Sen v Lucemburské zahradě

16.03.2021

Tahle poema - Jedna z mých mladických lásek!
Tu zahradu jsem si pak dlouhá léta přál vidět a stanout v ní, až se mi to roku 1990 podařilo, nejel jsem z Ostrovů jako Aldington, nýbrž z od komunismu osvobozené Prahy a světe div se, měl jsem s sebou J., s kterou jsem podnikl tenhle výlet na samém začátku našeho vztahu! Ale nechme promluvit básníka:

Měli jsme tolik k poznávání druh druha,
že ještě nevíme (ačkoli jsem o tom nikdy nepochyboval),
zdali jsme skutečně stvořeni být milenci,
můžete říct - a pravda je to-,
že je víc, daleko víc v lásce než jen pohlavní akt,
ale když ten je špatný, všechno je špatné
a milenci nejsou milenci.
Nadto nemůžeme znát budoucnost,
ani své city do roka.
Je to bláznovství zadlužit celou budoucnost
i v deliriu lásky,
neboť láska je proměnlivá jako my
a je to nečestné říkat "budu vás milovat navěky",
i když jsme o tom přesvědčeni,
neboť čas míjí, odnášeje všechny dobré věci...

A jestli básník říká:

Nebudu říkat víc,
nic o tom, jak jsme byli milenci,
jak jsem byl jejím milencem a ona mou ženou...

... přidávám se k němu. Bylo to tak.
Jen to neumím tak krásně napsat jako on.
Zkuste s námi snít jeho Sen v Lucemburské zahradě!