Sepie

14.09.2023

Nádherná zbierka básní. Niektoré som si čítal viackrát.

02.02.2023

slova přicházejí jak slzy
slova tekou jako med
od slov ke rtům ty vzdálenosti
nepřejdeš

08.02.2022

Poetismus Nezvalů a Seifertů mi není příliš blízký, je ti věc vkusu, Básním noci jsem dal čtvrtou hvězdu spíše z dějinného respektu. Jinak je tomu u Sepie (skvostný název, mnohem lepší než Sépie – ta může být i v akvariu, ale Sepie se vznáší v temné tiché hlubině mezi chaluhami a vlasy sebevražedkyň) – formálně poetistický text překonává tento směr, snad jej i kritizuje (viz báseň Žárovka) a pouští se do spirituálních vod, také někdy velmi temných. Veskrze moderní a formálně ápaditá lyrika se vrací k tradičnějším tématům a dává jim nový výraz, zkalený smutkem, melancholií, časté jsou motivy zániku, ano, i smrti – o obrazné morbidnosti.

Noc kropenatá slípka v kukani tmy
snese jen vejce jediné
bílá skořápka ještě dlouho tam leží
když hladové slunce žloutek vypije.

(Dětská báseň)

13.12.2020

Tyto básně mě o trochu více zaujaly než ve sbírce Dokořán ...

26.09.2020

Je úchvatný, jak Halas dokáže kombinovat unylé (občas sklouzne i k samotné smrti!) motivy s naprostou poetistickou radostí. Na volný verš vcelku formální ucelenost a zároveň hravost.
Lyrické smetí dělá čest svému názvu (do té doby to bylo tak krásně ambivalentní) a všechny aluze jsem zřejmě nepochytil, i tak tohle dílo řadím mezi Halasovy nejlepší výtvory.
Samotná báseň Sépie je bravurní, nicméně ukážu ukázku jinou, mně blízkou:

TICHO

Černá tráva ticha saranče slov ji sžírají
kouř se vzpíná košík hadů plný
díváš se za zrcadlo kdo je tam ukrytý
a v tom život je celý

Žluť čepiček prstů mimikry snivosti
zvedáš je k ústům márnicí hlasů škrcených
chtěje tak úkryt jejich pohyb převislý
na způsob růží do hrobu hrazených

Spirála ticha se rozvíjí ve snubní prstence prázdnoty
konfety v nichž jsi zapleten blázen ubohý
lítou lítostí posedlý
příliš známou aby byla bez tajemství
(s. 41)

25.09.2020

„Do kostí studí svět …“
(ŽÁROVKA)

… „jednou najdeš svá slova jak terno loterie
a vyhraješ vše.“
(POESIE)

Přestože se o Halasově prvotině píše, že je to sbírka ovlivněná deziluzí a skepsí, kde je taky často skloňováno slovo „smrt“ …

„Bylo to století laskavé a ukrutné jako vlčice
kojící bezpočet Romulů a Remů
události naříkaly v listoví novin.“
(PAŘÍŽI, AŽ TĚ NEBUDE)

… na mě působily Halasovy verše spíš klidně, až meditativně, a všechny ty motivy zmaru jsem vnímala spíš jen … jako trochu hořce znějící intimní vyznání …

… třeba o slovech a osudu básníků …

„Zrána strážce majáku
sbírám své vlaštovky
Sny narazily o hlavu
už nevzletí
Pak mám podezíravé oči
trápím se nepostihlými slovy
prý je to osud básníků
kdo ví kdo ví

Slova přicházejí jak slzy
slova tekou jako med
od slov ke rtům ty vzdálenosti nepřejdeš ..
(SÉPIE)

… nebo o otázkách a pravdě …

Moudrost Pravdy
ty staré jak víno které stáčel Noe
jsou dopity kde najít nové
Gordický uzel vrásek
přesekni jedním sekem bez otázek
smíchem
Nač Proč
Ropucha na prameni žab
a shoď bez truchlení …
(MOUDROST)

… či o deziluzi …

„Je to tak jednoduché
postavit vejce po Kolumbovi
básník to činí posté
se všemi slovy
Zůstává mu prvenství
objevů známých věcí
a smutek cesty polární
co v moři končí.“
(ÚTĚCHA)

… a taky o jediném nástroji, který básník má, slovu, díky kterému se dostane k smyslu věcí ...

„Otevřena je zas hospoda světa
za okny vzpomínka …“
(NEZNÁMÝ VOJÁK)

„Žebrácké hole vzpomínek
smějme se ať nám není zima
netlučme marně na brány let …“
(KLID)

A nakonec to bylo docela příjemné večerní posezení :-) …

„Slečno řekněte mi
jak to děláte
že hodiny neoněmí
když se svlékáte …“
(LYRICKÉ SMETÍ)

29.11.2019

Oproti sbírce Dokořán mě Sépie mnohem víc zaujala a jen díky ní dám ještě Halasovi šanci a v budoucnu od něj zkusím i další verše. Sépie mě totiž vážně hodně nadchla a ani nevím přesně proč. Asi to bude básníkovou hrou s jazykem a zčásti i tou pochmurností, která se táhne celým dílem.