Sestry
Kamila Hladká
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468408/bmid_sestry-Wur-468408.png
4
250
250
Jsou tady již po staletí, v dějinách mnohokrát prokázaly velkou kuráž, stojí na nejnižším žebříčku církevní hierarchie, ale často vykonávají nejtěžší práci. Pečují o nemocné, pracují v nápravných zařízeních, sociálních službách a ve školách, pomáhají lidem na misiích, můžeme je označit za zakladatelky hospicové péče. Starají se o druhé bez ohledu na jejich víru, bohatství nebo jakoukoliv jinou příslušnost. Často jsou vázány mlčenlivostí. Žijí v ústraní. To, co někdo chápe jako svázanost, může jinému přinášet svobodu. Snad i z toho důvodu v dávné minulosti přicházely do řádu, aby získaly i vzdělání a nebyly jen hospodyněmi. Svou jinakost nikomu nenutí, nesou ji směle. Dneska jich u nás můžeme potkat už jen kolem tisíce. Málokdo nějakou osobně zná, vzbuzují v nás respekt a snad i strach. Jaké je to nemít muže a dítě? Je jejich víra pevná, nebo o ni musí stále bojovat? Odkud rostou kořeny západní vzdělanosti a tradice? Lze zpřetrhat neblahé dědictví komunismu? Je možné vnitřní svobodu svázat a uzavřít do cely? Mají z něčeho strach? Je důležitější krása, nebo služba? Lze porozumět bez naslouchání? Co si myslí o společnosti včera, dnes a zítra? A jedí o půlnoci čokoládu? Báli byste se zeptat? Autorizované rozhovory se čtyřmi generacemi řeholních sester sledují každodenní život těchto žen v dobách komunistického Československa i v současnosti a přinášejí autentický vhled do jejich tichých, avšak výjimečných osudů. Kniha vychází s doslovem Vojtěcha Vlčka, historika zabývajícího se pronásledováním katolické církve v Československu. Je doplněna dobovými materiály a fotografiemi Jana Cágy, držitele mnoha ocenění a několika Czech Press Photo.... celý text
Přidat komentář
Líbí se mi, že v knize jsou zastoupeny různé generace. Knížka mi dala možnost poznat alespoň zkráceně život sester a to se mi moc líbilo. Za mě rozhodně doporučuju.
Kniha dala určitě paní autorce spoustu práce, můj dojem po přečtení: vlastně jsem se nedozvěděla nic nového, co by všeobecně o řeholnicích nebylo známo. Jinak pohodové čtení
Kniha dala určitě paní autorce spoustu práce, můj osobní pocit po přečtení: vlastně jsem se nedozvěděla nic zvláštního, co by nebylo všeobecně o řeholnicích známo. Jinak ale hezké čtení.
Zajímavě a hlavně čtivě sepsané. Osobní příběhy několika řadových sester, kde popisují své dětství, rodinu a také důvody proč se rozhodly vstoupit do řádu. I ony mají svá tajemství, své záliby, své sny, koníčky a i ony pochybují. O sobě samé, o svém rozhodnutí, směřování, bytí.
Moc se mi líbilo grafické zpracování knihy, že se nešetřilo obrázky, obálka super, záložka. Dobře se čte. Téma cenné, příběhy se opravdu lišily podle generace, krom osobních příběhů i kapitolka o pronásledování za komunismu. Kdovíjak silně se mnou ale kniha nepohla. Spíš jde o popisy životních příběhů nežli předání takové té typické radostnosti sester, ta tam chvílemi jen problýskne.
Pořád přemýšlím, proč mi tato kniha, stejně jako Hornické vdovy, tak nesedla. Téma je to neskutečně zajímavé, ale tak nějak mi připadá, že autorka ty příběhy neumí vyprávět. Podobný pocit jsem měla u vdov, jako by to nebylo osobní, jako by se mě to nijak nedotklo. Přitom doslov autorky jsem četla se zaujetím. Možná by autorka měla zkusit jinou formu psaní.
Skvělý nápad udělat knihu o řeholních sestrách. Takových knih je skutečně jako "šafránu". Bohužel mě to úplně "nechytlo". Hodně se mi líbily fotografie. Všechny sestry, oslovené v knize, mi přišly zajímavé a inspirativní, ale ty texty o nich mě nějak hlouběji nezasáhly. Nevím přesně, čím to je. Možná by byly živější rozhovory, možná se jim nedokázala autorka dost přiblížit a mluvit s nimi o těch věcech nejniternějších. I tak ale stálo za to tuto knihu si přečíst - a řeholních sester si vážím zase o něco víc než před jejím přečtením. Za to patří dík autorce i všem "zpovídaným" sestrám, které šly s kůží na trh.
