Sestry
Kamila Hladká
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468408/bmid_sestry-Wur-468408.png
4
250
250
Jsou tady již po staletí, v dějinách mnohokrát prokázaly velkou kuráž, stojí na nejnižším žebříčku církevní hierarchie, ale často vykonávají nejtěžší práci. Pečují o nemocné, pracují v nápravných zařízeních, sociálních službách a ve školách, pomáhají lidem na misiích, můžeme je označit za zakladatelky hospicové péče. Starají se o druhé bez ohledu na jejich víru, bohatství nebo jakoukoliv jinou příslušnost. Často jsou vázány mlčenlivostí. Žijí v ústraní. To, co někdo chápe jako svázanost, může jinému přinášet svobodu. Snad i z toho důvodu v dávné minulosti přicházely do řádu, aby získaly i vzdělání a nebyly jen hospodyněmi. Svou jinakost nikomu nenutí, nesou ji směle. Dneska jich u nás můžeme potkat už jen kolem tisíce. Málokdo nějakou osobně zná, vzbuzují v nás respekt a snad i strach. Jaké je to nemít muže a dítě? Je jejich víra pevná, nebo o ni musí stále bojovat? Odkud rostou kořeny západní vzdělanosti a tradice? Lze zpřetrhat neblahé dědictví komunismu? Je možné vnitřní svobodu svázat a uzavřít do cely? Mají z něčeho strach? Je důležitější krása, nebo služba? Lze porozumět bez naslouchání? Co si myslí o společnosti včera, dnes a zítra? A jedí o půlnoci čokoládu? Báli byste se zeptat? Autorizované rozhovory se čtyřmi generacemi řeholních sester sledují každodenní život těchto žen v dobách komunistického Československa i v současnosti a přinášejí autentický vhled do jejich tichých, avšak výjimečných osudů. Kniha vychází s doslovem Vojtěcha Vlčka, historika zabývajícího se pronásledováním katolické církve v Československu. Je doplněna dobovými materiály a fotografiemi Jana Cágy, držitele mnoha ocenění a několika Czech Press Photo.... celý text
Přidat komentář
Bohužel nemohu souhlasit s nadšenými ohlasy. Výpovědi se mi zdají poměrně plytké, na "pouhé" pokorné pěšačky církve (jichž si vážím daleko víc než jejích hodnostářů), které rozhodně musí znát i leccos z její odvrácené strany, příliš jednostranné a nekonfliktní. Angelika Pintířová mě oslovila mnohem více.
Na církev je moderní u nás plivat a neustále omílat dokola její chyby a přehmaty. Není dokonalá a bez chyb, jako žádná instituce, kterou tvoří lidé...Ale církev je tady po staletí a za tu dobu "napáchala" mnoho zlého ale i mnoho dobrého. A na to se velmi rádo zapomíná. Kniha je opravdu čtivá a zajímavá. Děkuji všem sestrám, za to že byly, jsou a (doufejme a přejme si to) i budou.
Díky za vhled do života řádového života a sondu do minulosti. Povinně pro ty, kteří s láskou vzpomínají na socialismus a pro ty, kteří řádové sestry uráží. Mě nejvíce oslovilo to, že to jsou normální ženy, a řeší podobné věci jako já.
Chtěla jsem si pro sebe zkorigovat feministickou linku z Bílé Vody, která tak trochu z mého pohledu "podsouvá" katolíkům postavu ženy "kněžky" a nemohla jsem si vybrat více racionální a zdravý pohled na řeholní řády v současnosti i minulosti.
Díky všem ženám z knihy za otevřenost, upřímnost a zdravou pokoru.
Hodně mě oslovily jednotlivé cesty mladých dívek k řeholi, nezřídka z rodin bez víry . . .
