Šepot vzdálených chvil
Kate Morton
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455172/bmid_sepot-vzdalenych-chvil-Sgq-455172.jpg
4
381
381
Edie Burchillová si se svojí matkou nikdy nebyly moc blízké, když však maminka dostane nečekaný dopis, vydává se Edie do Milderhurst Castle, vznosného, ale chátrajícího sídla, kde žijí neprovdané sestry Blytheovy. S nimi a s jejich stárnoucím otcem zde před padesáti lety během druhé světové války Ediina matka strávila po evakuaci z Londýna část dětství. Starší sestry Blytheovy jsou dvojčata a většinu svého života zasvětily péči o nejmladší sestru Juniper, která se nikdy nevzpamatovala z psychického šoku, který utrpěla v roce 1941, kdy ji opustil snoubenec. Eddie pomalu začíná rozplétat matčinu minulost, v kamenných zdech Milderhurstu se však skrývají ještě mnohem větší tajemství… Co všechno se vlastně před oním půlstoletím stalo?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
The Distant Hours, 2010
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha - při prvních strankách jsem byla nadšená nad tím, jak si autorka hraje s popisy postav, jejich charakterů, situací a okolí, kde se to odehrává. V průběhu čtení jsem byla už netrpělivá, co bude dál a začalo mi připadat, že se příběh někdy zbytečně táhne. Dvojí časová linie mi vůbec nevadila, řekla bych, že příběh a zápletka je zajímavá i konec je překvapivý. Měla jsem obavu, že se to ve výsledku vyvine v červenou knihovnu, ale nestalo se tak (naštěstí). Nedávám plný počet hvězdiček za počet stran - skoro 500, velmi často jsem měla dojem, že by stačilo o 150 stran míň :)
Mně se víc líbila Hodinářova dcera, tohle mě začalo bavit až tak od půlky. Ségry byly pěkně jeblý :)
Ze začátku mě kniha hodně chytila, pak jsem se v půlce nějak sekla a odložila jsem ji.
Po pár týdnech jsem jí dala znovu šanci a dočetla do konce takřka na jeden nádech.
Krásné, nelituji, že jsem se k ní vrátila.
Konec byl trochu drsný.
Knihu jsem četla poprvé v roce 2016 a vzhledem k ČV 2023 (téma 11), jsem se k ní dostala náhodou podruhé a řekla jsem si, proč si ji tedy nepřečíst znovu.
Opět jsem se bez problémů pohroužila do tajemného čtení a sledovala Edie, která vykonává mé vysněné povolání, jak odkrývá tajemství své matky a zámku Milderhurst, který obývají tři sestry. Hlavní hrdinka se mi jevila velice sympaticky.
Příběh krásně plyne, byla to odpočinková i napínavá četba, která mi nedovolila knihu odložit a četla jsem ji až do samotného, poněkud hořkého konce.
No tentokrat mi dejova linka z minulosti prisla hodne zmatena a naplacane udalosti jedna pres druhou.. Presto se mi ale kniha libila, tesim se na dalsi
Stále u mě vede kniha: Dům u jezera. Čím více knih čtu od autorky, tím více jsem bohužel zklamaná. Je však lepší než např. Hodinářova dcera.
Opět hezká kniha od Kate Mortonové. Její knihy mám moc ráda, mají v sobě takové tajemno, neznámo .....a rozuzlení toho všeho je vždy překvapivé. Jen jsem zjistila, že není dobré číst její knihy hned po sobě, protože máte v sobě ještě hodně zarytou její knihu předcházející. Proto jsem tuto knihu na čas odložila a po přečtení několika jiných knih se k ní vrátila. A bylo to opět ono, kniha měla vše na co jsme u Kate Mortonové zvyklí.