Několik příběhů řadových sester s hezkou obrazovou přílohou. Nejstarší řeholnici víc než 90 let, nejmladší necelých třicet. Víc než potřebná kniha do naší ateistické zmatené společnosti. Řeholnice si v 50.letech velmi vytrpěly buď přímo ve vězení nebo při těžké práci v továrnách. Dnes je mnozí vidí jako podivínky. A tady jsou příběhy krásných žen, které Ježíš přitáhl nepochopitelnou láskou.
Ta nádherná sestra Lucie s úsměvem filmové hvězdy mě bude provázet dlouho
Autorce se povedla čtivá a zajímavá knížka i pro ty, kteří zdaleka nejsou věřící v dnešním zažitém smyslu slova.
Přiznejme si, že když potkáme jeptišku na ulici, přinejmenším se zamyslíme, jaký je to asi život. Z vlastní zkušenosti jsem se přesvědčila, že ne všechny sestry jsou za všech okolností krásné, trpělivé a milé osobnosti, jak bychom možná očekávali. Ovšem. Mají právo na své špatné nálady a nebo nespokojenost. Zkrátka jsou to lidé jako my a tato knížka mi mé domněnky jen potvrdila.
Každopádně mě tato sbírka životů různých generací jeptišek utvrdila v mém obdivu k nim a způsobu života, který si vybraly. Určitě jde o příjemné a zajímavé čtení, které (i jako zapřísáhlá pohanka věřící spíše přírodním silám, nanejvýš duchům, možná vílám či skřítkům) mohu jen doporučit.
Moc hezká knížka o životě řádových sester. O tom, proč která sestra se řádovou sestrou stala, o jejím životě, poslání, práci, ale i o životě osobním. Je to pěkné a zajímavé čtení.
Nakouknutí do života řeholnic. Do trochu utajeného světa, který je ale kupodivu přesto dost civilní.
Jaký je život žen, které se již většinou v raném mládí vzdaly rodinného života a žijí trochu jinak, ve svazku s Bohem?
Dost mě zaujalo, už pro to nezvyklé téma. I když jsem do tohoto světa trošku nakoukla při vyprávění své maminky, která pod křídly Dcer Božské Lásky ve Veltrusích chodila dva roky do školy a do dneška na své učitelky řeholnice vzpomíná s láskou a opatruje pár stařičkých malých černobílých fotografií. Sama se tímto světem zlákat nedala (díky, mámo...), ale její nejlepší kamarádka se naopak touto cestou vydala a prožila pak těžká strádání v době pronásledování komunisty v padesátých letech. Po mnoha a mnoha desetiletích, kdy se nestýkaly a nevěděly o sobě, ji moje maminka vypátrala a navštívila na druhém konci republiky; jaké bylo její překvapení, když ji ve dveřích kláštera dávná kamarádka ze školy vítala jako „matka“ představená. Dojemné setkání po zhruba šedesáti letech...
Trošku nadhodnocuji, s ohledem na téma, zaujetí a pokoru, se kterou autorka přistupovala k rozhovorům i pro upřímnost řeholnic a ochotu se takto veřejně otevřít.
*
„Opravdový cit k muži jsem poznala až po čtyřicítce, a i když jsem ho nijak nerozvíjela, považuju ho za dar.“
Pro mě neuvěřitelný, překvapivě pozitivní vztah k něčemu, co by mnozí považovali za malér, zklamání, důvod k pochybám či nespokojenosti. Smekám před takovýmto životním přístupem. Kéž bych takto uměla věci přijímat...
Zajímavá knížka z prostředí, které neznám. Rozšířila mi obzory, přinesla nové informace a podněty k zamyšlení. Uvítala jsem dokreslení životních příběhů sester fotografiemi, bez nich by mne to oslovilo méně. Přečetla jsem si s potěšením a zaujalo mne to ještě více, než první kniha autorky. Takže už se těším na Lidi od kolotočů!
