Šedozelené oči Ley Lynseyové
Petr Heteša
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/6788/bmid_sedozelene-oci-ley-lynseyove-BML-6788.jpg
4
71
71
Šest diamantů série
1. díl >
Zatímco předigitalizovaný svět nabývá sám o sobě stále většího významu a vlivu, lidstvo jako takové jej naopak ztrácí, aniž si to uvědomuje. Přesto se najde pár jedinců, kterým to dojde a vrhnou se do boje, který nemohou nikdy vyhrát. Tedy až do chvíle, než se do celého konfliktu omylem zapojí naprostý outsider živící se jako novinář v bulvárním plátku. Zpočátku vůbec netuší, že má v ruce digitální rozbušku schopnou rozmetat celý svět a že ten, koho hledá, může být jejím iniciačním impulzem. Možná by bylo lepší, kdyby jej ani nenašel. To by ale nebyl Roger Dalmont, aby se jen tak vzdal a nechal to plavat. Je to trošku ztřeštěné, trošku cyber, trošku americká drsná škola. Žádné fantasy. Spíše o tom, jestli ten svět kolem nás už skutečně nějakou dobu takto nefunguje.... celý text
Přidat komentář
Bulvární novinář na drsně kyberpunkové cestě za 'dobrým' posláním?
Za mě vše stojí a padá s dobře vybranou postavou Dalmonta.
Už se mi až tak často nestává, že děj knihy plyne jako četba třeba Mayovek v dětství. Že se potopite do příběhu i s ušima. Hetešovi se to chvílemi povedlo.
Jak píše dole ludek.n:
"rozhodně žádná nablýskaná salónní literatura prázdných gest a vznešených dialogů, nýbrž pěkně špinavá uliční story"
Nejvíc lehké pero autora fungovalo na začátku a na konci. Střední 'akční' část se trochu vleče a nudí. Celkově dobrá pohádka na pláž. Nejlepší byl irský setr Mischa :o)
"Kdyby ve středověku znali skelnou vatu, možná ani nemuseli vymýšlet železnou pannu."
3/3
Příběh mě chytl od prvních vět a odmítal pustit. Až tak moc, že jsem při čtení slyšela z dálky zastřený hlas Dalmonta vyprávět mi svůj příběh...
Autor popisuje město tak dokonale, že máte pocit, že se s Dalmontem procházíte rozpálenýma uličkama a už se těšíte, až si sednete na střechu s lahví vychlazené whisky.
„Je tolik MOŽNÁ,
že není MOŽNÉ,
aby aspoň jedno MOŽNÁ
fungovalo“.
Šedozelené oči 1.díl Šesti diamantů je velmi povedený román, plný akce, humoru a napětí. Hned od začátku mě to vtáhlo do děje a počátek cesty hlavního hrdiny, bulvárního novináře mě zaujal a podpořil mou zvědavost, kam až ho šedozelené oči dovedou. Jak jsem si u pana Heteši již zvykl, spousta jeho dialogů je perfektně vypointována a skoro pokaždé se zasmějete. Jeho obliba v alkoholu už snad ani nikoho nepřekvapí. Tato vlastnost je snad vetkána každému hlavnímu hrdinovy Heteševo příběhů.
Malá ochutnávka:
Pustil jsem si pravěký koncert pravěké rockové skupiny Led Zeppelin, jejíž kompletní diskografii jsem zdědil po svých rodičích. A ti zase po svých. Otevřel jsem ledničku, že si naliji Danielse, ale žádný tam nebyl. Včera jsem ho dopil a zapomněl si ho napsat do nezbytných věcí, které musím koupit. Tak jsem si otevřel alespoň plechovku piva......
Určitě jsem si užíval novinářovo maskovací převleky a u některých těchto scén jsem i kroutil hlavou. Obzvláště situace okolo 40 až 45 strany této knížečky mě smíchy dostala až do kolen. V příběhu se neustále něco děje, a hlavní hrdina je posouván vpřed, aby zjistil, že přišel pozdě. Pravdou však je, že toto píšu už po přečtení i druhé knihy „Obrysy a stíny“ a tak jsem trochu ovlivněn. 2.díl totiž není tak dobrý jako tento. Ale to vše v komentáři až ke druhému příběhu.
Tady je to za čtyři žluté motýlky.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Citát: Objekt měl pět pater a já bydlel v tom šestém.
" Bylo to takové to typické červnové odpoledne, kdy teplota venku byla čtyřicet a vevnitř třicet pět. Takové to odpoledne, kdy lžičku necháte viset před sebou volně v prostoru a ona nespadne, protože sa tím vedrem prostě dolů neprokouše. Odpoledne, kdy stejně víte, že nic neuděláte, a jenom sníte o vaně plné kostek ledu, z toho dvě z nich plavou ve sklenici s Jackem Danielsem."
Heteša nesklamal a znova napísal jednoduchý akčný príbeh, plný humorných hlášok. Momentálne venujem veľa času knihám z Edície Pevnosť. Väčšina príbehov by som hodnotil ako priemer, ale niekedy vyskočí z tejto hromady hotový poklad. Šest diamantů je jeden z tých pokladov. Autor píše jednoducho, nezamotáva príbeh a väčšina problémov sa rieši za behu, pričom sa kniha takmer číta sama. Petr Heteša sa zameriava na kyberpunk a to je aj v tomto prípade.
