigranty ze zahraničí. Jedna z jeho zakázek však nesměřuje do tak hluboké historie. Klient žádá nalezení domnělého udání, které mělo v padesátých letech přivést několik sedláků do vězení. Genealog Pavel toto udání sice nachází, z morálních důvodů však od dohody ustupuje a udání nepředá. Přesto se udání dostává do regionálních novin, kde má napomoci zlikvidovat úspěšnou dráhu čestného a nadějného politika. Staré křivdy vyplují na povrch a je velmi těžké po všech letech objektivně posuzovat vinu a nevinu jednotlivých aktérů.... celý text
Přidat komentář
Se zvědavostí jsem sáhl po "novince" v knihovničce. Hájíčkova trilogie mne v době vydání úplně minula, ale teď zapadla tam, kam měla.
Místo, osoby i osa příběhu jsou v pořádku, spolu hrají tak, jak bych si to představoval. Během čtení poslední třetiny jsem - s ohledem na stránkový rozsah - trnul strachy nad rychlým závěrem nebo nějakým nechtěným zvratem, ten ale naštěstí nenastal. Postavy si v textu čtenář musí trochu zažít, rozhodně jich tu vystupuje..no, skoro celá vesnice, navíc v několika generacích, ale to není na škodu.
Co bych ovšem po prvním díle trilogie vytknul, jsou: hloubka osob (třeba R.Z. a někteří sedláci by si prostě zasloužili mnohem, mnohem víc), rozsah (to možná po dokončení trilogie upravím) a hloubka děje (asi bych si dovedl poradit i s širším a hlubším záběrem - naskakuje mi srovnání s K. Tučkovou a aktuální Bílou Vodou).
Brilantně napsané, volba slov skvělá, vše popsané výstižně a celek dává komplexní obraz toho, co se na venkově v těžkých časech padesátých let odehrávalo. Hrdinové jsou velmi lidští a uvěřitelní.
Pěkný a silný příběh se zvláštní atmosférou, sice ze současnosti, ale s odkazy na politicko-společenské události z drsné a složité doby 50. let 20. století na venkově, člověk je rychle vtažen do děje, někdy je trochu náročnější se v něm orientovat. Slyšel jsem i audioverzi na Českém rozhlasu, kde pomohlo soustředění na vybrané stěžejní pasáže.
Knihu jsem četla před lety a neurazila a ani nenadchla.
Po letech jsem se začetla do dob 50 a po poslední stránce mám zcela odlišný názor. Trochu jsem se, přičteno ovšem mé netrpělivosti ne autorovou chybou, ztrácela v postavách a občas něco musela přečíst znovu, aby mi neutekla ta správná osnova, ale jinak...opravdu moc hezké , řekla bych až občas i milé čtení. Trochu si člověk uvědomí, že hlavní nádstavbou života lidí na zemi je mozek, který nám připomína i to, že odpouštět je lidské a bez odpuštění není v životě štěstí.
Velmi hezký a bolestný příběh. Vyslechla jsem audio, skvěle načteno. Sice je to místy až poetické, jenže v této době dosti zlé.
Já si ještě jako hodně malá pamatuji, jak děda jezdil s koněm na malé políčko, co jim zbylo, pro seno. Po revoluci celý velký pole mámě vrátili.
Bohužel v té době kolektivizace bylo velmi hodně případů statkářů, spousta jich to ani nepřežili. Byl to jejich celý život a "oni" jim ho vzali.
Velmi silný příběh! Když mi knihu doporučovali, napadla mě spojitost s filmem Všichni dobří rodáci... Líbilo se mi vykreslení současné vesnice a rozesmutňoval mě osud sedláků v 50. letech minuleho století. Bavilo mě tema genealogie, a i když jsem se v množství jmen trochu ztrácela, konec knihy mi to stoprocentně vynahradil!
V knize Selský baroko se rozhodně najde hodně dobrého, s důrazem na slovo hodně.
Hodně vrstev, hodně rodin, hodně časových rovin, hodně příběhů rozbíhajících se na všechny strany, takže i přesto, že jsem knihu přečetla během jedné nespavé noci, nepodařilo se mi všechno pobrat a ani jsem neměla tu ambici.