Kniha se mi velmi líbila a připadala mi taková vyvážená. Sestry se neprezentují nijak okázale, ale ani "upejpavě", působí to velmi upřímně. Kniha zachycuje i těžké období za komunismu, ale nepůsobí tíživě. Věnuje se duchovním tématům bez toho, aby byla pro nepraktikující katolíky nepochopitelná. Možná mohla jít v tomto ohledu ještě trochu více do hloubky, ale i takto šla podle mě dostatečně. Líbí se mi, že je zde věnován dostatečný prostor civilním tématům, protože podle mě skvěle ilustruje, že i člověk žijící zasvěceným životem nepřestává být "svůj".
V okruhu svých známých mám několik řeholnic, kniha tedy nevypráví o mně skrytém světě. Myslím si, že pro člověka, který se s žádnou sestrou nikdy osobně nebavil, může mít ještě takový wow efekt navíc. Je to laskavé a povzbuzující čtení.
Taky moje "čekatelka", tahle knížka. Už nečeká, už je přečtená. A já jsem nadšená, kolik věcí jsem se dozvěděla a kolik si jich ujasnila. Na kolik otázek, které bych stěží dokázala formulovat, se mi dostalo jasných a zřetelných odpovědí, se kterými můžu nějak pracovat.
Kolik témat (která mají mnozí, zdá se, dávno "vyřešená", neb jsou křesťané odjakživa a vědí, jak se věci mají), já teprve - uznávám, mnohdy nevhodně až trucovitě, - předkládám dokola pánubohu. A hle - ono prý to nevadí! Hlavní prý je se ptát, přemýšlet a hledat. A nebát se nemít nikdy "hotovo".
Nejde vybrat rozhovor, který mě zaujal nejvíc. Všechny mi toho přinesly spoustu. Čtyři generace řeholních sester předkládají vlastní osudy, náhledy, zkušenosti, výpovědi o době, změnách, zápasech.
A vedle líčení toho, co obnáší být sestrou, je respektuhodný obraz služby, kterou, navzdory nejrůznějším překážkám, sestry vykonávají a vždycky vykonávaly.
Knížka je nejen skvěle napsaná, ale taky sestavená. A fotky jsou nádherné.
Moc milá kniha. Život řeholnic pro spoustu z nás naprosto neznámý. Obohacující čtení psané milým jazykem.
Naprosto skvělá kniha, která otevírá svět sester, který upřímně většina "normálních" lidi vůbec nezná.
Opravdu inspirativní ženy.
Obdivuju, jak upřímně žily pro potřebné a pečovaly o nemocné, zraněné, staré, puberťáky a další lidi. Máte pocit, jako byste byli přímo u toho rozhovoru s danou sestrou. Je to pohlazení po duši.
Stále se v tomto tématu víry hledám. Pokaždé když narážím na toto téma v knižní podobě, tak si to ráda přečtu a snažím se porozumět. Snažím se mít oči otevřené a zjistit, jak velká láska a poslání to musí být když zasvětite život bohu. Mám velký respekt k řadovým sestrám.
Řádových sester si velmi vážím a jejich život mě fascinuje, proto jsem velmi uvítala tuto možnost poznat některé z nich blíže. Kniha je milá a laskavá - stejně jako její protagonistky - a jsem ráda, že má potenciál bořit předsudky a mýty týkající se řádového života, které v naší společnosti přetrvaly z dob komunismu. Uvítala bych i pokračování s názvem Bratři. :-)
Na knihu jsem narazila tady na databázi a objednala jsem si ji v knihovně.
Kniha se četla velice rychle. Je v ní hodně fotek. Ze začátku jsou příběhy sester a pak takový souhrn.
Musím říct, že se mi líbilo, že autorka vybrala různě staré sestry. Popisovala ty které zažili komunistickou perzekuci, i ty kterých se již nedotkla.
Štítky knihy
životopisy, biografie rozhovory paměti, memoáry řeholnice, řádové sestry křesťanství a společnost
Řádové sestřičky byly pro mě často zahaleny jakýmsi tajemstvím. První setkání s jejich historií bylo díky našim putováním po České republice a návštěvám výstav k akci Ř a K v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Králíkách, klášterního kostela Sv. Vojtěcha v Broumově, výstavě u kostela Navštívení Panny Marie v Bílé Vodě. Při přechodu Rychlebských hor jsem načetla spoustu informací na tabulích a následně poslechla rozhlasové vyprávění sestřiček, které přebývaly v Bílé Vodě. Ucelenější vyprávění jsem našla také v románu Bílá Voda. Rozhovory v této knize o životě řádových sester ve čtyřech generacích a následné shrnutí celé historie řádových sester mi přineslo ucelené informace o jejich službě Bohu.