Šest diamantů je príbeh novinára Rogera Dalmonta, ktorý dostane do rúk hotovú novinársku bombu. Neváha a chytá sa šance, ktorú novinár dostáva raz za život, no nečakal, že za tým bude stáť obrovská firma COMSYSTEM.
Kdo je Marc Malory a proč musela zemřít jeho osobní sekretářka Ley Lynseyová? Odpověď na tuto otázku hledá Petr Heteša, zastupován investigativním novinářem Rogerem Dalmontem z bulvárního plátku Green Star, v americké metropoli budoucnosti ve Philadyorku. A že to nebude procházka růžovou zahradou, je snad každému jasné. První kniha Šesti diamantů rozhodně není žádná nablýskaná salónní literatura prázdných gest a vznešených dialogů, nýbrž pěkně špinavá uliční story, v níž není čas na hledání líbivých výrazů nebo ondulaci účesů. Heteša to hraje při zemi, drsně a nekompromisně si jde za svým cílem a rozhodně si nehraje se serepetičkami. Philadyork v jeho podání není oázou kdovíjaké dokonalosti ani v něm holubi nelétají sami do huby. Je to technokratické bludiště s okrajovými ghetty, kde každý má to, co si zaslouží. Nebo také ne. Ale právě takhle nějak by mohla vypadat budoucnost megaměst. Každopádně je to hodně dobré čtení, přestože na rozuzlení si musíme počkat do další knihy.
Heteša mě prostě baví. Navíc když je načtený P. Třebickým. Dokonalá kombinace.
I když druhý díl Šesti diamantů už byl pro mě zdlouhavější, dohromady to zafungovalo pěkně.
Přesto doporučuji víc Nevermore Baltimore, jestli jste ještě nečetli (nebo neposlouchali). To byla podle mě větší jízda.
Před nedávnem jsem si dal slib číst knihy i od jiných autorů než od Petra Heteši. No ale nevydržel jsem dlouho a musel jsem si dát další dávku - knihu. Prostě cítil jsem nutkavou potřebu vrhnout se znovu do přetechnizovaných ulic Baltimoru a po večerech na střeše baráku hlavního hrdiny utápět své myšlenky ve sklence Jacka Danielse v dýmu pomalu doutnající Camelky....
Chyba lávky. Sáhnul jsem po knize, ve které se vystřídali lokace notoricky známého Baltimore za lokace města vzniklého spojením Philadelphie a New Yorku. Zde se odehrává velmi zajímavý, záhadný konspirací načichlý příběh bulvárního novináře Rogera Dalmonta. První díl končí s mírně naznačenými konturami o co tak asi může ve výsledku jít, ale raději nebudu spoilovat a vrhnu se hned do čtení posledního druhého dílu. Fakt jsem zvědavý jak se to celé vyvine....
Pan spisovatel dokázal předigitalizovaný svět, ve kterém žije hlavní hrdina popsat naprosto dokonale, poutavě a se silnou příběhovou linkou také originálně. Ze začátku je to sice krapet volnější a to nejpodstatnější se uděje takřka na konci. Fakt ale je, že se čtenář alespoň má na co těšit do druhého, o třídu akčnějšího dílu.
Oddechová scifi-detektivka. Ono se toho na těch 220 stránkách tolik nestane - děj sice plyne, ale nijak závratným tempem. Od půlky knihy mě už začaly otravovat neustálé popisy architektury budoucího New Yorku. Občas nějaká slušná hláška ve stylu Kulhánka. Nic jsem od toho nečekal a nic mimořádného jsem také nedostal - jen průměr, ale aspoň jsem se nenudil.
Zajímavé a přitom depresivní, když si člověk pomyslí, že ve skutečnosti je to dost podobné...
Mám na mysli sledování osob a nedávno provalená aféra NSA...
Nečte se to nejhůř, ale za celou dobu se tam toho moc nestalo, jinýmy slovi, nemá to moc spád
Autorovy další knížky
| 2019 |  Co to žere a kde to spí |
| 2012 | Sex, drogy & cyb'n'roll |
| 2016 | Infico |
| 2010 | Nevermore Baltimore |
| 2014 |  Zajatci Minecraftu |
Měl jsem audiobook, který nebyl rozdělen, takže to shrnu pro oba díly.
Z toho co jsem od autora četl mi tato kniha přijde nejslabší. Trochu místy překombinovaná, vadila mi neznalost počítačové bezpečnosti a hlavně mi připadalo, že to je dost recyklace předchozích knih. Možná kdybych četl v jiném pořadí, tak by bylo hodnocení jiné.
Každopádně to není špatné čtení, je to celkem příjemná oddechovka s celkem povedeným koncem (na Hetešu).
Audiokniha - Třebický je pro mě takový zlváštní čtenář. Je poznat, že není herec a zpočátku mi to vadilo. Ale už od druhé knihy když si člověk na to zvykl, to má své kouzlo. Přijde mi jeho přednes tak nějak autentičtější.