Šepot vzdálených chvil
Kate Morton
Edie Burchillová si se svojí matkou nikdy nebyly moc blízké, když však maminka dostane nečekaný dopis, vydává se Edie do Milderhurst Castle, vznosného, ale chátrajícího sídla, kde žijí neprovdané sestry Blytheovy. S nimi a s jejich stárnoucím otcem zde před padesáti lety během druhé světové války Ediina matka strávila po evakuaci z Londýna část dětství. Starší sestry Blytheovy jsou dvojčata a většinu svého života zasvětily péči o nejmladší sestru Juniper, která se nikdy nevzpamatovala z psychického šoku, který utrpěla v roce 1941, kdy ji opustil snoubenec. Eddie pomalu začíná rozplétat matčinu minulost, v kamenných zdech Milderhurstu se však skrývají ještě mnohem větší tajemství… Co všechno se vlastně před oním půlstoletím stalo?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
The Distant Hours, 2010
více info...
Přidat komentář
Prvních 250 stran se vážně dalo shrnout do čtyř vět... ale pak už budiž. A v závěru docela překvápko.
Opět parádní kousek od mé oblíbené autorky.
Poklad, který ukrývám ve své knihově, kniha, která šeptá své tajemství ukryté
ve stěnách starobylého zámku.
Pěkné, i když místo trošku zdlouhavé....moje první kniha od této autorky, jsem zvědavá na další...
Po knize Zapomenutá zahrada a Dům u jezera je tato kniha byla pro mě zklamání. Děj takový nějaký chvílemi až nudný... a jen doufam ,že se mi do snů nevkrade Bahnivec................
Knihy Kate Morton mě zatím vždy potěšily a ani tato není výjimkou, ale je pravda, že místy se mi zdál příběh příliš rozvláčný. Možná je to tím, že z knihy Tajemství letního odpoledne jsem byla naprosto uchvácena a stejně vysoká očekávání jsme měla i od této knihy. V každém případě pro mě Kate Morton stále zůstává favoritkou.
Další krásná kniha od Kate Mortonové. Jde vidět, že tato autorka umí psát. Sice chvílemi byl příběh zdlouhavý, ale přesto napínavý. Hlavní postavu Edie jsem si hned zamilovala, hlavně kvůli její povaze, povolání a zájmech. Rozhodně si kniha zaslouží vysoké hodnocení a nedivím se, že se stala bestsellerem.
Tak přátelé, dovolím si s vámi nesouhlasit :-) četla se mi zlehka a svižně. Možná je to tím, že mám slabost pro stará anglická sídla, ale mě kniha nepřišla ani utahaná ani unylá. V tomto případě si myslím, že kdyby to bylo kratší (a co si budeme povídat, většina příběhů by se dala smrsknout do 100 stran, což by ale byla kapku nuda), tak by ten příběh moc nevyzněl, nevykrystalizoval. Mě spíše zklamal ten závěr. U této autorky jsem si zvykla na nějakou překvapivou bombu nakonec, která se tentokrát úplně nekonala. Navíc mi většina těch tragédií přišla úplně, ale úplně zbytečných a snadno odvratitelných, takže u mě přetrvává jistý smutek nad výsledným scénářem.
Kdyby autorka byla výdělečně orientovaný člověk, mohla mít na kontě dva honoráře za jednu práci. Takhle má na kontě jednu více méně unylou a tááááák tááááhlou knihu. Prostě kdyby napsala jednu knihu s příběhem pouze těch tří sester a jejich rodiny, patřičně zápletku propracovala a druhou knihu o Edie a jejích rodinných trablích, věci by to jen prospělo. Ale protože to všechno splácala do jednoho, vznikla kniha, kde vůbec nevadí přeskakování stránek s lyrickým popisem všeho a všech, a kde až někde hluboko pod hromadou "balastu" občas probleskne perla. Ale zase jsem knihu přečetla a dočetla, protože jsem byla zvědavá ,ovšem z důvodu neumřít nudou jsem přeskakovala stránky . Hlavně ty, které se týkali současnosti a slečny Edie. Sice kniha nepatří k těm, co se od nich odtrhnete až ráno, ale přečíst se dá.
Autorku mám ráda a na knihu jsem se možná až moc těšila. Nečetla jsem předem ani komentáře a vlastně ani anotaci, brala jsem to skoro jako sázku na jistotu. A opravdu nerada musím napsat, že se mi kniha nelíbila ani z poloviny tolik, jako ty předchozí. Příběh mě moc nebavil, místy to bylo zbytečně zdlouhavé, na Edie nebylo nic, co by mě nějak více zaujalo, Ano rozuzlení bylo zajímavé, ale vzhledem k tomu, že jsem pak už knihu dočítala s tím, že jí přece neodložím, tak mě neuchvátilo ani to.
Prvotní zaujetí knihou, po několika desítkách stránek, se nakonec změnilo v "povinnost" ji dočíst. Když jsem byla na začátku knihy, slibovala velice příjemnou četbu. Bohužel se to změnilo. Ano, děj byl napínavý, ale mnohé odbočky, nudné pasáže a zbytečné odstavce, snižovaly hodnotu příběhu. Zápletka byla úzasně vymyšlená, propracovaná a konec mě překvapila. Ale i tak nevím, jestli ještě někdy sáhnu po knize této autorky.
Kniha je příjemná i když chvilkami trochu zdlouhavá. Každá sestra má svůj příběh, který postupně vyplývá najevo. Edie mi přišla taková nějaká a moc mi do toho příběhu neseděla, ale samotný závěr je povedený.
Zbytečně moc dlouhá kniha,rozuzlení nebylo nakonec tak tajemné, jak bylo napovězeno. A všechny tři sestry si zaslouží vlastně jen politování. Díky despotickému otci zahodily celý svůj život.
Slovo, které mě v souvislosti s Šepotem vzdálených chvil nejčastěji napadalo, bylo přídavné jméno unylý. Děj rozplizlý do pěti set stran, hlavní hrdinka nemastná a neslaná, příběh tří sester jako nosná kostra vyprávění.. Uf.
Zpříjemnilo mi to dlouhou pracovní cestu. Ale ostatní knihy této autorky měly větší náboj.
kniha byla pro mne zklamáním,zdlouhavá nějak jsem se nemohla začíst...jsem ráda,že už ji mám za sebou
Ze začátku jsem si říkala, že jsem si nejspíš spletla autorku, že tuto knihu nemohla napsat stejná autorka, která napsala Zapomenutou zahradu. Jiný styl, kniha mě moc nebavila, ani nezaujala a celkově zklamala. Když už jsem začala ztrácet naději, najednou jsem si uvědomila, že jsem do ní tak začtená a natolik se sestrami Blythovými sžitá, že nemůžu přestat. Posledních asi sto stránek jsem přečetla jedním dechem. Příběh plný lásky, přátelství, smůly, smutku a neštěstí, pro který nelze najít ta správná slova...
Autorovy další knížky
2014 | Tajemství letního odpoledne |
2011 | Zapomenutá zahrada |
2009 | Dům u jezera |
2017 | Ztracený slib |
2019 | Hodinářova dcera |
No ...po delším rozjezdu, se mi příběh zalíbil a hltala jsem ta další a další tajemství až do úplného konce. Pro mě se to vyvinulo nakonec zcela nečekaně, měla jsem svou teorii, ale tohle ne. Kate Morton mě opět dostala.