Velmi doporučuji. Je to pohled na 'jeptindy' jak je znám ze svého okolí. A před každou z nich hluboce smekám ⭐
7/7
Když jsem hledala nějakou zajímavou knihu do Čtenářské výzvy (bod 14. Literatura faktu) a objevila jsem knihu Sestry, ani na chvíli jsem neváhala. A udělala jsem dobře, protože kniha ukazuje život několika řeholních sester i v jiném světl, než tom duchovním a pracovním. V civilu by je možná někdo z nás ani nepoznal (až na to, že by nemluvily sprostě a v některých případech by dýl přemýšlela než rychleji jednaly) - cestují jako my, nakupují jako my, potkávají se s rodinou jako my, ..... a přesto jsou odlišné, protože si zvolily jinou cestu života. Knihu určitě doporučuji, moc se mi líbila.
Čekala jsem něco optimistického, povzbuzujícího, ale tohle byl život. Všechny sestry si prožily hezké i těžké časy, vždy šly ale dál. Obdivuji jejich práci, pokoru i sílu být jiná. V této době pro mě kniha, ač nebyla odpočinková jak jsem si myslela (ani nevím proč vlastně), byla moc důležitá. Děkuji autorce i sestrám za jejich otevřenost.
Velmi milé vyprávění několika řeholních sester různého věku o jejich dětství, o jejich životě a především o jejich cestě k Bohu. Zajímavý je i doslov historika V. Vlčka. Rozhodně stojí za přečtení .
Škoda, že není takových knížek víc. Já mám tohle prostředí prostě moc ráda, a proto nekritických pět hvězdiček. Autorka navíc text hezky nastylizovala, že její vliv vlastně nepoznáte, a jen "posloucháte" vyprávění. Jepťandy fakt obdivuju a vždycky jsem tak trochu chtěla být taky...
V blízkosti řádových sester jsem se pár let velmi intenzivně pohybovala, založili jsme si u nás mateřskou školu a podařilo se nám pro ní získat řádové sestry, a funguje nepřetržitě od roku 1999, akorát se nám tam vyměnil řád sestřiček. Jsou to báječné osobnosti a některé zůstanou v mém srdci navždy. Když jsem objevila tuto knížku ani chvíli jsem neváhala, protože jejich cesty a osudy jsou opravdu zajímavé a především cesta k řádu a vnímání svého vyvolení. Krásné čtení to bylo. Super je závěrečná stručná historie řádů.
Knížku Sestry jsem dostala symbolicky od své biologické sestřičky a musím přiznat, že nejdřív mi to přišlo hlavně jako nápaditý dárek, ale od knížky samotné jsem moc neočekávala. O to víc mě zaujala anotace i komentáře na Databázi a ráda jsem nakoukla i do života těchto sester. Zajímavé bylo srovnání výpovědí těch nejstarších s těmi mladšími. Generační rozdíly jsou i tady znát. Ale u všech se mi líbila jejich upřímnost, otevřenost a smysl pro humor, ať už mluvily o sobě a své rodině, o svojí volbě i svých pochybách, o vnímání svého ženství nebo o tom, že život v klášteře má svá pro i proti stejně jako ten mimo něj.
Kniha na první pohled zaujme výborným grafickým zpracováním a velkým množstvím hezkých fotografií ze života sester jak z dávné minulosti, tak současnosti. Autorka pak nezůstala na povrchu, ale naplnila tuhle hezkou skořápku velmi zajímavým vyprávěním šesti generací sester. Každá je jiná, každá zažívá (zažívala) jiné historické milníky, ale jedno mají společné. Optimismus, poměrně velkou míru statečnosti a odhodlání a pokoru. Kniha byla pro mne velmi obohacující.
Můžeme mít různé názory na Boha a víru, ale vždy se držme dál od souzení způsobu života druhých. U řeholnic tím spíš. Za mého dětství jsem je potkala párkrát, říkalo se, že jsou škaredé a nikdo je nechtěl, major Zeman zas poodkryl tajemství jejich zloby a mamonářství. Diderot pak zvrácenou sexuální nenasytnost. Bože.....
