Sepie
František Halas
Navzdory básníkovu mládí již v sobě Sépie nese jeden ze základních rysů Halasovy poezie, totiž onen znepokojivý pohled na svět, v němž hraje hlavní úlohu, skepse, deziluze i temný motiv smrti. Směřování k tíživému existenciálnímu vyznění, které bylo navíc zabarveno jakýmsi "děsem z prázdna", dále pocity smutku a bolesti - to vše mělo za následek, že ve své době byla tato sbírky přijímána chladně a s rozpaky. Tomuto vyhraněnému tónu pak zůstal básník věrný prakticky celou svou tvorbou a vnesl tím do české poezie zneklidňující akord chmurného životního údělu.... celý text
Přidat komentář
slova přicházejí jak slzy
slova tekou jako med
od slov ke rtům ty vzdálenosti
nepřejdeš
Poetismus Nezvalů a Seifertů mi není příliš blízký, je ti věc vkusu, Básním noci jsem dal čtvrtou hvězdu spíše z dějinného respektu. Jinak je tomu u Sepie (skvostný název, mnohem lepší než Sépie – ta může být i v akvariu, ale Sepie se vznáší v temné tiché hlubině mezi chaluhami a vlasy sebevražedkyň) – formálně poetistický text překonává tento směr, snad jej i kritizuje (viz báseň Žárovka) a pouští se do spirituálních vod, také někdy velmi temných. Veskrze moderní a formálně ápaditá lyrika se vrací k tradičnějším tématům a dává jim nový výraz, zkalený smutkem, melancholií, časté jsou motivy zániku, ano, i smrti – o obrazné morbidnosti.
Noc kropenatá slípka v kukani tmy
snese jen vejce jediné
bílá skořápka ještě dlouho tam leží
když hladové slunce žloutek vypije.
(Dětská báseň)
Je úchvatný, jak Halas dokáže kombinovat unylé (občas sklouzne i k samotné smrti!) motivy s naprostou poetistickou radostí. Na volný verš vcelku formální ucelenost a zároveň hravost.
Lyrické smetí dělá čest svému názvu (do té doby to bylo tak krásně ambivalentní) a všechny aluze jsem zřejmě nepochytil, i tak tohle dílo řadím mezi Halasovy nejlepší výtvory.
Samotná báseň Sépie je bravurní, nicméně ukážu ukázku jinou, mně blízkou:
TICHO
Černá tráva ticha saranče slov ji sžírají
kouř se vzpíná košík hadů plný
díváš se za zrcadlo kdo je tam ukrytý
a v tom život je celý
Žluť čepiček prstů mimikry snivosti
zvedáš je k ústům márnicí hlasů škrcených
chtěje tak úkryt jejich pohyb převislý
na způsob růží do hrobu hrazených
Spirála ticha se rozvíjí ve snubní prstence prázdnoty
konfety v nichž jsi zapleten blázen ubohý
lítou lítostí posedlý
příliš známou aby byla bez tajemství
(s. 41)
„Do kostí studí svět …“
(ŽÁROVKA)
… „jednou najdeš svá slova jak terno loterie
a vyhraješ vše.“
(POESIE)
Přestože se o Halasově prvotině píše, že je to sbírka ovlivněná deziluzí a skepsí, kde je taky často skloňováno slovo „smrt“ …
„Bylo to století laskavé a ukrutné jako vlčice
kojící bezpočet Romulů a Remů
události naříkaly v listoví novin.“
(PAŘÍŽI, AŽ TĚ NEBUDE)
… na mě působily Halasovy verše spíš klidně, až meditativně, a všechny ty motivy zmaru jsem vnímala spíš jen … jako trochu hořce znějící intimní vyznání …
… třeba o slovech a osudu básníků …
„Zrána strážce majáku
sbírám své vlaštovky
Sny narazily o hlavu
už nevzletí
Pak mám podezíravé oči
trápím se nepostihlými slovy
prý je to osud básníků
kdo ví kdo ví
Slova přicházejí jak slzy
slova tekou jako med
od slov ke rtům ty vzdálenosti nepřejdeš ..
(SÉPIE)
… nebo o otázkách a pravdě …
Moudrost Pravdy
ty staré jak víno které stáčel Noe
jsou dopity kde najít nové
Gordický uzel vrásek
přesekni jedním sekem bez otázek
smíchem
Nač Proč
Ropucha na prameni žab
a shoď bez truchlení …
(MOUDROST)
… či o deziluzi …
„Je to tak jednoduché
postavit vejce po Kolumbovi
básník to činí posté
se všemi slovy
Zůstává mu prvenství
objevů známých věcí
a smutek cesty polární
co v moři končí.“
(ÚTĚCHA)
… a taky o jediném nástroji, který básník má, slovu, díky kterému se dostane k smyslu věcí ...
„Otevřena je zas hospoda světa
za okny vzpomínka …“
(NEZNÁMÝ VOJÁK)
„Žebrácké hole vzpomínek
smějme se ať nám není zima
netlučme marně na brány let …“
(KLID)
A nakonec to bylo docela příjemné večerní posezení :-) …
„Slečno řekněte mi
jak to děláte
že hodiny neoněmí
když se svlékáte …“
(LYRICKÉ SMETÍ)
Oproti sbírce Dokořán mě Sépie mnohem víc zaujala a jen díky ní dám ještě Halasovi šanci a v budoucnu od něj zkusím i další verše. Sépie mě totiž vážně hodně nadchla a ani nevím přesně proč. Asi to bude básníkovou hrou s jazykem a zčásti i tou pochmurností, která se táhne celým dílem.
Sbírka se mi hodně líbila a styl autorova psaní jsem si oblíbila. Básně mohu vřele doporučit, dají se vcelku bez problémů interpretovat a každý si v nich najde to své.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2001 | Já se tam vrátím... |
1948 | Kohout plaší smrt |
1958 | Torso naděje |
1946 | Staré ženy |
1997 | Před usnutím |
Nádherná zbierka básní. Niektoré som si čítal viackrát.