Šerosvět
Richard Corben , Mike Shields
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542211/bmid_serosvet.jpg
4
15
15
Richard Corben, známý především z komiksového magazínu Heavy Metal a z děl nakladatelství Fantagor Press, je celosvětově uznávaný tvůrce, jenž získal mimo jiné také jedno z nejprestižnějších komiksových ocenění: Velkou cenu za celoživotní dílo na Mezinárodním komiksovém festivalu ve francouzském Angoulême a rovněž byl uveden do síně slávy cen Willa Eisnera. Šerosvět vypráví o válečníku Tugatovi, který procitá z podivného snu uprostřed šílené země plné hladových zombie, ukrutných čarodějů, prsatých obryň a zrádných společníků. To mu však nezabrání vydat se na výpravu za záchranou své milované kobyly Frix.... celý text
Přidat komentář
„Jsi zbabělec
a navíc hlupák!
Proto zůstaneš navždy sám.
Jsi zbytečný a bezvýznamný.
Jdi do hajzlu!“
Musím přiznat, že mi docela dlouho trvalo, než jsem si zvykl na kresbu. Na můj vkus mají postavy moc velké hlavy. A některé ženské (vlastně všechny) zbytečně moc velké kozy. Těžko říci, co si tím pan Corben kompenzuje. Ostatně od tohoto kreslíře a scénáristy jsem četl jen jeden komiksový svazek povídek. Jinak nic. Tak je asi vidět, že jeho tvorba mě moc nebere a jeho dílu se vyhýbám. Šerosvět mě nalákal svou anotací, ale že to bude tak sprosté, se sexuálními motivy, to mě vůbec nenapadlo.
Citát: Probuď se! Tvůj osud už čeká na své naplnění.
Navíc mám trochu bordel v ději. Nějak se tam divně prolíná realita a sen, ale nikdy pořádně netuším, co je ta realita a co sen. Je to zněť halucinogenních obrazů, ale já nic nekouřil. Tak že krom některých dobrých hlášek, u kterých jsem se zasmál, jsem vlastně docela zmatenej. A také i díky tomu jsem například nedocenil brutální útok pavoučí nestvůry na zkoprnělé vojáky. Nádherná jednostránka (ale bohužel jediná) a to nejsem ani pod vlivem. Nesouhlasím a vlastně i souhlasím se slovy hlavní sudičky, která si říká Baba Maga. „Náš příběh je plný mnoha neočekávaných zvratů.“ Inu, některé zvraty jsou tak zmatené, že jsem se raději vydal do lesa s krvepijnými kořeny.
Citát: Vyjmu ti ze zadku konečník a narvu ti ho do krku, ty zmrde!
Co mě v příběhu vyloženě dráždí je absence jídla a pití. Oni neustále putují, ale nikde není vidět, že by někdo jedl či pil. (až na jednu výjimku ke konci příběhu) Zvládají to takhle už docela dlouho. Někdy i týden snad i víc. Hlavně v Pustozemi mi to přišlo podivný. Navíc komiksová okna jsou prostá pozadí. Jen postavy a za nimi převážně žluto. A jako bonus jsem očekával hlubší vztah Tugana s jeho Frix. (Tugat – hlavní hrdina. Frix – Jeho kobyla) Když to shrnu, tak mě tento příběh skoro vůbec neoslovil. Kniha obsahuje povídku Šerosvět v černobílém provedení. Obsahuje jednu zajímavou zvláštnost. Více najdete v komentáři u této povídky v sekci „Části díla“ u této knihy.
Citát: Když o tom tak přemýšlím, měl bych někomu nakopat zadek. (Šerosvět 2011)
Už osm let si k Corbenovi hledám cestu a pořád nevím, jestli mám jeho práci rád, anebo jestli ji nesnáším. Možná je na čase smířit se s tím, že tu cestu nikdy nenajdu. Když pominu jeho dobrou práci na Hellboyovi, tak jsem byl docela spokojený s Bohem krys. U Šerosvěta je můj dojem opět velmi rozpačitý. Napsat proč ale není vůbec jednoduché. Nejde to smáznout jednou větou, že je to škaredě nakreslené, anebo že je ten příběh nudný. U Corbena je všechno velmi specifické a svérázné. Pokusím se to rozvést.
První, co vás na Šerosvětu zaujme, je kresba. Corben umí velmi dobře kreslit ošklivost a rozklad. Také jeho anatomie obličejů a žen celkově je velmi svérázná. Ale na to se dá přistoupit v rámci jeho stylu a nadsázky. Větší problém mám s tím, že není konzistentní. Jednak nejsou obličeje pořád stejné a taky nejsou všechny panely stejně pečlivě prokreslené. Na jednom panelu se kocháte prokreslenými a skvěle vystínovanými svaly s vystouplými žílami, a na vedlejším panelu máte obrázek postrádající detaily, či je obličej deformovaný jinak než předtím. Navíc Corben zde často používá velmi extrémní úhly, divnou perspektivu a agresivní stíny, takže je někdy těžké na první pohled poznat, na co se díváte.
Co se týká příběhu, tak je to velmi jednoduché fantasy, které ale má, bohům žel, velmi nepravděpodobné zvraty. Navíc, když se zamyslíte nad detaily, ten příběh drží pohromadě jen velmi těžko. Nedá se říci, že v příběhu chybí humor. Neustále to pracuje s nadsázkou. Chybí tomu ale humor dost výrazný na to, aby vykompenzoval to, co se mi na ději nelíbí.
