Šepot vzdálených chvil
Kate Morton
Edie Burchillová dostane nečekaný dopis a vydává se do Milderhurst Castle, vznosného, ale chátrajícího sídla, kde žijí neprovdané sestry Blytheovy. S nimi a s jejich stárnoucím otcem zde před padesáti lety během druhé světové války Ediina matka strávila po evakuaci z Londýna část dětství. Starší sestry Blytheovy jsou dvojčata a většinu svého života zasvětily péči o nejmladší sestru Juniper, která se nikdy nevzpamatovala z psychického šoku, který utrpěla v roce 1941, kdy ji opustil snoubenec. Eddie pomalu začíná rozplétat matčinu minulost, v kamenných zdech Milderhurstu se však skrývají ještě mnohem větší tajemství… Co všechno se vlastně před oním půlstoletím stalo?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , Ikar (ČR)Originální název:
The Distant Hours, 2010
více info...
Přidat komentář
První polovina knihy byla příliš zdlouhavá, chytla mě až ke konci kdy příběh měl rychlejší spád.
Persephone, Seraphine a Juniper. Tak krásný příběh tří sester plný soudržnosti, lásky, ale také intrik a zrady. K mému překvapení jsem si nakonec nejvíce oblíbila Percy, příběh Edith a její matky byl pro mě spíše utrpení, mnohem více se mi líbily ty flashbacky do minulosti. Taky jsem si občas během čtení říkala, proč je to tak zdlouhavé, vždyť by se dala dobrá třetina vynechat a zkrátit, ale po dočtení jsem zjistila, že se mi po sestrách Blythových a jejich zámku vlastně docela stýská :)
Z knihy jsem byla zklamaná, nedokázala jsem se do ní začíst, bohužel jsem ji nedočetla. Velmi jsem se na ni těšila, protože Zapomenutá zahrada i Tajemství letního odpoledne se mi líbily.
Z knihy jsem zklamaná, čekala jsem něco víc. Tolik stránek na takový nijaký závěr.... Doufala jsem v nějakou pecku, kdy mi padne brada a bohužel nic z toho se nestalo. Škoda.
Tato kniha neodpovídá stylu spisovatelky. Je psána trochu jinak. Přestože byla místy zdlouhavá , líbilo se mi střídání různých let v knize, protože tím vzrůstalo napětí, jaké bude vlastně nakonec úplné rozuzlení. Protože jde o velmi kvalitní spisovatelku, nevadila ani rozvláčnost knihy, což se hodně čten ářům nelíbilo. Doporučuji učitě k přečtení.
Pro mě je tato kniha velkým zklamáním. Snad až konec, kdy jsem se konečně dozvěděla proč, stál za to. Mohla to být krásná kniha, nápad je dobrý. Autorka si asi stanovila počet znaků pro knihu a pak se tento limit snažila za každou cenu splnit.
Líbí se mi styl autorky, který prostě je rozvláčnější, romantický, jazykově košatý. Autorka se tímto odlišuje a určitě se to nebude líbit každému. Já mám obvykle raději "údernější" styl a číst všechny knihy autorky za sebou by určitě nešlo, ale musím říct, že na mě tento její charakteristický rukopis působí velice pozitivně a jednou za čas je to pro mě obohacující. Už se těším na další knihu!
Moc se mi to líbilo. V komentářích jsem několikrát viděla, že se knížka zdála rozvláčná, mně to nijak nevadilo. Přišlo mi to že děj prostě plyne tak jak plyne život, dodalo to podle mého rozměr tomu dlouhému časovému období, o které se vlastně jednalo a dotvořilo celkově tu atmosféru. Ke konci jsem měla vybudovaných několik možných teorií, jak vlastně ten děj byl vystavěný a co asi autorka použila. Opravdu si nechávala cestičku pro vysvětlení otevřenou do poslední chvíle.
Krásná, a pro mne krátká kniha, na kterou budu dlouho vzpomínat. Nádherné barvité obraty a popisy. Zápletka logická, dotažená. Celkově knižní skvost.
Také se připojuji k názoru, že kniha byla docela zdlouhavá, předchozí autorčiny příběhy mě zaujaly více. Ale za přečtení stála.
Spisovatelku mám ráda, ale čtení této knihy bylo jiné. Přišlo mi, že skákání z generace do generace bylo občas zmatené. Nicméně zajímavý příběh o kterém jsem přemýšlela, ještě po přečtení knihy. V srdci, co bych si z toho odnesla, nebylo nic.
Zdlouhavé, únavné čtení o něčem, co by při seškrtání zabralo ani ne polovičku stran. Začalo to hodně zajímavě a mohl z toho vyjít napínavý román, ale pak se to rozbředlo do nekonečných rozhovorů a vzpomínek. Opět platí, že méně je více. A překlad...no nevím. Kolikrát mě zarazil dost divný patvar, např. "nabubřelá oblaka". To je opravdu hodně přehnané, i když ctím básnickou licenci, a takových schválných blbin je tam víc.
Tentokrát se mi to nečetlo moc lehce, byť mám knížky téhle autorky moc ráda. Bylo to hodně rozvláčné, někdy jsem se v tom ztrácela. Ale jinak - dějová linka, doba i zápletka super.
Další krásná kniha z pera Kate Morton. Její výpravný a poutavý styl mě prostě baví, čtení této knihy jsem si opravdu užila. Kniha o tom, že téměř každý má nějaké své tajemství, kniha o rodinném poutu a o tom, co lidé dokáží udržení rodiny obětovat. Tajemství, která vydají zdi starého zámku, když budeme pořádně poslouchat... Konec mě hodně překvapil, celkově povedené dílo.
Co čtenář, to názor.. Utahaná, rozvláčná? Pro mě v žádném případě! Styl Kate Morton je jiný,
jedinečný, její popisy prostředí, nálad, pohnůtek jsou naprosto neotřelé. Autorka pomalu vede k předem danému závěru, vy se můžete domnívat, hádat, ale stejně se tam objeví něco jinak.
Navíc střídání časových rovin knihy je jen třešinkou na dortu.
Tak jsem ji konečně dočetla. Překvapivý konec. Postavy jako živé! A ty jejich myšlenky...Lidé by spolu měli opravdu víc mluvit.
Poslední pasáž byla mrazivě krásná, až se mi chtělo brečet...
Je mi jich všech moc líto.
Kniha pro mě byla zklamáním, byly části, které mě hodně bavily, ale hodně jsem se trápila.
Co napsat.....budu čtvrtá v pořadí, pro kterou je tato kniha trochu zklamáním. Začátek byl zbytečně zdlouhavý, utahaný a neměl žádnou jiskru. Jak píše i petronella 1, prvních 260 stran jsem se vyloženě nudila a nějak jsem se nemohla začíst. Je mi líto, ale srovnám-li tuto knížku s Tajemstvím letního odpoledne, nemůžu dát, bohužel, vyšší hodnocení.
První polovina knížky mi přišla chvílemi hodně natahovaná, klidně by mohla být kratší. Konec se mi líbil.
Autorovy další knížky
2014 | Tajemství letního odpoledne |
2011 | Zapomenutá zahrada |
2009 | Dům u jezera |
2017 | Ztracený slib |
2019 | Hodinářova dcera |
Příběh se mi líbil, i když byl pro mne dost smutný. Závěr byl super...