-

Richard Aldington

Přidat do oblíbených Koupit knihy

anglická, 1892 - 1962

Populární knihy

/ všech 9 knih
Imagisté
Imagisté
Henrietta
Henrietta
Tam a zpátky 1914-1918
Tam a zpátky 1914-1918
Všichni lidé jsou nepřátelé
Všichni lidé jsou nepřátelé

Nové komentáře u knih Richard Aldington

Sen v Lucemburské zahradě Sen v Lucemburské zahradě

„Chudák mladý muž v zajetí citu. Až je ho skoro člověku líto. Naštěstí se z toho snu časem probudí. Pak zas přijde nový … „Bezpochyby mě považuje za tulipána nebo za blázna, poněvadž jsem potichu anebo koktám, když na mne promluví. Leč kdo by se měl stavět bohu na odpor?““... celý text
— Lenka4

Imagisté Imagisté

„Zásadní hnutí, které ukázalo, že není třeba svazujících prvků. Že se stačí kouknout kolem sebe, vnímat okolní svět, zaměřit se na vizualitu a přesně kladené obrazy. A přestože bylo hnutí celkem centralizované (výborný doslov i medailonky Josefa Jařaba), napříč výborem se ukazuje, že téměř každý imagista má osobitou poetiku – někdo se inspiruje řeckou mytologií, jiný kombinuje orientální motivy, někdo překládá francouzské symbolisty a vpouští do angloamerického prostředí svěží vlivy. I forma, třebaže se u většiny básní blíží rytmu mluveného slova, je různá; například Hulme melodičnost umocňuje občasnými rýmy, naopak Pound přinejmenším experimentuje s řádkováním a zlomy. Vůbec největší radost mi dělají básně, které nezůstávají pouze u milostných a přírodních témat, ale tematizují i pozorování a vnímání, případně selhání lidského zraku a následnou iluzi. Ale některé kondenzované obrazy mi stačí samy o sobě – třeba ikonické dvojverší od Pounda inspirované japonskou tradiční formou ("NA STANICI METRA / Zjevení těch tváří v davu; / Lístky na vlhké černé větvi."), Hulmeho báseň výstižně pojmenovaná "Obrazy" (" Staré domy kdysi žily lešením / a hvizdem dělníků"), ale i verše pozapomenutých, nicméně neméně pozoruhodných básníků, kteří lakonickými a přesnými obrazy nešetří ("Ticho v pokoji / snáší trpělivě / kroky na ulici." od Flinta; "Tříštivý praskot bruslí, které narážejí na led, / je jako šustění konečků tenkých stříbrných křídel." od Fletchera). A přitom stačí tak "málo". Vyjít ven, koukat se, zobrazit. Někdy stačí i radost z toho být součástí vnějšího světa, nesobecky si všímat okolí, které chtě nechtě vypoví i o nás. Obrazy obstojí samy o sobě. STÍN Hebké jako lůžko v zemi, kde leží kámen – tak jemné a tak chladné mne jaro svírá ve svých pažích, ve svých rukách. Bohatá jak vůně nová země na kameni, který leží a dýchá vlhko svými póry – jaro mne svírá, svými kvetoucími vlasy přináší do mých očí tmu. (s. 49, William Carlos Williams)“... celý text
— lubtich

Imagisté Imagisté

„Hned je ten podzim méně sychravý. Tahle sbírka je jako ojedinělé paprsky slunce v pochmurném počasí. :)“
— OsolenéKnihy

Zemřel hrdina Zemřel hrdina

„Hodně dobrý válečný román. Sice ne tak vynikající, jako Na západní frontě klid (tomu se skoro vyrovnají až některá díla ze druhé světové války), ale pro mě paradoxně velmi otevřený popis anglické společnosti prvních dvou desetiletí dvacátého století. Řadu věcí jsem zpětně pochopil, když jsem si přečetl Dějiny anglického národa od historika Paula Johnsona, leccos mi hodně korespondovalo s Galsworthyho Forsyty. I Aldington se osobně války zúčastnil, utrpěl zranění a navíc podle posledních výzkumů trpěl po celý zbytek života postraumatickým syndromem. Patřil tedy zcela právem k oné "ztracené" generaci, v jeho případě to rozhodně nebyla póza a paradoxně, platí na něj slova ze závěru Remarqueova Na západní frontě klid. Když jsme knihu četl poprvé v mládí, vkrádala se mi do hlavy čím dál tím víc myšlenka, jak je nám Středoevropanům anglosaský svět, mentalita, myšlení, vnímaní světa kolem i zvyky cizí. A poměrně častá četba další anglické a částečně i americké literatury mně v tomhle dojmu utvrzovala a utvrzuje čím dál tím víc.“... celý text
— jadran

Imagisté Imagisté

„Druhý důsledek četby Hilského Modernistů. Imagistická poezie se mi skutečně líbí, je to tak příjemné mít pro jednou pravdu... STŘEDNÍ VĚK Jako černý led ozdobený nesrozumitelnými vzory ignorantským bruslařem je nezajímavý povrch mého srdce. Mou oblíbenkyní je pravděpodobně Amy Lowellová (viz výše), ale celkově se jedná o velmi vyrovnanou sbírku. ŽIVÉ HROBKY Za mrazivé noci, kdy zbraně mlčely, opřel jsem se o zákop a napsal si haiku o měsíci, o květech a sněhu. Ale neslyšně cupitající obrovské krysy, nafouklé z toho, jak se krmí lidským masem, naplnily mne úzkostným děsem. Asi nejčastějším tématem básní je příroda/svět (F.S. Flint níže), ale najde se tu i řada těžších kousků (jako báseň Richarda Aldingtona výše). LABUŤ Pod bělostným stínem a zlatou, modrou a slézovou, kterou hlodáš se šeříkem vrhají na vodu, se míhají ryby. Před zeleň chladných listů, zčeřené stříbro a matnou měď krku a zobáku do hluboké temné vody pod klenbou zvolna vpluje labuť. Vplouvá pod temnou klenbu a do černé hlubiny mého smutku vnáší bílou růži nadšení. Asi k tomu zkrátka nemám moc co říct, básně jsou nejrůznějších tvarů, velikostí i témat. Josef Jařab v doslovu píše, že mezi imagisty bylo jen málo velkých básníků... Říkám na to: "No a co?" Malá poezie se mi v lecčem zdá lepší, než ta velká (já vím, paradox...). Mrzí mě, že o moc víc toho z tohoto proudu v češtině nevyšlo... (níže Hilda Doolittleová) TŮŇ Jsi naživu? Dotýkám se tě. Chvěješ se jak mořská ryba. Pokryji tě svou sítí. Jaký jsi - zajatý? P.S. Ano, skutečně se zdá, že Podzim, je roční období, které v této sbírce převládá, ale jsou tu i básně jarní a letní :D (Na žádnou zimní si nevzpomínám...)“... celý text
— Jass

Přejít na knížky autora