Krásný příběh a skvěle napsaný. Tuhle autorku mám ráda, i když její Hodinářova dcera mě trochu zklamala, takže jsem se malinko obávala nějaké moc velké romantiky. Ale příjemné překvapení! Nijak přeslazené ani sladkobolné vyprávění. Jakmile se začal postupně rozvíjet příběh tří sester žijících na chátrajícím zámku, už jsem byla polapená. Všichni členové jejich rodiny mají svá tajemství, živí i ti mrtví, a když o tom všem čtete, opravdu máte pocit, že cítíte vůni jednotlivých pokojů, archivu i bahna z vodního příkopu a že slyšíte šepot celého domu a všech zákoutí uvnitř i venku. A je to pocit opravdu příjemný. Dvě dějové linie dodávají celé knížce ještě víc na čtivosti. Doporučuji.
Kate Morton zatím moc neznám, toto je druhá kniha od ní. Chvíli mi trvalo se začíst. Střídání dějových linek se mi líbí, i když tato autorka je zpracovala tak, že mi někdy střídání vadilo, odvádělo mě na dlouho pryč od nezodpovězené předchozí otázky. Kniha byla na můj vkus příliš mystická a těžko uvěřitelná. Celkový doje ale velmi dobrý, rozhodně zkusím nějakou další její knihu.
Dočteno. A pocity? Tak trochu rozporuplné, ale ne špatné. Střídání linií mě baví, zvlášť když se s ním pracuje šetrně.
Líně vlekoucí se chvíle se přelévaly do rychle plynoucích, a já sama jsem se malinko brzdila, abych mohla jako spekulovat, co a jak, kdo s kým a proč... Něco jsem uhádla, něco mě překvapilo, něco zděsilo...
Ke konci jsem se neovládla a hltala stránku za stránkou...
A teď jdu poslouchat vlastní šepoty vzdálených chvil...
Co by to bylo za rok, bez alespoň jedné knížky od milované Kate Morton. Kniha mě opět nezklamala.
Záhada tří sester, žijících na pohádkovém zámku mě chytla a nepustila. Dostala jsem přesně to, v co jsem doufala. Živý popis impozantního, tajuplného sídla s věží, překrásnými zahradami, jezírkem, vodním příkopem a zapeklité sourozenecké a rodinné vztahy. Jako vždy jsem měla hromadu svých teorií, jak to všechno zaručeně stalo, ale poslední stránky mě vyvedly z omylu. Autorka klasicky rozehrává svou hru, kdy nám narafičí zdánlivá vodítka a že já se pokaždé nachytám. Ale co už, nejlepší je na tom ten pocit, kdy najednou všechny útržky zapadnou na své místo.
Už se těším na další knihu.
Opravdu nádnerná kniha, od autorky jedna z nejlepších. Nemohla jsem se odtrhnout, určitě stojí za přečtení.
Tato kniha byla mym druhym setkanim s autorkou a opet me nezklamala Dejova linie z minulosti me bavila mnohem vice, a zaver pribehu jsem hltala a nemohla se od knihy odtrhnout... Je hrozne jak ocekavani a predpoklady rodicu o budoucnosti svych deti, dokazi totalne znicit jejich zivoty, kdy i davno po jejich smrti, ziji deti dle nastavene lajny Sestry Blytheovy mi byly velice sympaticke a bylo mi lito, ze jsem se o nich nedozvedela vic Konec byl opravdu prekvapivy, i kdyz se vlastne neco takoveho dalo predpokladat...
Prvních 86 stran se četlo dobře, vypadalo to nadějně. Pak jako kdyby to psal někdo jiný, přišla sálodlouhá nuda, samé popisy, žádná přímá řeč. To mě číst nebaví. Začala jsem přeskakovat, až mě to už nezajímalo vůbec. Toto bylo má druhá kniha od autorky, nevim, zda si ještě nějakou přečtu.
Autorčin sloh je dokonalý, čte se nádherně. Její díla mají pozoruhodnou atmosféru gotických románů. Nicméně první polovina se mi zdála zbytečně natažená a ze závěru jsem taky trochu na rozpacích. Přišlo mi to zamotané až příliš, a tudíž málo uvěřitelné.