Ani z jednoho životního příběhu v knize nemám dojem omylu, prostě to těm ženám věřím, že to tak měly a mají, že jsou povolané.
A zase ta komunistická zvůle.....
Kamila Hladká nás po knize rozhovorů s hornickými vdovami bere na návštěvu do klášterů a řeholních domů k ženám, které zasvětily svůj život Bohu.
Jedná se o šest řeholních sester. Každá je jiná, každá dělá trochu něco jiného, jejich cesty do řeholních společenství byly různé. Navíc se na stránkách knihy potkávají sestry ze čtyř různých generací, což se přirozeně promítá do jejich životních příběhů. Díky tomu máme jako čtenáři možnost nasát něco z každodenní zkušenosti života ve víře z různých epoch našich novodobých dějin, můžeme nahlédnout do životů lidí v období blížící se války, mohutně na nás dýchne atmosféra komunistických represí, ale vlastně i následné radostné uvolnění poměrů po Sametové revoluci.
Rozhovory jsou ovšem na prvním místě intimní a otevřenou zpovědí sester, které vedle popisování svých každodenních radostí a starostí mluví i o svých slabostech nebo ryze osobních pocitech, ale i pochybnostech.
Pokud pro vás je život v klášteře zahalen tajemstvím, jako se k tomu ostatně doznává i Kamila Hladká, máte úžasnou možnost nahlédnout za jeho závoj. Skoro by se mi chtělo napsat, že se setkáte s šesticí obyčejných neobyčejných žen, jenže ony jsou spíše jen neobyčejné, než obyčejné. Spojuje je totiž služba bližnímu, což není jako životní cesta vůbec běžné. Ze všech příběhů na mě dýchala laskavost a milosrdenství, ale i nadhled a moudrost, kterou sestry nasbírali na své životní cestě i (zřejmě) v hodinách a hodinách úvah a vnitřních rozporech. To člověka vždycky vytvaruje a posílí. Myslím, že už jenom ta životní moudrost stojí přinejmenším za zamyšlení, ať už to máte s vírou jakkoli.
Součástí knihy je podrobný text historika Vojtěcha Vlčka zasvěcený historii ženských řádů a kongregací na našem území.
Na závěr přikládám pro inspiraci alespoň jedno motto od sestry Kristíny: "Vzpamatovat se musí každý sám, žít v realitě, nenechat se a nepodléhat tlaku. (.) Každý by měl dělat, co na svém místě dělat může. Nelhat, nekrást a držet se vlastního svědomí. Pořád se musíme vracet ke kořenům, ryzím hodnotám a žít autenticky. (.) Svět bude vypadat tak, jak my budeme žít. "
Rozhovory jsou doprovázené velkým množstvím opravdu krásných fotografií.
Pěkné to je!
Zajímavý pohled do života čtyř pozoruhodných žen řeholnic, které službě Bohu a druhým obětovaly vše. Z mého pohledu fascinující, ale zároveň velmi, velmi nepochopitelné. Tím však v žádném případě nesnižuji jejich volbu a životní cestu, naopak možná že by se měl člověk modlit, aby - pokud by potřeboval na sklonku života milosrdnou pomoc - měl to obrovské štěstí a skončil pod jejich láskyplnou a obětavou péčí.
Štítky knihy
životopisy, biografie rozhovory paměti, memoáry řeholnice, řádové sestry křesťanství a společnost
Mám ráda osobní příběhy a možnost podívat se pod pokličku způsobu života různorodých osobností a profesí. Zejména mě obohacují rozhovory s lidmi, kteří žijí zcela jinak než já. U oslovených sester je společným jmenovatelem laskavost, pokora, přijímání smrti jako nedílné součásti života a životní síla. Určitě je, čím se inspirovat. Na mne však byly rozhovory stručné a zůstaly tak nějak na povrchu. Možná by mi stačil menší počet výpovědí vedených víc do hloubky.