Sestra

25.05.2015

Pravda všeho života a lidstva uvězněná do slov a sepsaná na papír, aby se mohla neustále vracet.

Knihu jsem si původně měla přečíst, jako povinnou četbu. V knihovně jsem ji sháněla přes dva měsíce a celkem se na ni i těšila. Jenže když jsem ji potom dostala do rukou a přečetla prvních třicet stránek, nemohla jsem dál. Kniha se mi nelíbila. Ale kdo ví, třeba se k ní v budoucnu vrátím a zkusím své štěstí znovu.

17.04.2014

Sestru miluju. Je to moje součást, moje noční můra i světlo tančící v mých vlasech. Asi u žádné knihy jsem nezažívala takové vlny emocí, jako když jsem četla Sestru. Brečela jsem, smála jsem se, chtělo se mi zvracet, chtělo se mi jenom se do těch slov položit a vyválet se v nich. Jedna Polka mi kdysi řekla, že Sestru není možné číst, aniž by se předtím člověk opil nebo si dal nějakou drogu. A jo, je to psycho a někdo to skousne, někdo možná ne. Sestra je hnusně krásná a krásně hnusná, a přestože napodruhé už to nebylo tak silné, jako když jsem ji měla v rukách poprvé, je to pro mě rozhodně jedna z nejzásadnějších knih.
100 %

24.12.2013

Ze všech těch knih, kterýma jsem se prolistoval, pročetl a provnímal, je mi Sestra nějak nejmilejší. Dělá mi dobře mít jí. Vážím si autorů, kteří se nebojí psát jinak. Ze Sestry necítím snahu za každou cenu zaujmout ani second-guessing čtenáře. Spíš než cokoliv je to 500 vyplivnutých stran Topolových zkušeností, postřehů a poznámek, vše s vodoznakem autorova egoismu. Bez známek strachu z nepochopení.

"Snažil jsem se pít jeho obličej"

Sestra není elitářská záležitost. Pokud ji čtete s otevřenou myslí, nemůžete se v ní ztratit. Abstrakně laděné pasáže jsou určené k volné interpretaci. Ale dají se přeskočit. Vše se dá přeskočit. Jádrem je vlastně úplně jednoduchoučká love story. Nejcennější devizou je schopnost JT lehce najít trojslovný obrat, kterým jasně a zcela přiléhavě popíše jen těžko slovy uchopitelné pocity, situace, myšlenkové pochody.

"Blábol, Bábel, Babylón."

Pokud jde o stylistiku, nevím jestli je výsledek dílem intuitivního přístupu, náhody či geniality. Vsadil bych si na to první. Způsob jakým je v každé kapitole salátově promícháno deset různých žánrů mě každopádně děsně provokuje. Spíš ale fascinuje.
Na jedné dvojstraně nezřídka zavadíme o rozbitou lásku, podusíme se dojmologií začátku 90tek, olízneme jemný zastrčený humor, proběhneme labyrintem esejisticky laděného odstavce, ve snu obletíme svět a pokocháme se obrazotvorností na první pohled ledabyle pohozené věty.

"Sekal jsem do jazyka a hladil ho a on mi to vracel, muj jazyk mi byl živej!"

Frenetické kupení dojmů, které tvoří vlastně téměř celou první polovinu knihy, ilustruje hektičnost doby. Mozaika tisíců všemožných obrazů dává dohromady konkrétní pohled na roky 1, 2 a 3 po výbuchu času. Člověk má až biblický pocit, že autor obsáhl všechno. Alespoň všechno důležité.

"Někdy jsem skákal"

07.10.2013

Ona by to byla vlastně moc dobrá knížka, kdyby Topůlek nebyl tak trochu grafoman, a nechal ty krásný věci vyniknout. Někdy je dobré škrtat.

03.07.2013

velký román z "přelomu" věků

12.06.2013

,,A Akéla nechápal, nevěl nic..."

Knihu jsem dočetl, i když jsem v tom pěkně lítal. Vždycky jsem se ale zase chytil a tak jsem vydržel až do konce a i mě to bavilo. Jako celek jsem si ji pak vyložil po svém. Zda v souladu s autorovým plánem či ne, to nevím. Film jsem ještě neviděl, ale album Sestra od kapely Psí vojáci určitě není od věci.

,, My šedí vlci z Karpat..." :-)

60%

12.07.2012

Zcela nepřipraven na Topolův styl jsem se před časem pustil do této knihy a musel jsem ji po první části odložit, protože mi to hlava moc nebrala. Teď jsem se k ní s odstupem času vrátil a právě jsem ji dočetl. Nedokážu vám v krátkosti říct, o čem kniha je. Ono se to snad ani nedá. Ta smršť slov vyžaduje neustálou čtenářovu pozornost, protože jinak se ztratí a možná knihu odloží navždy, což by byla škoda, protože je obsahem velmi zajímavá a formou hodně netradiční, snad by se dalo říct originální. Kdo ji zkusí a vydrží, nebude zklamán. A pro ostatní asi nebude, rozhodně ale nikdo nemůže říct, že měl v ruce špatnou knihu, ať už ji dočetl nebo ne.

05.01.2012

Cetla jsem ji nekolikrat a vzdycky s nadsenim. Ac je to par let, zustaly mi v hlave obrazy a u maloktere knihy si pamatuju dej jako u tehle.
Je krasna. Ale je jen pro cloveka, ktery ji potrebuje. Ne pro kazdeho.

03.01.2012

I já jsem se ji pokoušela před lety přečíst,ale bylo to pro mě vysilující

27.10.2011

Četl a přečetl, ale měl jsem u hranice 1. třetiny krizi... pak mě to ale smetlo a sedřelo z kůže.
Sestra je nabitá energií a ovlivnila mě na celý život.
Škoda jen, že film byl úplně mimo...