"Je mnohem zajímavější přemýšlet o tom, co se skrývá za mraky, než mít stále nad sebou jednotvárné, jasně modré nebe." (str. 341)
Šepot vzdálených chvil je druhou knihou, kterou jsem od autorky četla. Stejně jako ta předchozí mi dlouho ležela na stole, než jsem dostala chuť začíst se, a to i přes to, že měla lákavější obálku než Zapomenutá zahrada. Není pro ty, kteří nemají rádi popisy prostředí, vnitřní úvahy, odbočky, skoky v časových rovinách..tohle všechno je totiž styl psaní Kate Morton. Především hodně odboček, než se vůbec dostanete k jádru věci..ale pak to za to stojí. I když uznávám, že by kniha mohla být klidně o nějakých sto stran kratší. Její zápletky se mi líbí, i když oproti Zapomenuté zahradě, jsem zde některé věci tušila předem. Bylo ale i spoustu těch, které mě hodně překvapily.
Edie (Edith) Burchillová mi byla sympatická hned od začátku, taková lehce zakřiknutá knihomolka. Její matka Meredith a její tajnůstkaření, resp. spíše zaryté mlčení ohledně její minulosti mi jeden čas silně lezlo na nervy, na konci jsem si ji ale docela oblíbila. Saffy Blythová (krásné jméno Seraphina) mi byla sympatická, takova dobračka, která měla své sny o tom, jak chce žít. Její starší dvojče Percy (Persephone) mi ze začátku přišla fajn, trochu tajemná, postupem času mi na ní začalo něco vadit a úplně na konci jsem se jen divila, jaká všechna tajemství skrývala (Lucy, Saffy,..). Její "posedlost" Milderhurstem byla trochu zvláštní. A nejmladší ze sester, Juniper Blythová, okouzlující podivínka.
"Z nedostatku brambor kručí člověku v žaludku, ale bez krásy mu okorá a ztvrdne duše." (str. 96)
Zámek Milderhurst a jeho okolí bych chtěla navštívit, dokonce si možná i přečíst Bahnivce Raymonda Blytha. Původ díla byl překvapující! Jak mohou věci z dávné minulosti ovlivnit přítomnost ...a jedna zatracená okenice..Mrzel mě osud Thomase Cavilla a i to, jak to úplně nakonec dopadlo se sestrami Blythovými.
Na knihách K. Morton se mi líbí, že každá zápletka má své rozuzlení, vše je vysvětleno do detailu, žádné otevřené konce a domněnky.
"Nedokázala si představit, že by někdo mohl toužit po návratu do minulosti, když všechna tajemství přebývají v budoucnosti." (str. 137)
Příběh se váže k starobylému anglickému sídlu, kam přijíždí Edie pro nasbírání podkladů pro předmluvu k literárnímu dílu "Pravdivý příběh o Bahnivci", který byl napsán právě tam jeho bývalým majitelem. Sídlo skrývá mnohá tajemství a tragické události, která jsou postupně odkrývána. Střídá se současnost a 40. léta 20. století, zajímavější je historická část. Děj je místy dosti popisný, což mi osobně nevadilo.
Hodně jsem se na tuhle knížku těšila, ale trochu mě zklamala. V první půlce se toho moc nedělo. Závěrečné rozzuzlení mi přišlo hodně kruté a smutné, ale tak to v knihách této autorky bývá. Přesto mě neoslovila tolik, jak ty předešlé.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Tajemství letního odpoledne |
| 2011 | Zapomenutá zahrada |
| 2009 | Dům u jezera |
| 2017 | Ztracený slib |
| 2019 |  Hodinářova dcera |
Na knihy Kate Morton musí mít člověk hodně času a hodně hodně soustředění!! Já její styl a sloh miluji. Jedna z nejhezčích a nejnáročnějších knih, které jsem kdy četla. Krásně se u jejích knih odreagovávám a trénuji mozek, neb příběhy jsou pořádně košaté a propletené. A pointa se zde rozmotala opravdu až na poslední stránce. Nádherně vymyšlený příběh!!!