Šerosvet je komiks, ktorý nečítate kvôli príbehu. Príbeh v ňom totiž nie je, len spleť psychedelických príhod Tugata. Šerosvet si treba kûpiť kvôli kresbe, tá je skvelá, najmä vo zväčšenej podobe. Ak by kniha mala aj zmysluplný dej, dal by som plný počet. Takto je to za štyri.
Krystalicky čistá corbenovina, ve které je všechno, co ho dělá tím, kým je. Jsem rád, že u nás takové legendě konečně publikovali něco v tak velikém formátu a ještě v prvotřídní kvalitě a co je, prakticky skoro kompletně, v jeho režii. Já, jakožto Corbenův fanoušek od první chvíle kdy jsem spatřil jeho práci, jsem nemohl odolat a očekával 'Murky World' (Šerosvět) s velikým nadšením. Jak píše Mignola v úvodu, "většina umělců dává do svojí tvorby svůj um, ale už ne tolik ze sebe" (u mainstreamového komiksu to tak často platí, ne ale v případě Richarda Corbena). (...) Tugat, klasický hrdina corbenovského typu - v jádru dobrý, silný, ale naivní, procitá a je sudičkou, která provází příběhem (taky klasický motiv), vržen do "vrstev" příběhu, napřed se snaží zachránit a shledat s jedinou bytostí, která je vůči němu skutečně nezrádná, kobylou Frix, která jediná zbyla po smrti jeho mistra. Tugat se cestou brzy sblíží s krásnou Mojou, jejíž přízeň se snaží získat, zachrání dvě sestry amazonky, narazí na kyklopy, nekromanty, nemrtvé a musí přestát nejedno spiknutí místních lo(r)dů a zrádců. Co je sen a co realita... se vlastně neví do poslední chvíle, jak se Tugat konstantně probírá z (v konci náznakem nekonečných) vrstev a mění podobu (nebo spíš stáří?). Jako probrat se ze snu, kde to "nějak dopadlo" do dalšího špatného snu. Motiv důvěřování zrádným ženám, které ho pořád a opakovaně zrazují je podaný řádně komicky, je to jako kdyby mužův úděl byl v tom být podveden a zrazován - "za svou naivní čest si nic lepšího nezasloužíš". Nutno podotknout, že svaly a nahota opět hrajou prim a Moja a její figura a vyholená mušlička je taky něco vypulírované do jisté dokonalosti. Tohle je takové to pozdní vyzrálé řemeslné dílo skutečného mistra, který si "svoje nadšení pro práci držel do pozdních let" a ta hravost je v jistém smyslu velmi očividná. A já jsem rád, že po celkem průměrnějším dílku (Bůh krys), které jsem si sice přečetl, ale nekoupil, jsem si konečně mohl něco jako tohle od Corbena pořídit k uctění jeho památky, ač velmi dodatečně.
Nezameniteľného Corbena zbožňujem od detstva, keď sa ku mne v 90. rokoch dostal poľský časopis KOMIKS s jeho legendárnym Svetom mutantov. Niektoré naturalistické výjavy ma dodnes hlboko traumatizujú (a fakt by to konečne mal niekto vydať v češtine). Následne sa Richardove značne špecifického výtvarného štýlu našťastie chopili bratia Česi a vydali mu toho relatívne dosť. Niečo bolo výborné, dačo slabšie, ale v zásade každý nový Corben sa stáva udalosťou, pri ktorej treba buchnúť šampáňo a obetovať ježibabám počas sabatu dvojhlavé teľa. No a teraz ku nám prichádza Šerosvět. Žiaľ, nemôžem povedať, že by to bola najlepšia corbenovčina, akú som kedy čítal. Pôvodne to vyšlo časopisecky v r. 2011 ako krátka čierno-biela komiksová „poviedka“. V nasledujúcich rokoch sa Corben do svojho zvláštneho (aké prekvapenie), snového, naturalistické (šero)sveta vrátil, rozpracoval ho do „románovej“ podoby a výsledkom je temer 170-stranový Šerosvět, ktorý v r. 2024 vydalo Comics Centrum v pevnej väzbe, lacetkou, parádnymi rozmermi A4 a množstvom bonusov. Medzi nimi dokonca nechýba inkriminovaná poviedka! Nanešťastie, toto naozaj nie je najvýdatnejšia corbenovka na trhu. Nijako enormne ma nebavila zápletka, scenár, dialógy, ani postavy (ako-tak ma chytil len začiatok, kedy som ešte netušil, aký chaos sa z toho neskôr stane a potom ma pobavila bizarne nezvládnutá gladiátorská scéna v aréne). Bol to skôr len taký nejaký, ja neviem, zlepenec? Pripadalo mi to ako „len“ zbierka navzájom iba zľahka prepojených poviedok, nie ako ucelený román. Po vizuálnej stránke je to samozrejme nenapodobiteľné. Corben a Tony Sandoval sú asi jediní dvaja komiksoví ilustrátori na svete, ktorých prácu poznám po prvom pohľade na postavy, ich neprehliadnuteľné tváre, či špecifickú stavbu tela. Lež ako to už pri tomto majstrovi štetca chodilo, občas to nevyzerá úplne uspokojivo (niekedy dokonca jedna postava na dvoch stranách v tvári s výnimkou účesu vyzerá úplne inak). Nechcem povedať odfláknuto, to by som si asi nedovolil. Len to proste občas pôsobí divne, ako keby Corben niektoré strany do najmenších detailov rozpracovával 4 mesiace v kuse a ďalšie tam naje*al za dve hodiny. Samotný hlavný príbeh je vcelku krátky, má necelých 130 strán (vrátane úvodného slova Mikea Mignolu, ktorý s Corbenom chvíľu robil Hellboya), zvyšok tvoria bonusy. Na obálku to chcelo atraktívnejší obrázok.