Šetři se, Einsteine! – Jak si zapamatovat úplně cokoli
Joshua Foer
Máte občas pocit, že jste otroky svého chytrého telefonu, Googlu nebo Wikipedie? Stává se vám, že nejste sto si vzpomenout, kde jste nechali klíčky od auta, nebo dokonce auto samotné? Nepanikařte! Joshua Foer býval právě takovým člověkem. Ale stačil jeden rok a mnohé se změnilo. Tato inspirující kniha představuje techniky, které vám pomohou obnovit netušenou kapacitu vaší paměti. Autor se zábavnou formou snaží zjistit, co je podstatou vynikající paměti a vydává se jako aktivní pozorovatel na mistrovství USA v paměťových dovednostech, aby se tam setkal s lidmi disponujícími mimořádnými schopnostmi. O rok později se na tutéž soutěž vrací znovu – nyní již jako rovnocenný soupeř a jeden z aspirantů na celkové vítězství. K úspěchu mu pomohl intenzivní trénink, kdy strávil řadu měsíců studiem antických mnemotechnických metod. Foerovo podivuhodné dobrodružství, které dokumentuje autorovu proměnu z chronicky zapomnětlivého novináře na šampiona Spojených států, vytváří rámec objevného zkoumání onoho tak důležitého, a přitom záhadného fenoménu lidské paměti.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Učebnice a slovníky
Vydáno: 2012 , JotaOriginální název:
Moonwalking with Einstein, 2010
více info...
Přidat komentář
V knize se dozvíte zajímavé věci o paměti obecně (autor zmiňuje i extrémní paměťové typy, ale ty se běžné populace netýkají). Hlavně jde o paměťové postupy, kterými lze paměť nejenom udržovat, ale ji dále rozvíjet a navyšovat. Jde vlastně o proměnu, o vytváření obrazů, které mají asociovat to, co si chceme zapamatovat. Napodobujeme metody našich předků, kteří bez písma, telefonů a jiných prostředků měli k dispozici pouze obrazy, prostřednictvím kterých přežívali : kde to jsem, kde najdu jídlo, které rostliny jsou/nejsou jedovaté, kde je brod, které zvíře je zabiják ...
Líbilo se mi, že autor uvažuje i nad současnými metodami výuky na školách, do jaké míry je memorování efektivní. Kvantitativní shromažďování informací by mělo nahradit schopnost tuto kvantitu analyzovat a učit se rozlišovat, co je významné a co triviální.
Nezajímavá nebyla ani poznámka o přirozeném úpadku naši paměti z důvodu masivního používání různých technologických berliček, nemusíme tolik přemýšlet a pamatovat si.
Už král Egypta Thamus odmítl písmo pro lid s tím, že … jestli si moji lidi objev osvojí, zasadí to do jejich duší sémě zapomnění... Není to recept na paměť, ale na upomínání…
(str 148). Jenomže : kdo by se chtěl vzdát svého externího harddisku ?
A co napsal Joshua na závěr ? Po skončení paměťové soutěže (poctivě rok trénoval) prohlásil : … v čem jsem svůj mozek skutečně vytrénoval, bylo to, abych lépe vnímal svět kolem sebe. Pamatování je totiž možné jenom tehdy, pokud se rozhodnete věnovat věcem pozornost. Nikdo by si asi nepřál, aby jeho mysl zaměstnávala kdejaká banalita, ale na druhou stranu je třeba připustit, že snaha svět nějakým způsobem uchopit a zachytit (namísto pouhého pasivního procházení) má jistou hodnotu – tímto úsilím získává člověk návyk všímavosti a lepšího uvědomění.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Na stranu jednu je to jako celek nesmírně zajímavé a kniha dává čtenáři jasný návod kde co hledat, pokud ho paměť zaujme.
Na stranu druhou, co se týče překladu, je to neskutečně úmorně a neobratně přeloženo. Některé pasáže se čtou nesmírně těžce a člověk úplně cítí, jak to drhne...
Škoda toho vydání (svazek vypadá jako průměrná příručka, jakých je na trhu nadbytek - ale kniha taková naštěstí není). Jde o docela slušný publicistický text, který je zábavný, poučný a plný příběhů i zajímavostí o paměti a jejím zkoumání i trénování, ukládání informací v mozku, zapomínání apod. Bratr J. S. Foera to navíc celkem dobře napsal, ale překlad je poněkud podceněn (jak je patrné už z příšerného názvu, který zcela neodpovídá originálu) a hemží se různými neobratnostmi, doslovnostmi a nepřesnostmi. Ale dá se to zkousnout, protože obsah za to stojí - nakonec pořád to není beletrie, u které čtenář podobné lapsy snáší hůř.
Velmi čtivá kniha, která mě uvedla do tématu, o kterém jsem příliš nevěděl. Kromě toho, že Foer představil svět memorovacích mistrů, shledal jsem velmi fascinující kapitolu o tom, jak knihktisk změnil naší paměť.
Hodně zajímavá a poutavě napsaná kniha o paměti a komunitě mentálních atletů, kteří propadli jejímu kouzlu. Vřele doporučuji všem, kteří se o paměť alespoň trochu zajímají a mají odvahu s Joshuou Foerem prozkoumat její temná zákoutí...
Některým bude nejspíš nutno pomoci si v některých místech slovníkem cizích slov, jelikož je jich v knize celkem požehnaně :)
Je pozoruhodné, co dokázal sympatický Joshua Foer provést se svojí pamětí za pouhý rok. Ve své knize o tom podal velmi čtivé svědectví a navíc ji doplnil o spustu zajímavostí, které o tomto tématu vypátral.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2012 | Šetři se, Einsteine! – Jak si zapamatovat úplně cokoli |
2018 | Atlas Obscura |
Poměrně zajímavá kniha o paměťových soutěžích, technikách memorování a historii zapamatovávání...
Z mého pohledu bylo až moc prostoru věnováno americké soutěži paměťových "atletů", ale tato soutěž byla vlastně rámcem, do kterého byly poznatky zasazené.
Zaujalo mě, jak se posunul význam knih během dějin psaní knih.
Také začátky zapisování, to, že čtení bylo prvotně hlasité a další podobné perličky z oblasti pamatování, memorování atd.
Pořád jsem si říkala, že jo, je to hezké, nějaké ty paměťové paláce (už jsem o tom něco četla), ale k čemu je to vlastně dobré v běžném životě.
Paměťové metody uvádějí, jak si něco lépe zapamatovat. Ale podstatné je pro mě, co si má člověk pamatovat. Není dle mého potřeba si zasviňovat paměť seřazením balíčků karet nebo desetinným rozvojem čísla pí na x míst.
Nakonec i sám autor píše, že tyto techniky nepoužívá, aby si zapamatoval telefonní čísla nebo nákupní seznam, ale že raději použije papír a tužku.
A tak jsem nakonec spokojená, že v samotném konci i uvádí, k čemu to jemu pomohlo a co si z paměťové soutěže vzal pro běžný život.