Úsporný styl vyprávění na druhou stranu působil jako dobrý tmel. Také si myslím, že si autor dobře poradil s atmosférou horkého vesnického léta, ačkoli moje venkovem nepolíbená fantazie se neměla čeho zachytit a při popisu míst i vztahů se toulala od Hoštic až po Želary (ty filmové).
Konec mě dostal, ale ne v pozitivním slova smyslu. Opravdu bylo potřeba na celé to multiversum subjektivních pravd nasazovat takové klišé? Autenticita nám tu rázem klesá na bod mrazu.
Přese všechno mám pocit, že se jednalo o zdařilý román, jen ne pro mě, což je moje škoda, ne autorova.
Upřímně musím přiznat, že jsem se v těch vztazích, rodinách a historiich dost ztrácela. Působilo to na mě dost roztristene. Až závěr mi celkový dojem trosku vylepsil. Každopádně výběr tématu velice kvituji.
Poslouchala jsem jako čtení na pokračování v rozhlase. Konečně! první kniha od Hájíčka. Byla jsem vlastně překvapená, o čem ta kniha byla, takový "archivní" příběh jsem nečekala. Byla pro mě motivací poslechnout si víc pořadů o genealogii a o pátrání po předcích.
Téma knihy, o kterém jsem věděla jen málo, mě opravdu zaujalo, stejně jako příběh hlavních hrdinů z moderní doby. Malé příběhy velkých dějin, to Hájíček umí.
(SPOILER) Posloucháno jako četba na pokračování na ČRo, stejně jako jiným i mě projev herce příliš nevyhovoval. Jinak výborné a nezvyklé téma - kolektivizace venkova + i současnost venkova, periferie atd. - viz hlavní hrdina a jeho blízcí. Mrzí mě jen, že v díle (ale i v jiných vzniklých po roce 1990) nevystupují žádní kladní funkcionáři či příznivci režimu - to nežili? Ale je to volba autora a jako čtenář / posluchač ji musím resptektovat.
Odposlouchano jako cetba na pokracovani. Velice zajimavy vhled do doby minule a hodne drsne. A ze i minulost ma porad silu zasahnout do soucasnosti. Jen volba herce, co knihu nactl, mi neprisla uplne stastna. Projev takovy nemastny, neslany.
Silné!
Rozvedu-li to více, lidsky upřímné, hluboké, bolestné, ... stejně jako jakákoli pravda, která nemusí být vždy jedna. Skvěle vystižené charaktery, protože nikoli černobílé, se všemi touhami, mladickou hloupostí i touhou po spravedlnosti, která ale může pro každého být, stejně jako pravda, různá.
Slyšeno na ČRo.
Téma mě osobně blízké a snad právě proto nijak překvapivé. Že jsou lidi svině pořád, to taky nepřekvapí.
audiokniha na ČRo.
[Četba ČRo]
Za mě stejně příjemné překvapení jako Rybí krev.
Na první dobrou působí styl vyprávění kostrbatě, ale pak se všechno začne skládat. Někdy je fajn nedostat všechno hned. Vesnické vztahy, souvislosti a nelady, jak je mnozí známe a jejich kořeny, co musíme odkrývat pro odpuštění a lepší budoucnost.
Líbí se mi Hájíčkův smysl pro poetiku i talent zdůraznit (jak píše pěkně charlizee), že dějiny jsou přímo závislé na tom, kdo je vypráví!
"Nedonutili mě nenávidět."
Ondřej Volejník stvořil pro rozhlas děj se skvělou atmosférou.
6/6
Nějak jsem se nemohl popasovat s hlavním "hrdinou"...A to jsem pracoval v Českých Budějovicích a okolí se mi moc líbí...Lidi jsou pořád stejní, poměr tahounů, neutrálů , brzdičů a vyloženě sviní je odjakživa v podstatě shodný. Tak co my s tím?
Skvělá kniha, strašně zajímavý námět. Bydlím v Sudetech a četla jsem spoustu knih na téma Mnichov, odsun apod. Téma "kulaků" a vztahů na vesnici není pro mě úplně nové, ale každopádně se víc dozvídám z téhle knihy. Samozřejmě nic není černobílé....
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Zajímavé téma zpracované nepříliš zajímavým způsobem. Možná jsem jen měla příliš vysoké očekávání, ale další díl pravděpodobně číst nebudu.